Výlev gestapáckého policisty…

Dělat debily z policajtů a jejich natáčení se stává pomalu národní sport, jenže my za současnou situaci nemůžeme. Tuto vládu si zvolili lidé v demokratických volbách, ne policajti a strážníci, to svéprávní občané zvolili ty tam nahoře jako své zástupce a dali jim moc naší zemi vládnout a tím pádem i nařizovat.

I my jsme v pasti z nesmyslných nařízení, která se stále mění.

 

Myslím, že většina z policistů je kontroluje cestou nejmenšího odporu, samozřejmě dle situace. To znamená například, na jednu stranu ano, nemáš roušku tam, kde jí máš mít, ale kilometr od tebe nikdo není, takže logicky asi těžko někoho nakazíš. Na druhou stranu, mne kvůli tobě sem někdo poslal, jsou tu v okolí lidé, kteří se dívají, natáčí a čekají, jak to vyřeším.

 

Takže ty si teď nasadíš tu roušku, aspoň než odejdu, dáš mi občanku nebo mi nahlásíš jméno, protože na jednu stranu potřebuji vědět, s kým mluvím, zda nejsi v pátrání nebo nemáš nějaký jiný průser a na druhou potřebuju mít nějaký důkaz, že jsem s tebou fakt něco řešil. Já tě vylustruju, vyřeším tě domluvou a půjdeme si každý svou cestou. V klidu a bez emocí… jenže tohle už začíná být jen pohádkou….

 

Lidé, kteří jsou naštvaní, že by měli něco dodržovat, se pod vlivem rebelů na sociálních sítích, kteří si zákony a nařízení vykládají podle sebe nebo spoléhají na politickou imunitu, stávají nesmrtelnými, nemají žádné povinnosti a to tedy ani na výzvu prokázat totožnost. Přitom kdyby udělali jen toto, tak mají pravděpodobně pokoj. Místo toho, aby si člověk buď nasypal popel na hlavu, nebo když s nařízením nesouhlasí, tak se nechal oznámit na správní orgán, kde se pak může hájit třeba s milionem právníků a může si na policajty stěžovat, tak začne do policajtů nebo strážníků hrdinsky „pičovat“, že on se prokazovat nebude, že on si žádný hadr na hubu nedá a že on se na to může vysrat a jde pryč. V tom horším případě má s sebou jako rukojmí dítě. A policajt? Co má dělat?

 

Máš na rozhodování asi pět vteřin, ve kterých ti hlavou proběhne milion informací. Máš tam dítě, na které bys rád bral nějaký ohled, ale na druhou stranu tam máš člověka, který chce odejít a ty vůbec nevíš, co je zač, ale víš, že ti odmítl prokázat totožnost a to do teď dělali většinou ti, kteří k tomu měli nějaký důvod, takže máš jen tak toho člověka pustit bez ztotožnění s tím, že si možná pustil hledaného psychopata, že si pustil sice rodiče, ale ten má zákaz styku s dítětem, které má zrovna u sebe, pustil si toho člověka s tím, že lidé kolem uvidí, že si jej nijak neřešil a budou si na tebe stěžovat nadřízeným (tohle je asi to nejmenší)?

 

Do toho vidíš těch tisíc papírů na donucováky, které budeš muset napsat, jak tě bude vyšetřovat OVK, GIBS a bůhví kdo a to v případě, že jej pustíš i nepustíš, jak nebudeš v noci spát, protože smotals rodiče před děckem a je ti toho děcka líto, ale přitom za to může v podstatě ten rodič, který si hrál na hrdinu? Ty si jednal v souladu se zákonem, ale stejně z toho budeš mít špatné svědomí. Mám si kleknout a prosit ho, aby mi řekl, kdo je? Co mám podle vás dělat? Tyto situace byli i dříve, ale bylo jich o poznání méně, protože takhle se většinou chovali opravdu jen zmrdi a ne každý desátý. Navíc nebylo v ulicích tolik „samotných“ nováčků, kteří ještě nemají potřebné zkušenosti s řešením vyhrocených situací (ano, tato práce je i o zkušenostech, ne jen o znalosti zákonů), jenže vzhledem k personální situaci a množství práce, která se teď po nás chce, to jinak nejde.

 

My, policisté na ulici musíme řešit takovéto situace, my z toho máme nervy a problémy a pak ještě když vidíme, jak vládní činitelé, kteří po nás chtějí tato nařízení vymáhat, a zbohatlíci na to kašlou a spoléhají na to, že se jim nic nestane, protože buď mají imunitu, nebo dost peněz na pokuty, to by mne čert sebral.

 

Jasně, můžu od policie odejít, ale proč? Jsem u policie spoustu let a spoustu let dělám tu práci podle svého nejlepšího svědomí a myslím, že ji nedělám špatně. Snažím se odhalovat pachatele trestných činů, chytat zloděje, násilníky, feťáky a opilce za volantem, nacházet pohřešované, snažím se učit nové kolegy, jak dělat tu práci pořádně, jak s lidmi jednat diplomaticky, aby se předešlo zbytečným konfliktům, a to mne baví. Tahle doba snad pomine a já budu zase moct dělat jako dřív, ne věčně řešit a kontrolovat nařízení, o kterých si myslím své, nicméně je i přesto dodržuji.

 

Nedávno při rozhovoru s nějakou paní padla otázka, jak by to vypadalo, kdyby se teď ty tři týdny fakt ta nařízení stoprocentně dodržovala. Ona odpověděla, že na jaře se nařízení dodržovala a k ničemu to nebylo. Já teda nevím, co se dodržovalo, ale nařízení to nebyla. Jezdili jsme hlídat před úřady, kde se v 7 ráno vytvořil chumel asi dvě stě lidí, kteří se mačkali, aby přišli na řadu co nejdřív, aby je náhodou někdo nepředběhl, a roušky mělo 90 procent z nich v lepším případě pod nosem, v horším na bradě. Když jsme po nich chtěli pouze to, aby se postavili do tří zástupů podle pater, do kterých mají jít a dodržování rozestupů, tak již tehdy mi nadávali do gestapa. A to nemluvím o věčném rozpouštění domácích rodinných a „nerodinných" párty, studentských večírků na kolejích a podobně. Důchodci měli vyhrazený čas v obchodech a stejně tam oxidovali celé dny, na dětských hřištích tvořili desítky rodičů debatní kroužky atd. Prostě, většina lidí nedodržovala nic. Jen se šily roušky, aby se pak nosily na bradě v obchodech.

 

Chci vidět, jak dopadnou další volby, jestli to národ dá vyžrat těm, kteří za tuto rozpolcenost a bezmocnost národa mohou nebo ta zlost lidí zůstane jen na hlavách „gestapáckých policistů“ a tato vláda bude opět vládnout dál. Na tuto vládu se nadávalo již na jaře, pak byly krajské volby, a jak dopadly?

Ve válce není spása...