Prohrají všichni, říká o válce expert Bohbot. USA ztratí hodně ze své prestiže

Pane Bohbote, než se začneme bavit o Ukrajině, která je dnes naším hlavním tématem, chci se zeptat na Francii. Tvrdil jste, že problém radikálního islámu ve Francii roste a lidé cítí nebezpečí, ačkoliv u nás o tom příliš neslyšíme. Jak si tedy vysvětlujete poměrně velký náskok, s nímž zvítězil Emmanuel Macron nad Marií Le Pen? 

Myslím, že výsledky ve volbách nepopírají mé tvrzení, naopak potvrzují, že Francouzi mají velký problém, který je donutil změnit názor a podporovat Marii Le Pen. Ta se před deseti lety s osmnácti procenty hlasů nedostala ani do druhého kola, v předminulých volbách získala třiatřicet procent a v těch posledních už celých čtyřicet dva procent hlasů. Co z toho plyne? Jestliže padesát osm procent voličů bylo proti Le Penové, která se ostře vymezuje proti islámu, znamená to, že Macronovi zajistili vítězství právě muslimští voliči. Ti dnes tvoří minimálně deset procent francouzského elektorátu a za vydatné podpory EU volili prezidenta Macrona prakticky stoprocentně. A můžeme si být jisti, že volili všichni.

Pojďme ale teď na Ukrajinu. V čem je druhá fáze ruské operace podle vás jiná, než byla ta první? 

V tak zvané „první fázi operace“ Rusové pravděpodobně očekávali rychlé vojenské vítězství, následované politickými jednáními na úrovni EU a NATO o budoucnosti Ukrajiny. Nečekali, že Ukrajina bude mít v takovém množství k dispozici nejmodernější západní techniku protitankovou a protileteckou techniku. Nečekali, že ukrajinská armáda bude mít zajištěný online přístup ke zpravodajským informacím, umožňujícím jí zasahovat rychlými útoky jejich slabá místa, například špatně chráněné konvoje, sklady munice a podobně. A zřejmě také nečekali, že na území Ukrajiny bude operovat velké množství západních poradců, a ačkoliv to NATO popírá, také malých speciálních jednotek jejích zemí. 

Jak politické vedení Ruska v čele s Putinem, tak velení ruské armády se zřetelně poučily. Došlo k výměnám na nejvyšších místech ruské armády. Asi nejdůležitější změnou je pravděpodobně výrazné přehodnocení cílů, kdy namísto politického jednání, navazujícího na vojenský úspěch, zvolilo Rusko cestu dosažení vojenského vítězství na východní Ukrajině, obsazení Doněcka a Luhanska a zajištění koridoru na Krym. Je otázka, nakolik hrají v těchto plánech možnost obsazení černomořských přístavů Cherson a Oděsa a příbřežních území Ukrajiny až po hranice s Rumunskem.

Co se tedy Rusku nepovedlo v první fázi jeho operací na Ukrajině? 

Rusko podcenilo odhodlání USA a NATO podporovat Ukrajinu v jejím válečném úsilí a intenzitu a rozsah jimi poskytované pomoci. Prostředky a síly, nasazené ruskou armádou v první fázi útoku, sice rozvrátily ukrajinský systém velení a řízení, ale tím, že se vyhýbaly objektům kritické struktury (elektrárnám, systému civilního spojení mobilními telefony a podobně), daly Ukrajincům možnost přeskupit se a zahájit aktivní obranné operace. Rusové nebyli připraveni ani na dlouhou válku, ani na odhodlanost ukrajinského odporu, ani na intenzitu západní podpory. Z toho také plynou jejich problémy s logistikou bojujících vojsk. Možná i proto Rusko nenasadilo na Ukrajině ani zdaleka své nejmodernější zbraně. Třeba si je šetří pro případ, kdyby došlo k přímému střetu mezi ním a NATO? 

Velkou roli během tohoto válečného konfliktu sehrávají média. Nakolik můžeme podle vás věřit našim médiím?

Ve válce všechny strany lžou. Ale to je v pořádku, je to přirozená součást války. Média obvykle zveřejňují informace, které u lidí podporují negativní pohled na protivníka a vyznívají ve prospěch vlastní strany. Mají hlavně propagandistický význam, výsledky bojů ovlivňují jen omezeně. Každá strana poslouchá především informace z vlastních médií a nepřátelská ignoruje, nebo likviduje. My v ČR máme oficiální informace výhradně z ukrajinských zdrojů, kterým se nedá příliš věřit, protože Ukrajina je aktivní stranou konfliktu, a nemáme tak možnost srovnávat. 

Když říkáte, že nemůžeme věřit médiím, kdo tedy podle vašeho názoru vyhraje?  

Tahle válka nebude mít vítěze. Prohrají všichni. Ruská federace vojensky porazí Ukrajinu a dosáhne deklarované cíle bez ohledu na masivní podporu Západu. Vliv sankcí a špatné vztahy se Západem budou ale pokračovat ještě dlouho po skončení války. Ukrajina přijde o velkou část území, které je pro ni důležité geograficky i ekonomicky. NATO teď sice vypadá, že má úspěch. Ale až všem dojde, jak zbaběle se zachovali Američané, kteří sice bojovali až do posledního ukrajinského vojáka, ale báli se přímé konfrontace s Ruskem, ztratí hodně ze své prestiže. Rozhodně ztratí respekt a vojenské vztahy na Blízkém východě. EU z tohoto konfliktu vyjde nejhůře. Přijde nejen o pocit interní bezpečnosti a stability, ale velké ekonomické ztráty, kterým je vystavena, budou pokračovat i po válce a budou se zhoršovat. Předpokládám také, že se vyostří boj mezi kulturami, na který není Evropa připravena a před kterým varuji již dlouhých 18 let (stejně dlouho, jako varuji před nebezpečnou situací, plynoucí z toho, že nemáme armádu a vojenské schopnosti). Výrazně se prohloubí interní rozdělení Evropy. Koneckonců, ne všichni budou ostře proti Rusku. Jak jsem psal už před měsícem, předpokládám, že jediný evropský stát, který díky konfliktu na Ukrajině výrazně posílí, bude Německo. Vytvoří se zde velký a silný subjekt, potenciálně nebezpečný pro celou Evropu, a tedy i pro nás. 

ČR z tohoto konfliktu vyjde prakticky nejhůře. Jsme hlavním nepřítelem RF, poslali jsme na Ukrajinu hodně peněz, které nám po kovidové pandemii budou velmi chybět, přijali jsme nejen stovky tisíc ekonomicky oslabených lidí, ale téměř jistě i kriminální živly a militantní osoby, to vše prakticky bez jakékoliv kontroly. Ani ten subjekt, o němž jsem stále hovořil, že musíme posílit, už není tak jasný kvůli odlišným názorům na Rusko.

Je Rusko skutečně zničené sankcemi a je na tom špatně? 

Co se týká vlivu sankcí, je jasné, že se o nich lže. Jejich vliv je momentálně minimální. Rubl je paradoxně nejsilnější za poslední dva roky. McDonald’s možná v Rusku zavřel, ale KFC a Burger King stále fungují. Mnohé západní firmy sice formálně uzavřely a opustily své provozy, ale vzhledem k tomu, že suroviny i personál jsou ruské, v mnohých výroba pro ruský trh pokračuje, jako by se nic nestalo. Také Facebook a Twitter jsou pro ruské občany už dávno otevřené díky aplikaci VPN. Podpora Vladimíra Putina je aktuálně silnější než před válkou. Domnívám se, že většina Rusů věří, že Rusko na Ukrajině bojuje proti nacistům, nevěří ve velké ztráty své armády ani nesprávnému chování ruských vojáků. Věří, že Rusko tuto válku vyhraje. Když ne do 9. května, tak maximálně do konce roku. A ceny paliv v Rusku jsou objektivně podstatně nižší než u nás. 

Co se z války na Ukrajině můžeme naučit?

Rusko nás chytilo se staženými kalhotami. Politici ignorují realitu a nereagují na rizika. Osmnáct let varuji, že nemáme armádu a že je to nebezpečné. Obvykle jsem slyšel odpověď „Máme skvělou armádu a všechno je OK“. Kdyby to byla pravda, jak vysvětlit tu paniku a křik, že jsme bezbranní a musíme se rychle dozbrojit. Dá se říci, že kdyby válka eskalovala a zaútočili by i na nás, jsme bezmocní a vydáni na milost Američanům, Němcům a dalším velkým státům NATO. Jenže ve válce vždycky platí, že košile je bližší než kabát. 

Nezměnil jste názor, že by se Ukrajinci měli rychle dohodnout s Putinem? Vždyť mohou i vyhrát. 

Vítězství Ukrajiny je iluze. Naopak, myslím si, že stále více lidí chápe, proč jsem říkal, že se Ukrajina měla dohodnout, dokud Putin měl potíže. Ruská armáda je známá tím, že ačkoliv v logistice, stejně jako ve schopnosti rychle vítězit, není právě nejlepší na světě, víme z historie, že Rusko vždy vítězilo hlavně svou schopností tvrdošíjně pokračovat v boji až do konečného vítězství. Může prohrát bitvy, ale vyhrává války. Dosáhne svých cílů, protože Západ moc mluví, ale bojí se dostat do přímého střetu s ruskou armádou. Výsledek bude stále více mrtvých, ale Putin dostane to, co chtěl. 

Stále si myslíte, že existuje hrozba použití jaderných zbraní? 

Riziko roste každým dnem. Když jsem viděl potopení Moskvy, tak zatímco mnoho lidí nad ním jásalo, já jsem viděl jedinou věc – jsme tam, kde jsme být nechtěli a neměli. V situaci, kdy na Ukrajině reálně hrozí taktický jaderný útok.  Je tady i historická paralela. Američané použili atomové bomby proti Hirošimě a Nagasaki, protože měli zkušenost s tvrdou japonskou obranou Okinawy a Iwo-Jimy. Cílem jaderného bombardování nebylo zvítězit, což by stejně nastalo, ale vyhnout se obětem ve vlastní armádě. A také zastrašit Stalina. Víme, že v Hirošimě byly vojenské základny, ale primární obětí bylo civilní obyvatelstvo a městská zástavba. Ví se to na Západě, a samozřejmě to vědí také Rusové. Musím zdůraznit, že v Rusku rozhoduje jeden člověk. Nepotřebuje souhlas ani politickou podporu. Rozhodnutí může přijít z hodiny na hodinu a útok může být okamžitý.

Zdroj: Parlamentní listy