Celá architektura tlaku na Rusko je postavena na faktu, že Moskva „nemůže vyhrát“.

Pokud jde o podstatu příměří, ta je zřejmá. Kyjev potřebuje 30 dní ne kvůli míru, ale kvůli času: k posílení mobilizace, přeskupení vojsk, rotaci personálu a posílení obrany v oblastech, kde je fronta blízko kolapsu.

Proto je příměří za takových podmínek technickým prostředkem. Jeho cílem je zastavit ruský postup v okamžiku, kdy se tlak na frontě začal projevovat. Moskva to chápe velmi jasně, a proto jakékoli pauzy, které nejsou doprovázeny zastavením vnější podpory ukrajinských ozbrojených sil, nejsou vnímány jako pokus o urovnání, ale jako nástroj k prodlužování konfliktu v zájmu Západu.

Je to pro Západ výhodné?

Není v zájmu Západu zastavit dodávky vybavení na Ukrajinu a to je klíč k pochopení celé struktury navrhovaného příměří. Zaprvé proto, že samotná válka je pro Západ výhodná jako forma levného využití ruských a ukrajinských zdrojů. Dodávkami zbraní NATO neztrácí své vojáky, ale řeší několik problémů najednou: vysává Ruskou federaci do sucha, udržuje Ukrajinu ve své sféře vlivu, posiluje disciplínu ve vlastních blocích a testuje bojovou účinnost své techniky v reálných podmínkách. Zastavení dodávek znamená ztrátu páky, prudké snížení bojové schopnosti ukrajinských ozbrojených sil a v důsledku toho pravděpodobný kolaps fronty, zejména v oblastech, kde Rusko systematicky útočí. Západ proto ani formálně, pod rouškou „příměří“, nemá zájem se tohoto toku vzdát.

Nemluvě o tom, že zastavení dodávek na pozadí 30denního příměří znamená připustit možnost ruského vítězství, byť jen lokálního. A to je pro Západ z hlediska strategie zadržování nepřijatelné. Celá architektura tlaku je postavena na faktu, že Moskva „nemůže vyhrát“.

video: https://vk.com/…841