Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Konec křesťanství v Čechách?

V západní Evropě křesťanství pomalu ale jistě končí, hlavně v důsledku úbytku praktikujících věřících a také kvůli organizované invazi převážně muslimských migrantů. V Německu se platí církevní daň, takže úbytek věřících je každý rok přesně známý a činí to zhruba jeden milión lidí ročně.

konec-krestanstvi-v-cechach

 

Tuto situaci popisuje německý kněz a teolog Jan Loffeld v knize Když Bůh nikomu nechybí, můžeme citovat:
„Náboženství se v životě mnoha religiózně lhostejných lidí prostě nevyskytuje. s.45
Křesťané se v Evropě dostávají stále ví do situace diaspory. s. 101
… ani charitativní činnost církví nezabrzdí odchody z církví, ani nemá vliv na religiozitu.“ s. 134.
Z čehož je zřejmé, že Jan Loffeld řešení toho problému nezná. Také se zdá, že ani zrušení povinného celibátu u katolických kněží příliš nepomůže, protože ve stejné míře odcházejí věřící i z protestantských církví.
Dalším teologem, který se daným tématem zabývá, je prof. ThDr. Tomáš Petráček v knize Křesťanství ve víru kulturních válek. Ten popisuje současnou ŘKC v Česku jako rozdělenou na část protibruselskou, kterou představují Dominik Duka, Petr Piťha, Jan Balík aj., versus ti ostatní.
Také zmiňuje vývoj ŘKC po roce 89:
„...v listopadu 1989… byl morální kredit katolické církve vysoký... s.177
Duka sice už roku 2009 kritizoval „kritický a přezíravý postoj“ věřících a církve vůči lidem mimo církev a „hřích uzavřenosti“ české katolické církve, ale od té doby se situace žel jen masivně zhoršila... s. 187
Jako podstatná část se jeví narovnání vztahu mezi klérem a laiky, překonání této paralyzující dichotomie. /dělení na dvě části /. ...kněží tvoří stav vůdčí a laikové stav podřízený… s.232
Rozhodně je třeba překonat toto rozdělení…“ s.233
Krásným příkladem jak být otevřený světu je Marek Orko Vácha, který je ovšem také na straně bruselské totality, jejímž cílem je likvidace evropské civilizace, tradičních rodin a posléze i křesťanství. A to hlavně tím, jak byrokracie EU podporuje invazi kriminálníků a džihádistů, kteří se vydávají za uprchlíky, a nyní i Migračním paktem, jehož cílem je přemístit migranty tam, kde jich mají dosud málo a také zlegalizovat tu imigraci, která dosud byla ilegální. Viz kniha Roberta Kotziana Migrace a globalismus, která to přesně popisuje.

Pokud chceme řešit postupné ubývání křesťanů v Čechách, na Moravě to ještě není tak hrozné, můžeme si připomenout dobu, kdy ŘKC získávala nové příznivce i věřící. To bylo v době činnosti Charty 77, do které se zapojilo i několik kněží, Josef Zvěřina, Oto Mádr, Frant. Lízna, Václav Malý aj. Tedy se zapojili do činnosti, která řešila celospolečenské problémy, nejen situaci věřících. Václav Malý dokonce i proti vůli svého nadřízeného Miloslava Vlka.

A to je skutečné a úplné křesťanství, protože učení Ježíšovo má zhruba dvě části: v té první se obrací k obyčejným lidem a hlásá lásku, smíření, odpuštění, pokoru, pokoj, spásu , vzkříšení, nenásilí, pokání, přičemž odmítá ozbrojené povstání proti Římanům.

Ve druhé části ovšem kritizuje představitele tehdejší moci jak duchovní, farizeje, saduceje a zákoníky, tak i světské. Směnárníkům převrátil stoly na tržišti v chrámě a to byl byznys saduceů.

Piláta kritizuje jen jednou, asi proto, že chtěl zdůraznit, že jeho učení není proti světské moci a on o ni neusiluje:

„Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.

On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ Lukáš 13,1

A právě kvůli této kritice Ježíše ukřižovali.
Co se týče první části učení, zde nemůžeme církvi nic vytknout, dělá toho velmi mnoho.
Zato druhá část je problém. Tuto část většina našich kněží zcela ignoruje, anebo dokonce slouží bruselské byrokracii, která podporuje válku na Ukrajině a také šílené zbrojení, které zbídačí i naše vnoučata, protože je na dluh, který budou muset splácet.
Zatímco papež Lev XIV toto zbrojení tvrdě kritizuje, protože on je na straně chudých, nikoli na straně miliardových zisků zbrojařů, oligarchů, zkorumpovaných politiků a bank, které to zbrojení úvěrují.
A papež František asi před rokem na otázku, zda mají Ukrajinci vyvěsit bílou vlajku, odpověděl: „Ano.“
Dále je zde problém poslušnosti kněží vůči svým nadřízeným, to nám připomíná nevolnictví. A také názor, že kněz kněz je degradován na pouhého obřadníka. K tomu by se měli vyjádřit především kněží.
Z laického pohledu je dalším problémem křesťanská bohoslužba, která je zdlouhavá a nudná, kázání některých kněží se nedají vůbec poslouchat, protože oni žijí asi v úplně jiném světě.
To bude vyžadovat velké reformy, ale každou změnu je třeba zavádět postupně a nejlépe ve větších městech, kde si lidé mohou vybrat, na jakou mši budou chodit.
Pokud ovšem tato dnešní situace bude i nadále pokračovat, z církví se postupně stanou bezvýznamné sekty, které řeší jen své vlastní problémy, zatímco okolní svět je nezajímá. Je to nakonec popsáno i v evangeliu:

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Matouš 5,13.

 

Tuto situaci popisuje německý kněz a teolog Jan Loffeld v knize Když Bůh nikomu nechybí, můžeme citovat:
„Náboženství se v životě mnoha religiózně lhostejných lidí prostě nevyskytuje. s.45
Křesťané se v Evropě dostávají stále ví do situace diaspory. s. 101
… ani charitativní činnost církví nezabrzdí odchody z církví, ani nemá vliv na religiozitu.“ s. 134.
Z čehož je zřejmé, že Jan Loffeld řešení toho problému nezná. Také se zdá, že ani zrušení povinného celibátu u katolických kněží příliš nepomůže, protože ve stejné míře odcházejí věřící i z protestantských církví.
Dalším teologem, který se daným tématem zabývá, je prof. ThDr. Tomáš Petráček v knize Křesťanství ve víru kulturních válek. Ten popisuje současnou ŘKC v Česku jako rozdělenou na část protibruselskou, kterou představují Dominik Duka, Petr Piťha, Jan Balík aj., versus ti ostatní.
Také zmiňuje vývoj ŘKC po roce 89:
„...v listopadu 1989… byl morální kredit katolické církve vysoký... s.177
Duka sice už roku 2009 kritizoval „kritický a přezíravý postoj“ věřících a církve vůči lidem mimo církev a „hřích uzavřenosti“ české katolické církve, ale od té doby se situace žel jen masivně zhoršila... s. 187
Jako podstatná část se jeví narovnání vztahu mezi klérem a laiky, překonání této paralyzující dichotomie. /dělení na dvě části /. ...kněží tvoří stav vůdčí a laikové stav podřízený… s.232
Rozhodně je třeba překonat toto rozdělení…“ s.233
Krásným příkladem jak být otevřený světu je Marek Orko Vácha, který je ovšem také na straně bruselské totality, jejímž cílem je likvidace evropské civilizace, tradičních rodin a posléze i křesťanství. A to hlavně tím, jak byrokracie EU podporuje invazi kriminálníků a džihádistů, kteří se vydávají za uprchlíky, a nyní i Migračním paktem, jehož cílem je přemístit migranty tam, kde jich mají dosud málo a také zlegalizovat tu imigraci, která dosud byla ilegální. Viz kniha Roberta Kotziana
Migrace a globalismus, která to přesně popisuje.
Pokud chceme řešit postupné ubývání křesťanů v Čechách, na Moravě to ještě není tak hrozné, můžeme si připomenout dobu, kdy ŘKC získávala nové příznivce i věřící. To bylo v době činnosti Charty 77, do které se zapojilo i několik kněží, Josef Zvěřina, Oto Mádr, Frant. Lízna, Václav Malý aj. Tedy se zapojili do činnosti, která řešila celospolečenské problémy, nejen situaci věřících. Václav Malý dokonce i proti vůli svého nadřízeného Miloslava Vlka.
A to je skutečné a úplné křesťanství, protože učení Ježíšovo má zhruba dvě části: v té první se obrací k obyčejným lidem a hlásá lásku, smíření, odpuštění, pokoru, pokoj, spásu , vzkříšení, nenásilí, pokání, přičemž odmítá ozbrojené povstání proti Římanům.
Ve druhé části ovšem kritizuje představitele tehdejší moci jak duchovní, farizeje, saduceje a zákoníky, tak i světské. Směnárníkům převrátil stoly na tržišti v chrámě a to byl byznys saduceů.
Piláta kritizuje jen jednou, asi proto, že chtěl zdůraznit, že jeho učení není proti světské moci a on o ni neusiluje:
„Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.
On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ Lukáš 13,1

A právě kvůli této kritice Ježíše ukřižovali.
Co se týče první části učení, zde nemůžeme církvi nic vytknout, dělá toho velmi mnoho.
Zato druhá část je problém. Tuto část většina našich kněží zcela ignoruje, anebo dokonce slouží bruselské byrokracii, která podporuje válku na Ukrajině a také šílené zbrojení, které zbídačí i naše vnoučata, protože je na dluh, který budou muset splácet.
Zatímco papež Lev XIV toto zbrojení tvrdě kritizuje, protože on je na straně chudých, nikoli na straně miliardových zisků zbrojařů, oligarchů, zkorumpovaných politiků a bank, které to zbrojení úvěrují.
A papež František asi před rokem na otázku, zda mají Ukrajinci vyvěsit bílou vlajku, odpověděl: „Ano.“
Dále je zde problém poslušnosti kněží vůči svým nadřízeným, to nám připomíná nevolnictví. A také názor, že kněz kněz je degradován na pouhého obřadníka. K tomu by se měli vyjádřit především kněží.
Z laického pohledu je dalším problémem křesťanská bohoslužba, která je zdlouhavá a nudná, kázání některých kněží se nedají vůbec poslouchat, protože oni žijí asi v úplně jiném světě.
To bude vyžadovat velké reformy, ale každou změnu je třeba zavádět postupně a nejlépe ve větších městech, kde si lidé mohou vybrat, na jakou mši budou chodit.
Pokud ovšem tato dnešní situace bude i nadále pokračovat, z církví se postupně stanou bezvýznamné sekty, které řeší jen své vlastní problémy, zatímco okolní svět je nezajímá. Je to nakonec popsáno i v evangeliu:

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Matouš 5,13.

Konec křesťanství v Čechách?
  V západní Evropě křesťanství pomalu ale jistě končí, hlavně v důsledku úbytku praktikujících věřících a také kvůli organizované invazi převážně muslimských migrantů. V Německu se platí církevní daň, takže úbytek věřících je každý rok přesně známý a činí to zhruba jeden milión lidí ročně.
  Tuto situaci popisuje německý kněz a teolog Jan Loffeld v knize Když Bůh nikomu nechybí, můžeme citovat:
 „Náboženství se v životě mnoha religiózně lhostejných lidí prostě nevyskytuje. s.45
  Křesťané se v Evropě dostávají stále ví do situace diaspory. s. 101
  … ani charitativní činnost církví nezabrzdí odchody z církví, ani nemá vliv na religiozitu.“ s. 134.
  Z čehož je zřejmé, že Jan Loffeld řešení toho problému nezná. Také se zdá, že ani zrušení povinného celibátu u katolických kněží příliš nepomůže, protože ve stejné míře odcházejí věřící i z protestantských církví.
  Dalším teologem, který se daným tématem zabývá, je prof. ThDr. Tomáš Petráček v knize Křesťanství ve víru kulturních válek. Ten popisuje současnou ŘKC v Česku jako rozdělenou na část protibruselskou, kterou představují Dominik Duka, Petr Piťha, Jan Balík aj., versus ti ostatní.
  Také zmiňuje vývoj ŘKC po roce 89:
„...v listopadu 1989… byl morální kredit katolické církve vysoký... s.177
  Duka sice už roku 2009 kritizoval „kritický a přezíravý postoj“ věřících a církve vůči lidem mimo církev a „hřích uzavřenosti“ české katolické církve, ale od té doby se situace žel jen masivně zhoršila... s. 187
  Jako podstatná část se jeví narovnání vztahu mezi klérem a laiky, překonání této paralyzující dichotomie. /dělení na dvě části /. ...kněží tvoří stav vůdčí a laikové stav podřízený… s.232
  Rozhodně je třeba překonat toto rozdělení…“ s.233 
  Krásným příkladem jak být otevřený světu je Marek Orko Vácha, který je ovšem také na straně bruselské totality, jejímž cílem je likvidace evropské civilizace, tradičních rodin a posléze i křesťanství. A to hlavně tím, jak byrokracie EU podporuje invazi kriminálníků a džihádistů, kteří se vydávají za uprchlíky, a nyní i Migračním paktem, jehož cílem je přemístit migranty tam, kde jich mají dosud málo a také zlegalizovat tu imigraci, která dosud byla ilegální. Viz kniha Roberta Kotziana
 Migrace a globalismus, která to přesně popisuje. 
  Pokud chceme řešit postupné ubývání křesťanů v Čechách, na Moravě to ještě není tak hrozné, můžeme si připomenout dobu, kdy ŘKC získávala nové příznivce i věřící. To bylo v době činnosti Charty 77, do které se zapojilo i několik kněží, Josef Zvěřina, Oto Mádr, Frant. Lízna, Václav  Malý aj. Tedy se zapojili do činnosti, která řešila celospolečenské problémy, nejen situaci věřících. Václav Malý dokonce i proti vůli svého nadřízeného Miloslava Vlka.
  A to je skutečné a úplné křesťanství, protože učení Ježíšovo má zhruba dvě části: v té první se obrací k obyčejným lidem a hlásá lásku, smíření, odpuštění, pokoru, pokoj, spásu , vzkříšení, nenásilí, pokání, přičemž  odmítá ozbrojené povstání proti Římanům.
   Ve druhé části ovšem kritizuje představitele tehdejší moci jak duchovní, farizeje, saduceje a zákoníky, tak i světské. Směnárníkům převrátil stoly na tržišti v chrámě a to byl byznys saduceů. 
  Piláta kritizuje jen jednou, asi proto, že chtěl  zdůraznit, že jeho učení není proti světské moci a on o ni neusiluje:
  „Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.
On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ Lukáš 13,1
 
  A právě kvůli této kritice Ježíše ukřižovali.
  Co se týče první části učení, zde nemůžeme církvi nic vytknout, dělá toho velmi mnoho.
  Zato druhá část je problém. Tuto část většina našich kněží zcela ignoruje, anebo dokonce slouží bruselské byrokracii, která podporuje válku na Ukrajině a také šílené zbrojení, které zbídačí i naše vnoučata, protože je na dluh, který budou muset splácet.
  Zatímco papež Lev XIV toto zbrojení tvrdě kritizuje, protože on je na straně chudých, nikoli na straně miliardových zisků zbrojařů, oligarchů, zkorumpovaných politiků a bank, které to zbrojení úvěrují.
 A papež František asi před rokem na otázku, zda mají Ukrajinci vyvěsit bílou vlajku, odpověděl: „Ano.“
Dále je zde problém poslušnosti kněží vůči svým nadřízeným, to nám připomíná nevolnictví. A také názor, že kněz kněz je degradován na pouhého obřadníka. K tomu by se měli vyjádřit především kněží.
  Z laického pohledu je dalším problémem křesťanská bohoslužba, která je zdlouhavá a nudná, kázání některých kněží se nedají vůbec poslouchat, protože oni žijí asi v úplně jiném světě.
  To bude vyžadovat velké reformy, ale každou změnu je třeba zavádět postupně a nejlépe ve větších městech, kde si lidé mohou vybrat, na jakou mši budou chodit.
  Pokud ovšem tato dnešní situace bude i nadále pokračovat, z církví se postupně stanou bezvýznamné sekty, které řeší jen své vlastní problémy, zatímco okolní svět je nezajímá. Je to nakonec popsáno i v evangeliu:
 
  Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Matouš 5,13.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Komentáře  

#3 hari 2026-01-08 10:24
Křesťanství zde nemá účinnou misi, na rozdíl od -ismů všech barev a forem. Říká se jí méédia.
Citovat
#2 Filipes@volny.cz 2026-01-08 08:35
Kdo by stále věřil těm církevním blábolům?
Citovat
#1 n.a. 2026-01-08 01:07
/Krizi identity doporučuje autor řešit dalším nařeďováním ?!
Citovat

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře