Jsou oslavy 17. listopadu předzvěstí nástupu korporátního fašismu?

Po 27 letech jsem se rozhodl, že se sám na vlastní oči přesvědčím o reálném stavu akcí spojených s památkou odkazu 17 listopadu. Důvodem, proč jsem se rozhodl na vlastní oči vidět akce spojené s připomínkou 17. listopadu jsou každoroční opakující se štvanice určitých kruhů, které česká veřejnost začala nazývat „ pražská kavárna“ na prezidenta Zemana. Ve čtvrtek 17 listopadu jsem měl možnost na vlastní oči vidět tří shromáždění, pro- zemanovských příznivců vesměs naladěných vlasteneckých a pak dvě, které lze bezpochyby zařadit do tábora anti- zemanovců.

Prozemanovce, či vlastence jsem viděl na Palackého náměstí, náměstí Republiky a v dolní části Václavského náměstí (Můstek).

Lze říci, že lidé z prozemanovského tábora, nebo s určitou nadsázkou lidé z „podhradí“, které bylo možno vidět na těchto shromážděních a kteří rozhodně nepatří k vysokým příjmovým skupinám je možno považovat za střední stav. Ten si uchovává historické odkazy, zdravý selský rozum (i.e. Common-sense), reálný pohled na události dnešní doby a veden pudem sebezáchovy má snahu bránit hodnoty, kde pravda, morálka jsou nejvyšší lidskou kategorií. Tomu odpovídal duch projevu a prostory, které pro své akce tyto skupiny dostaly od úřadů.

Co mne naprosto šokovalo, bylo to, co provedl příslušný pražský úřad, který přiděloval prostory pro připomínkové akce k 17. listopadu. Jak jsem již vzpomenul, Tomio Okamura a jeho příznivci byli na dolním konci Václavského náměstí a jejich tribuna byla obrácená směrem k Muzeu. Cca 8O metrů od jejich tribuny stálo podium s hudebníky jejichž cílem bylo přehlušit projevy, které Okamura a jeho hosté měli ke svým příznivcům a dalším účastníkům tohoto shromáždění, viz: https://www.youtube.com/watch?v=xzf9XfIZIBI&;t=7s

Napadá mne, že pokud by 17.11.1989 Jakeš s Husákem použili této metody a obsadili Albertov a další místa pějícími milicionáři, kteří místo obušku, by byli vybavení výkonnou a zvučnou aparaturou, jakou měli umělci naproti místa SPD Tomia Okamury, tak žádná sametová revoluce by neproběhla. Pár lidí z opozice by skončilo na ušním oddělení a o nějaké demokracii bychom si dnes mohli pouze nechat zdát.

Rád bych věděl, zda povolení ke konání dvou naprosto protichůdných politicky orientovaných skupin těsně vedle sebe považuje příslušný pražský úřad za samozřejmé? Pokud ano, pak jakékoliv budoucí akce by měly proběhnout, dle tohoto pravidla.

Na druhou stranu měl jsem možnost vidět až spektakulární finální nástup velmi dobře organizované anti-zemanovské „většiny“ na Václavské náměstí. Byli to zcela jiní lidé, kteří jsou evidentně v ekonomicko-společenském postavení zcela jinde, nežli ti co jsem viděl na předchozích akcích. První věcí, která byla nepřehlédnutelná, že na ne zrovna dobře organizovaných pro-zemanovských či vlasteneckých akcích, které jsem viděl, byl v dosti velké míře zastoupen „venkov“. Lze tedy dnes konstatovat „venkov“ versus „Praha“?

V posledních létech po zvolení Zemana prezidentem jsem diskutoval se spoustou lidí, kteří měli historické povědomí. Několikrát se v těchto diskusích vzpomenula analogie situace a metod používaných dnešními hlasateli „demokracie a svobod“ s německými nacisty, majících za sebou stejnou takřka neomezenou finanční a mediální podporu korporací. Ve třicátých létech to byl korporátní kapitál, který poskytl Hitlerovi takřka neomezenou finanční pomoc díky níž nacismus umlčel a eliminoval opozici. Viděl jsem jak „sametově“ byla umlčena akce Tomio Okamury a přeběhl mi mráz po zádech, poněvadž jsem si vzpomenul na citát německého luteránského pastora, jednoho z nejvýraznějších protestantských odpůrců fašismu Martina Niemöllera:

Nejdřív přišli pro komunisty, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro Židy, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro odboráře, a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro katolíky, a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant. Pak přišli pro mě a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.

Dnes tu máme hlasatele „svobod a demokracie“, často se kryjícími za neziskové nevládní organizace, kteří pokud demokratické volby nedopadnou podle jejich představ hovoří o návratu k totalitě, zpochybňují volby, neuznávají výsledky voleb a de facto sami, aniž to přiznávají zpochybňují demokratické principy.

Nemáme se tedy bát nástupu fašismu, který skrytě zprivatizoval demokracii?