Biobavlna a bio oblečení jako nový trend

Nejrozšířenější surovinou na výrobu oblečení je bezesporu bavlna. Její pěstování a zpracování je také z hlediska ochrany životního prostředí a zdraví člověka nejproblémovější. Protože bavlník vyžaduje velmi specifické podmínky k životu, většina produkce pochází ze zemí třetího světa, kde neplatí přísné normy jako v EU A USA. Zároveň jde o velmi choulostivou plodinu snadno podléhající škůdcům a na její pěstování tedy připadá až 16% celkové světové spotřeby pesticidů, přestože zabírá jen 2,5 % zemědělské půdy. Kromě masivního používání pesticidů a umělých hnojiv je v konvenčním pěstování povoleno GMO. Před sklizní se bavlníková plantáž postřikuje chemickými defolianty (zbaví rostlinu listů), aby se usnadnila sklizeň, která probíhá jak jinak než mechanicky pomocí strojů, které udusávají půdu a zvyšují spotřebu umělých hnojiv v následující sezoně. Bavlník roste v obrovských monokulturách, které způsobují erozi půdy a mají velké nároky na zavlažování. Dochází tak k vyčerpávání a masivnímu znečišťování vodních zdrojů. Nikoho nepřekvapí, že tlak nadnárodních společností zabývajících se výrobou nebo prodejem textilu je velký a že výkupní cena suroviny je dlouhodobě podhodnocována. Farmáři jsou nuceni používat levné postřiky, z nichž většina je prokazatelně toxická nebo karcinogenní a lidé pracující v bavlněném průmyslu mají obrovské zdravotní potíže.

Při následném zpracování vláken se chemické látky do jisté míry vymývají (existují však tvrzení, že jsou již v rostlině molekulárně vázány), zároveň však přichází na řadu další nebezpečné látky, jako např. ropné oleje při povrchové úpravě vlákna, nebezpečný chlor při bělení, těžké kovy, síra, benzen či organochloridy při barvení. V rámci závěrečných úprav se používají další látky např. pro usnadnění žehlení, zpomalující hořlavost, antistatické, snižující nasákavost potem a pachem, fungicidní, protisrážlivé, snižující mačkavost, proti žmolkování. Řada těchto úprav probíhá za pomoci toxických chemikálií (např. formaldehydu). Přitom málokterá textilní továrna v Asii má čističku a chemikálie se tak ve velkém množství dostávají do spodních vod a často ohrožují i pitné zdroje.

V rámci hledání alternativ je možné volit oblečení z konopí, lnu nebo bambusu. Tyto plodiny totiž nepotřebují ke svému růstu pesticidy a jsou tedy přirozeně ekologičtější. Stále oblíbenější bambus však většinou pochází z Číny a jeho pěstování nepodléhá žádným certifikacím. Nelze se tedy domnívat, že by výroba probíhala podle fairtrade principů. Navíc většina materiálu projde podobně jako viskóza levnějším zpracováním chemickými látkami.

A konečně o biobavlně...

Biobavlna je pěstována bez použití chemických postřiků za využití přírodních zákonitostí. Přirozená biodiverzita, rotování pěstovaných plodin a hnojení kompostem udržují půdu zdravou a plnou živin. Místo chemických přípravků se zaplevelení předchází prostým pletím a okopáváním, mulčováním, efektivnějším zavlažováním, pěstováním více druhů rostlin pohromadě. Používají se přírodní insekticidy a různými postupy (např. vysazení určitých plodin) se podporuje výskyt přirozených nepřátel škůdců. Sběr květů často probíhá ručně nebo šetrnějším způsobem a bez použití chemických látek na defoliaci rostlin. Při povrchové úpravě vlákna se používají přírodní oleje. Barvení se provádí jílem, bylinami, anebo šetrnými syntetickými barvivy. Z hlediska barvení je velmi zajímavé znovuobjevení tzv. „barevně rostlé biobavlny“. Jedná se o kultivary různě barevných odrůd bavlníku, které mají svůj původ v Jižní Americe a jejichž tradice sahá až 5000 let do minulosti. Bavlníkový květ totiž může být kromě smetanové barvy přirozeně zelený či hnědý, přičemž existují dokonce různé odstíny těchto barev. Z různě barevných přízí lze následně zpracovávat různé druhy proužků či unikátní obrázkové vzory, které se vyrábí v Čechách a jinde na světě je snad ani nenajdete. Tato biobavlna je spolu s nebělenými materiály nejšetrnější k pokožce i k přírodě.

Pokud jste se rozhodli nakoupit oblečení nebo látky z biobavlny, doporučujeme věnovat značnou pozornost výběru certifikátu, který by měl zaručovat ekologické pěstování a zpracování na straně jedné, a pracovní podmínky v souladu s fairtrade principy na straně druhé. Důležitý je také podíl biobavlny. V obchodních řetězcích se můžete lehce nechat nachytat. Často se uvádějí na trh smíšené materiály, kdy podíl biobavlny je jen částečný. Některá označení používaná v řetězcích, např. Organic cotton, nezaručují vůbec žádný podíl biobavlny ve výrobku, ale pouze informují o její existenci. Ne každý kontrolní mechanizmus se zaměřuje jak na ekologický aspekt, tak na pracovní podmínky. Spolehlivým certifikátem je např. GOTS (Global Organic Textile Standard). Pod kontrolou by však měl být celý proces výroby, od pěstování rostlin a jejich zpracování, až po barvení a bělení. Zvláště u nás je pravidlem, že se certifikovaná příze barví a bělí konvenčním způsobem a její bio kvalita je tak značně ohrožena.

Kůže je největší dýchající orgán lidského těla. Vzduch se ke kůži dostává skrze oblečení a vzniká tak mikroklima, ve kterém je naše tělo přítomno 24 hodin denně. Proto bychom se měli oblékat do přírodních a bio materiálů a nevystavovat své tělo zbytečnému riziku.

České bio oblečení pořídíte na www.biosatnik.cz

Biošatník se soustřeďuje na výrobu oblečení z barevně rostlé biobavlny, ale sortiment se stále rozšiřuje a slibuje mnohá překvapení. Zvláštní péče je věnována výběru certifikovaných materiálů, klade se důraz na kvalitu zpracování a českou výrobu. Kromě vlastní výroby nabízí také zboží dalších výrobců.

Spodní prádlo aj. koupíte na www.ham-mam.cz, ložní prádlo a metráž na www.amwa.cz

Většina zákazníků, kteří biobavlnu vyzkoušeli, kladně hodnotí měkkost a prodyšnost materiálů, z jejichž nošení mají příjemný pocit.

Zdroj: www.biosatnik.cz, www.amwa.cz