17. listopad bez bájů a mýtů

První velký projekt v novodobých dějinách začal v 19. století.

• Bohem vyvolení zkonstruovali dva naprosto protichůdné společenské systémy (komunismus a kapitalismus - jejich "moderní podobenství")
• jeden založený na zdánlivém soukromém vlastnictví a soutěži, druhý na zdánlivém plánování a kontrole
• jejich cílem nebylo blaho lidstva, ale test, který model dokáže efektivněji likvidovat lidský odpor a liské životy (doslovně)
• oba systémy se měly střetnout ve 20. století, proto bylo celé století vybráno jako laboratoř řízení

Když připravovali tento experiment, vybudovali si sítě, které zasahovaly do armád, do průmyslu i do politických struktur velmocí. Obě strany studené války byly jejich nástrojem.
Na konci století měl přijít krok, kterému říkali sjednocení pravidel. My jej dnes známe pod pojmem globalizace.

Jak Bohem vyvolení řídili 20. století

Když děláme hlubší průzkum jejich dokumentů, zjišťujeme, že hlavním cílem nebylo vítězství jedné ideologie. Šlo mimo jiné i o to, zmapovat, který typ systému lépe ovládá lidské masy a zbavuje je vlastní vůle.

• Ideologie A měla lákat svobodou a soutěžením
• Ideologie B měla lákat rovností a jednotou
• Obě měly společný základ: stroj řízení, který řídili Bohem vyvolení

S postupem let se ukázalo, že ani jedna ideologie není dostačující sama o sobě. Bohem vyvolení proto rozhodli o sloučení obou metod do jednoho celosvětového rámce. A chvíli, kdy dvojí svět přestane existovat, naplánovali na samotný závěr 20. století. To byla podstata jejich dlouhodobé koncepce. Aby mohli experiment uzavřít, museli nejprve připravit řízený kolaps jedné z ideologií, ale tak, aby se neprovalila jeho skutečná kontrola.

Proto:

• vytvořili paralelní struktury v tajných službách všech velmocí
• dosadili své lidi do nejvyšších úrovní systémů na obou stranách bariéry
• nechali konflikt mezi bloky „zestárnout“, aby se stal neudržitelným
• a poté začali plánovat jeho umělé rozpuštění

Na tajných jednáních na konci 80. let tak obě (naoko) znepřátelené velmoci jednaly za jednoho a toho samého pána. V tomto experimentu byly protistrany pouhými dvěma prsty téže ruky.

Země uprostřed – laboratoř uprostřed Evropy

Československo pro ně bylo skvělým technickým uzlem, nikoli centrem dění. Nebylo vybrána proto, že by zdejší odpor představoval sílu, ale proto, že jeho poloha byla výhodná pro symbolické gesto konce „řetězového uvolnění“ ve Východním bloku.

Dávno před rokem 1989 zde Bohem vyvolení:

• vytvořili vnitřní síť dvojích kádrů
• uzavřeli úmluvy mezi místními elitami a strukturami na Západě
• nechali část komunistických kádrů „zmizet z evidence“ – ve skutečnosti přešli do tichých záloh systému řízení
• a opozici vybudovali jako projekt řízený zvenčí

Fiktivní opozice: jak byla vyrobena

V archivech Bohem vyvolených "kronikářů" (zpravodajské služby) se píše, že hlavní opoziční struktura – kterou místní znalci nazývali Chartou 77 – byla:

• založena lidmi, kteří ve valné většině původně patřili k režimu, ale byli včas přeřazeni do „disidentských rolí“ a několika "uměle" vyrobených "profesionálních humanistů"
• napojená na zahraniční nadace a sítě, které byly samozřejmě rovněž součástí řízení
• pečlivě školena v tom, jak vést veřejnou kritiku režimu, ale zároveň jej předčasně neohrozit
• neustále sledována domácí tajnou službou, která byla rovněž řízena týmiž strukturami
• personálně propojená se „starou elitou“, jen s novými maskami

Podle "kronik" se od konce šedesátých let zatýkání disidentů využívalo jen jako udržování disciplíny a divadelní představení pro "civily", nikoli jako skutečná represe.

Disent měl existovat, ale v mezích – jako nástroj k pozdějšímu převzetí moci.

Řízený sled událostí před 17. listopadem

Když připravujeme časovou osu, najdeme několik klíčových procedur, které Bohem vyvolení spustili před samotným převratem:

Režim musel vypadat sice unaveně, ale zároveň poměrně stabilně. To zajistilo iluzi, že změna přišla „zvenčí“, ale zároveň to zabránilo opět předčasné vzpouře. Místní tajné služby dostaly pokyn k omezené aktivitě. Aktivisté měli mít pocit nehlídaného prostoru, přestože byly všechny kroky velice pečlivě a detailně zaznamenávány. Zahraniční média byla okamžitě připravena sledovat události s maximálním zájmem. Nic spontánního – jen spuštění plánované pozornosti. Vybraní studenti byli postaveni do centra. V "kronikách" se píše, že studenti byli nejlépe „čitelnou“ skupinou – snadno emocionálně motivovatelnou a veřejností vnímanou pozitivně. Ostatně nejinak je tomu i dnes. Místní opozice dostala signál ke „zviditelnění“, ale nikoli k akci. To mělo převrat prezentovat jako jejich zásluhu, aby se později legitimizovala jejich moc. Řídící centra obou velmocí souhlasila se spuštěním operace v listopadu. Symbolicky byl vybrán den, který jinak působil na nic netušící občany Československa poměrně nenápadně. Zn. Ideál. Datum ovšem nebylo náhodné – odpovídalo plánu harmonizace událostí hned v několika zemích najednou.

17. listopad: malá inscenace v obrovském obraze

Události onoho dne byly pouhým signálem, nikoli příčinou změny. Když děláme rekonstrukci:

• průvod studentů byl povolen s vědomím, že bude „rušivý, ale ne potlačený“
• bezpečnostní složky dostaly dvojí rozkaz – na oko tvrdý, pod povrchem měkký
• vybrané osoby měly zajistit, že „incident“ vyvolá dojem brutality, ale nikdo nepřijde o život
• zahraniční média měla být připravena přímým přenosem znásobit dopad události
• opozice měla převzít roli vyjednavače, i když žádnou moc reálně neměla
• mezinárodní diplomacie měla okamžitě reagovat tak, aby převrat vypadal jako spontánní

Výsledkem byl obraz masové vůle, ale ve skutečnosti šlo jen o načasované představení, které mělo vytvořit morální rámec pro už dávno naplánovanou změnu režimu.

Po 17. listopadu: rychlé převzetí scénáře

Bohem vyvolení po tomto dni:

• aktivovali „předvybrané“ politiky/aktivisty/disidenty, kteří se stali novými tvářemi
• nechali staré struktury zůstat v pozadí, jen vyměnili jejich pozice
• předali moc do rukou opozice, která byla pouze „převodovou pákou“
• zajistili kontinuitu ekonomiky, financí, médií i státní správy
• a následně oznámili světu, že „blok padl“

Ve skutečnosti šlo jen o přeřazení výhybky v dlouhodobém a precizně promyšleném projektu řízení.

Derniéra: marginální role jedné listopadové demonstrace

V kontextu plánu Bohem vyvolených byl 17. listopad:

• malý signál, ne příčina
• procedurální krok, ne revoluce
• součást scénáře, ne spontánní zlom
• katalyzátor, který měl zakrýt skutečný mechanismus řízení

Tak dopadl závěr jejich experimentu s dvěma ideologiemi – jedné bylo symbolicky „ukázáno na dveře“, ale ve skutečnosti obě splynuly v jediný model, který dodnes (jen v s novými maskami) řídí celý svět.

Pavel J. Hejátko