Legenda o Nord Streame

Tak ona tahle „zatím“ poslední kapitola románu o Nord Streamu je v podstatě sama o sobě docela dost směšná. V Evropě jsou téměř všude k vidění „proruské“ síly, za každým evropským rohem číhají Čepiga s Myškinem, tajné služby a stejně tajné policie všude všechno monitorují, a proukrajinská šestičlenná parta si jen tak půjčí v Polsku loď, zjistí si utajované koordináty produktovodů, které jsou cílem a vyjedou si je zničit. K tomu účelu jezdí po celé Evropě kamion, který jim přiveze potřebné výbušniny, protože ty se přece dají koupit na každém rohu. Když všechno tohle toto amatérské komando vykoná, nevyčistí ani loď a zahnojenou stopami výbušnin ji vrátí pronajímateli. Tak takovou blbost by snad nevymyslelo ani Rudé právo a to byla nějaká továrna na pitomosti!
Nejprve byli jasnými viníky Rusové, a to i přesto, že zvýšená přeprava a prodej plynu v západní Evropě byly jasně v jejich primárním zájmu a zničení plynovodů by bylo „zabitím slepice, co nese zlatá vejce“. Jediný, kdo měl jasný zájem na neobchodování s ruským plynem byli ti, kdo mají sami přebytek plynu a potřebují se jej zbavit a Evropu dostat do vlastní energetické závislosti, a to jsou USA.
Další zajímavou věcí v této souvislosti je, že teorie o proukrajinských aktivistech se objevila teprve poté, co Seymour Hersh zveřejnil svá zjištění o americké roli v této komedii o explozích, a přitom švédští, dánští a němečtí vyšetřovatelé celý půlrok mlčí. A najednou mají nové informace o výbuších američtí představitelé a zveřejní je New York Times.
Prostě nutná šaškárna a vlastně přiznání: „byli jsme to my“.