PŘÍSPĚVEK K LAMENTACI NAD CHERSONEM

Tvrdím proto opakovaně, že není chybou teprve odchod z Chersonu, ale byla velkou chybou už jeho anexe. Nejméně ze dvou důvodů. Za prvé nebylo to v deklarovaném záměru „Speciální operace Ruské armády na území Ukrajiny“. Podle ní měly být k RF připojeny pouze Luhanská a Doněcká oblast Ukrajiny, jejíž občané po osm let odporovali ovládnutí jejich území centrální vládou Ukrajiny.

Za druhé, v dané oblasti navíc není zdaleka tak veliké procento Rusů, jak v obou jmenovaných, takže nezavdávalo ani z tohoto hlediska sebemenší důvod pro záměr připojit ji k Rusku. Jen velení Ruské armády a politické vedení země přesně ví, kdo nese hlavní vinu na původní chybě a jistě z toho vyvodí důsledky, pokud dotyční ještě vůbec žijí. Osobně si dokonce myslím, že kolem Chersonu dotyční vytvořili mýtus jakéhosi Stalingradu dvě, čímž ve veřejnosti Udělali z „komára vola“ jak říkávala moje babička čili zbytečně zveličovali poměrnou bezvýznamnost tohoto území pro obrovité Rusko.

Stará lidová moudrost ovšem říká, že všechno zlé, je k něčemu dobré. Uvedená situace podle mě otevřela alespoň malá dvířka pro zmrazení konfliktu na Ukrajině. Zdůrazňuji, zmrazení ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou čili klidu zbraní na linii fronty. V žádném případě ne války mezi Ruskem versus USA+NATO+EU. To je totiž úplně „jiná opera“, která je v mých očích problémem na dlouhá léta. Jeho cílem je nedeklarované, leč všeobecně vnímané přeformátování světa, což nezajistí nějaká jednorázová zimní operace.

Šanci na ukončení zabíjení, doufejme že ne pouze přechodného, vidím v tom, že si každý nechá to, co drží a neuzná při tom žádný argument soupeře čili kupříkladu ono držení bude považovat za vynucenou realitu bez právního nároku. Ale o tom bych jen spekuloval. Ovšem tvrdím, že se zmíněná šance otevřela, protože každá strana se může cítit vítězem. Jedni získali, co chtěli. Druzí ubránili svou obrovskou většinu, a navíc skutečný stav záboru nezlegalizují.

Takže po čase všechno může začít nanovo, i když to bude na Ukrajině trvat třeba skoro století, jako v Koreji.

Stanislav A. Hošek