Plán Barbarossa 2 se nedaří, Hitler školil USA, jak bojovat s komunismem.

Kolikrát již i v minulosti tomu tak bylo a stále se nyní opakuje. USA se mohla od slavného vůdce dobře učit i po válce, jak to udělat a jak zatočit s nenáviděným protivníkem, jak vyvolat nepokoje a konflikty. Nakonec i postupy a mediální štvanice se dnes podobají, tenkrát osvědčené metodě SS a Wehrmachtu. Obsazováním a přibližováním se k hranicím Ruska je podobnou koncepcí, tehdejšímu plánu Barbarossa, při napadení SSSR. Snad jen můžeme být rádi, že plán má své trhliny a ještě se nerozpoutala válka významem pro zničení lidstva. I určitou další podobu lze sledovat. Tenkrát, bylo spojenectví se SSSR, VB a USA pevné, pro přesvědčení, že Hitler musí být poražen. I když by se dalo polemizovat o pomoci ze strany USA, ale prostě byla a nedá se přejít mlčením (mlčení není záměrem). Podle vyzkoušeného scénáře USA a satelity vlastně postupují stejně, jako kdysi Hitler, při obsazování Evropy. USA ale zvolila vlastní cestu-barevné revoluce v Evropě i jinde, tedy za pomoci svých zpravodajů, a dle hesla, kdo dřív přítel, dnes nepřítel jest. Rusko ale přeci je odlišné od SSSR a tím se situace mění a na co asi USA pozapomnělo. Před vypuknutím druhé světové války byl SSSR osamocen.

Dnes je spolupráce a vzájemná oboustranná pomoc s  velkou zemí, jako je Čína a ostatních zemí, které již dávno nefandí USA a ani NATO poměrně velká a není jasné, jak se zachovají při válečném konfliktu. Lidstvo ještě může být i díky tomu rádo a vděčné, že 3 světová válka nevypukla a nezasáhla hlavně starý kontinent, kterým je Evropa. Díky i kvůli migrantům se nyní odvádí pozornost (a naše média rády přispívají -jsou za to placené a lidé se nechají obalamutit, jako tenkrát) od hlavního problému, kterým je neustálé kupení bojové techniky, vyvolávání nepokojů a přestřelek mezi separatisty a UK armádou, a za pomoci bojůvek armády USA i našich vojáků a dobrovolníků, za účelem pokoření toho nenáviděného Putina.

Můžeme pochopitelně pochybovat o nebezpečí migrantů, můžeme být i opatrní a nesouhlasit s politikou Bruselu ohledně kvót, co nám to ale bud později platné, když už nebude nikoho, kdo by varoval, nesouhlasil a protestoval a odháněl je od našich hranic, když vše bude zničené a pravděpodobně stejně možná tito pěšáci a zdrhači, kteří chtějí pryč z nebezpečné zóny, před následky války v jejich zemích (mimochodem jsme k tomuto stavu přispěli i my a NATO), obsadí naši zem. USA se přeci dlouhodobě připravovalo na jadernou válku a je mnoho dokumentů i videí vlastních obyvatel, kteří píší o shromažďování a nákupu, či výroby divných nádob, podobným podlouhlým, dobře uzavíratelným pikslám z PVC. Dlouho se nevědělo, proč a nač by měly být a k čemu mají sloužit. Znamená to, že válka velkého rozsahu se plánovala již od roku 1990 a údajné nádoby měly být použity místo rakví, aby se nešířila radiace z mrtvol. Dnes tyto záznamy záhadně zatím z internetu zmizely. Jsou někde uloženy a čekají na své využití (myslím tím, jak záznamy, tak nádoby-ty jsou asi někde v podzemí v krytech).

Jsem přesvědčený, že mnohem více a intenzivněji by mladí lidé, a národy všeobecně, měly znát pravdu objektivně, bez zkrášlování, jaká byla válka a co znamená, pro obyčejné občany. Měla by se znát pravda o utrpění, týrání a vraždění civilistů a vojáků a o vyhlazování národů, menšin, vypalování vesnic, či bourání měst a měla by ji především znát omladina, jako varování, před následky a nebezpečím vypuknutí 3 světové války. Lidé by se již měli odprostit od minulosti a křivd z systémů  v uplynulých 45 a více let, ale kdy jsme žili v míru. Měly bychom přestat navzájem na sebe plivat, jen pro politický názor. Protože nyní nejde o to, kdo je modrý, kdo je červený, hnědý, či zelený, ale jde o to, že pokud se nespojíme ve vlně odporu, proti válce a zrušení všech válečných i jiných paktů a sankcím, a stažení obléhajících vojsk na cizím území, vymstí se nám náš postoj a apatie. A můžeme hezky zčernat a to všichni bez rozdílu.

Ještě je čas, Hitler už nežije a noví vládci jsou hazardéři víc, než by bylo zdrávo. Proč jen mlčí a přihlíží většina, která už zítra třeba nemusí být? Každý z těchto lidí ještě má někoho z příbuzenstva, který zažil válečnou mašinérii a muka v táborech smrti. Proč se neozvou veteráni, kteří ještě dnes vzpomínají na válečná dobrodružství a s obavami, před další válkou, jsou raději zalezlí. Kde jsou naši hrdinové z druhé světové války, kteří po boku armád bojovali za osvobození vlasti? A kde jsou rodiny, které mají mezi příbuznými pamětníky, posledních dnů války? Nevěřím, že by byli všichni slepí a němí. Stále je ještě co zachraňovat a co obhajovat. V poválečné zemi se stavělo, žilo, učilo se a prožívali jsme krásná dětství (kdo jej neměl, tak ať plive síru-to je jeho svědomí a vědomí). Věřím, že nás mírotvorných a těch, co chtějí žít v pokoji, až do svého stáří, je většina. Je třeba ale něco udělat a ne jen pasivně čučet na bednu. Je ještě čas. Ještě jsme nezčernali a doufám, že ještě nejsme ani hnědí.

J. O