Stydím se.

Člověk si musí klást otázku kam až jsou schopni zajít všichni ti korektně zaprodaní šašci ve svém usahujerství. Je to směšný paradox,že pokud šlo o pozemky pana knížete v Letech, tak měli všichni tito poskoci plné huby piety a úcty ke všem obětem fašismu a na druhou stranu jim nevadí podat ruku tomu kdo považuje válečné zločince, vrahy a fašisty banderovce za hrdiny.

 

Kam až chtějí zajít? Jakých sprostot budou ještě schopni v zájmu té protiruské propagandy? Jakým právem plivou na hroby těch kteří nám přinesli svobodu za cenu mnoha životů? Někde jsem četl otázku nějakého pomatence, že do kdy máme být ještě vděčni? Řekl bych, že by měl být vděčný každý z nás po celý svůj život. Protože každý kdo žije, žije právě díky těm padlým, na kterých hroby dnes plivou.

 

Dokonce i slepice Pekarová a nebo ta obzvlášť by měla každé ráno děkovat Rudoarmějcům za to, že může žít ten svůj bídný,nic nepřinášející a neplodný život plný výblitků. I za její zbytečný život ti sovětští vojáci umírali.

 

Před třemi roky jsem kvůli takové sprostotě nahrál píseň "Stydím se" jako omluvu Nočním vlkům za chování některých našich retardovaných politiků i nepolitiků. Dnes bych to chtěl překvalifikovat na omluvu všemu ruskému lidu.

 

Jako obyvatel této země se za tyto lidi stydím.

 

/Lupo/

 

zdroj: FB Lupo Anetty