Analytik A.Perla: Nedělají si legraci – NATO přijalo dokument o vyhlazení všech Rusů. A pak Slovanů

Mnozí u nás si toho příliš nevšimli, třebaže je to velmi vážně myšleno. Protože Parlamentní shromáždění členských zemí NATO je orgán poradní, v podstatě nic neřešící, tak se mu nevěnuje mnoho pozornosti, protože u nás se věnuje pozornost pouze řešením, která mohou být realizována bezprostředně. Takže parlamentní shromáždění je jen jakási „žvanírna“. No a tato žvanírna mimo jiné přijala 22. května deklaraci, v níž se v bodě 20 píše o ideologii a praxi „rašizmu“.

A píše tam o tom proto, že tak Rusko odsuzují za to, že zneužívá hlad jako zbraň, a konkrétně jde o „obilnou dohodu“, kde Rusko údajně dosud překáží ve vývozu obilí z Ukrajiny. A tuto obilnou dohodu je, dle nich nutné držet, protože zajištuje výživu chudých afrických zemí … Lež o afrických zemích je stará a vyvracet ji mi připadá už směšné, ale otázka „teorie a praxe rašizmu“ je věc zajímavá a strašná.

O co jde?
Nevzpomenu si přesně jak dalece, ale v první polovině května Nejvyšší rada Ukrajiny legislativně zakotvila, že v Rusku je státní ideologie pod názvem „rašizmus“. My jsme to vnímali tak, že nás nazval fašisty. No, dobrá, nazvali, tak nazvali, a co? Soudruzi z NATO ale šli mnohem dál. Ďábel se skrývá v přepisu – oni to slovo přepsali tak, že ho nelze do ruštiny přeložit jako „rašizmus“, ono se rusky vyjádří pojmem „ruskost“. Slovo „ruskost“ znamená právě to, co dělá ruského člověka ruským člověkem, co dělá Rusko Ruskem. V něm je vše: – i vlastní ideologie, i kultura, politická praxe, každodenní, soukromé, jakékoli – to, bez čeho ruský člověk není sám sebou. Takže oni odsoudili ideologii i praxi ruskosti právě slovem souznícícm s „fašizmem“.

My velmi dobře víme, že dokud měli možnosti Rusko řídit, dělali vše proto, aby Rusko přestalo být samo sebou – v nejlepším případě, aby bylo jakýmsi nejasným velkým státem kdesi na periferii, kde žije ne zcela jasno kdo, jakýsi mnohonárodnostní ruský lid. Když jsem si přečetl o tom rašizmu, a pozorně se podíval na tu formulaci, vzpomněl jsme si na jednu velmi starou židovku – je to takový historický skoro vtip, který se desetiletí traduje, o tom, jak velmi stará židovská žena, která přežila Osvětim, přišla vyprávět o holocaustu do školy. Inu, vyprávění veterána u nich probíhá zhruba stejně jako u nás, nicméně ona na závěr řekla:
„Pamatujte si, že pokud vám říkají, že vás chtějí zabít, tak se můžete buď prát, nebo se pokusit utéct. Ale v žádném případě nesmíte mávnout rukou, s tím, že oni jen tak špásují – oni totiž nežertují!“

A dnes, když se díváme, k čemu došlo na onom Parlamentním shromáždění NATO, musíme říci, že oni skutečně nežertují. My – i přes výzvy řady myslitelů a veřejných činitelů – dosud nemáme vlastní státní ideologii, naopak ji ústava zakazuje. Oni ale přesně vědí, že oni, se svou státní, národní, mezistátní, mezinárodní ideologií, chtějí zničit (spolu s lidmi) ten základ, na němž stojíme, díky němuž jsme sami sebou. To nejsou žerty, není to zveličování, to není v zápalu polemiky!

My musíme to, k čemu nyní došlo, využít jako stimul k vytvoření vlastní státní ideologie, udělat to naprosto oficiálně a rozbít systém zakazující nám ji mít. Ale ještě předtím musíme pochopit, že jsme vstoupili do doslova existenciálního konfliktu se Západem – do boje o život.

Oni si nepřejí existenci ani dobrých ani špatných Rusů … vzpomínám si na výrok filozofa Zinovjeva v souvislosti s perestrojkou a obdobím po ní: „Mířili na komunizmus ale zasáhli Rusko…“. Ve skutečnosti ale oni trefili přesně tam, kam mířili – ovšem tenkrát, o generaci zpátky, to ještě zaobalovali a říkali, že nejsou proti Rusku a Rusům, ale že jsou proti imperializmu, komunizmu, Varšavské smlouvě … Nyní se s tím ale přestali párat a vyložili to narovinu. Termín rašismus se neobjevil proto, že v Kyjevě nějací troubové naškrábali tento termín do nějakého svého lejstra. On se objevil proto, že Západ se naprosto otevřeně rozhodl přistoupit k realizaci tohoto úkolu – k likvidaci ruské kultury, civilizace, imperiálního dědictví … atd.

Je nutno pochopit ještě toto: – právě tito lidé, píšící tyto dokumenty, nás za pár dní začnou přesvědčovat, že je nejvyšší čas na uzavření příměří. Inu, pokud se jim to na válečném poli nepodařilo (bez ohledu na výpad do Bělgorodské oblasti), budou nás přesvědčovat k uzavření příměří. Je třeba chápat, že to nedělají proto, že by nechtěli bojovat. Oni naopak velmi chtějí bojovat – ale v situaci pro ně výhodné, po nashromáždění sil a prostředků atd.

My si ovšem nemůžeme dovolit příměří, které pro nás nebude výhodné, nemůžeme si dovolit pochybný mír. Nikoli proto, že milujeme válku (tu nemáme rádi ze všech na světě nejvíc), ale proto, že si velmi přejeme, aby ruskost přežila – pro celý svět, včetně Židů, Němců, Arménů atd… – pro celý ten dlouhý seznam národů, které právě tu ruskost potřebují. A v tom spočívá dobrosrdečnost ruské duše – promiňte mi ten pathos…