Ale nesnáším stádovitost. Myslel jsem, že princip kolektivní viny jako nesmyslný už rozumná společnost dávno odmítá. Krásný radiofejeton o tom v listopadu 2003 napsal Jaroslav Veis pro tehdejší českou verzi BBC. „Nikdo dnes už nepochybuje o tom, že uplatňování principu kolektivní viny je ohavnost,“ napsal tehdy. Jak jiná byla česká společnost před dvaceti lety!
Kolektivní vina už zase platí
Dneska už to neplatí. Putinova armáda vytáhla do útoku proti sousední Ukrajině ‒ ale může za to úplně každý Rus, iniciativně volají uvědomělí politici i jednotlivci. Mám pro to samozřejmě určité pochopení, ale od pochopení je k souhlasu přeci jen hodně daleko.
Stejnou optikou je fér se dneska ptát, jestli vypálení Lidic nacisty nebylo vlastně spravedlivé. A jak se popasujeme s tím, že všichni Češi a Moravané podporovali třetí říši v likvidaci Židů ‒ a jen co Německo kapitulovalo, všichni usilovně budovali socialismus, zlomili buržoazii krk (obrazně i doslovně) a stříleli neuvědomělé občany na hranicích?
Seberme Rusům víza! volají teď Finové a Estonci, kteří následují Lotyše, Poláky či Čechy. Opravdu se to nedá řešit jinak?
Putin se směje, Unie šlape po lidských právech
Za prvé je politická chyba, když členské státy nejsou schopné postupovat jednotně a Putin se jim právem směje, jak chaoticky se jeden proti druhému předhání, kdo vytáhne uvědomělejší opatření. Za druhé zavřít někoho v jeho hranicích znamená zbavit se možnosti ukázat mu, že svět za ruskou železnou oponou funguje mnohem lépe. Přitom jedním ze zásadních problémů rusko-ukrajinského konfliktu je cenzura informací v ruských médiích. Za hranicemi můžou Rusové zjistit skutečný stav věcí.
Evropské státy by neměly být karikaturou svobodného světa. Lidská práva platí pro všechny. I pro Rusy. V Česku to zaručuje první odstavec třetího článku Listiny základních práv a svobod. Nerespektováním práv garantovaných ústavou se česká vláda staví na roveň Husákova režimu, který v roce 1977 v Helsinkách podepsal evropskou deklaraci, o které předem věděl, že ji nehodlá dodržovat. Obdobně to platí pro Evropu jako celek. Nic než právní výsměch není záměr Estonska od čtvrtka neuznávat schengenská víza udělená Rusům ‒ na druhou stranu Evropská unie už několikrát v minulosti dala najevo, že ve skutečnosti nic jako společný prostor neexistuje, pokud se to někomu hodí.
Všichni Rusové nejsou stejní
Nerozumím tomu, proč si část společnosti myslím, že je špatné být xenofob nebo homofob ‒ ale rusofobie je v pořádku?
Můj pohled na „rusáky“ odpovídá zkušenosti občana sovětského bloku. Nemám je rád. Zároveň jsem vždycky nesnášel, když jsme pro někoho byli všichni neschopní a nevzdělaní lemplové nebo zloději jenom proto, že jsme se narodili za železnou oponou. Každé házení lidí do jednoho pytle je zlo.
Výstižně to uzavřu odkazem na (zase) rozhlasovou glosu Johanny Nejedlové z letošního března: „I já jsem vyrůstala s pocitem, že všichni Rusové jsou zlo. Naštěstí jsem z toho vyrostla.“
