A Mirka? Kdo je to?

Tedy, přátelé, jak jste si povšimli, i já jsem se rozhodla předvést svou pravou úroveň a přinést něco sprostých slov do veřejného prostoru, což by mi přirozeně, nebýt lůzou, vkus zapovídal. Celospolečenská debata nesečká. Nechci stát stranou kvasu. Hemží se nám to mezi lidem politickým vulgaritami, jako když bičem práská. Jeden nám do kamer nachystaných před vchodem do „Strakovky“ sdělí, že ty magory zná trošku… (Psst, byl to feudál, tedy držme ústa, krok, případně pussynu. Ta ovšem sprostá není, jen je sprosté jejím prostřednictvím pobírat statisícové odměny ze státního rozpočtu. Asi aby obroku nebylo pomálu.) Další lže, jako když Fed chystá dotisk a nadává, co hrdlo běžně lihuplné ráčí, dost možná i za střízliva. Mimochodem, až se budete příště pohoršovat nad tím, že někdo v rozhlase nazval coury pravým jménem, vzpomeňte, kdo si vylepšil soukromý rozpočet z vašich budoucích důchodů, které nebudou, protože jste mu je bez protestů odevzdali. Kdo se postaral, abyste neměli pokud možno žádné děti, neboť doba velí vydělávat prachy pro naše vypečené pány. Až budete staří, nikdo se o vás nepostará. Na šťastlivce, kteří přece jen děti měli, se ony s velkou pravděpodobností vykašlou, neboť je začasto vychovali v duchu asociálním, egocentrickém, s tužbou pouze po kariéře a prašulích.

Třeba díky nadávání dostanu nějakou pěknou politickou funkci. Mohla bych někomu „důležitému“ leštit kliky. Příkladně chlapcům svazáckým z padesátých let, kteří teď statečně budují světlé kapitalistické zítřky. Nebo alespoň před vhodnými lidmi cancat o noblese. Hlavně vždy bystře vyčíhnout, na které straně barikády stát. A když tak rychle přelézt. Opatrnosti nezbývá. Ono hajlovat a hajlovat také není to samé. Zdvižená ručka s tetováním v azbuce jistě nepáchne po magyar guláši. A tak dál a tak dál. Jen houšť. A pěkně od plic.

A Mirka? Kdo je to?