Spor o podporu exportu – Konflikt mezi MZV a MPO je odrazem bezkoncepčnosti české zahraniční politiky

Podrobnosti

Z domova / Ekonomika|

30. březen 2012|

Ondřej Šlechta|

10487 x

Ministerstva zahraničí a průmyslu a obchodu se přou o podporu českého exportu. Spor se prohloubil poté, co vláda na svém zasedání 14. března i přes negativní postoj ministra zahraničí Schwarzenberga schválila Exportní strategii ČR pro léta 2012–2020. Černínský palác MPO vyčítá, že s nimi připravovanou strategii vůbec nekonzultovalo.

Nová exportní strategie definuje 37 zemí mimo Evropskou unii, na které by se měla zaměřit státní podpora pro české podniky. Mezi 12 prioritních zemí MPO zařadilo Brazílii, Čínu, Indii, Irák nebo Turecko. Jako zájmové země, kterých je 25, resort specifikoval například Chile, Nigérii, Senegal, Spojené arabské emiráty, Thajsko nebo Kolumbii.

O měsíc později přišlo s vlastní protikoncepcí Ministerstvo zahraničních věcí. Ministr Karel Schwarzenberg společně se svým náměstkem Tomášem Dubem představili nový koncept podpory ekonomických zájmů Česka, který podle jejich slov reaguje na koncepci MPO, jež je podle jejich názorů mnohdy nekonkrétní a vágní. Černínský palác vyčítá MPO seznam prioritních zemí pro export. Podle mluvčího MZV je určování zájmových zemí na pět a více let dopředu odtržené od reality, seznam by měl podle MZV být pravidelně aktualizován.

Kořeny sporu

Spor mezi ministerstvy zahraničí a průmyslu a obchodu, jehož posledním výstupem je vzájemná kritika exportní politiky, má kořeny na počátku roku 2011, kdy Ministerstvo zahraničních věcí zrušilo obchodně-ekonomické úseky na některých českých zastupitelských úřadech a vysloužilo si tím ostrou kritiku ze strany Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy a dalších institucí spjatých s českým vývozem. Ministerstvo zahraničí tehdy argumentovalo úspornými důvody a obvinění z podvazování proexportních snah rozptylovalo tvrzením, že snížení počtu „obchoďáků" neznamená omezení podpory exportu, protože ekonomickou agendu automaticky přebírají konkrétní diplomaté.

Ministerstvo průmyslu zatím připravovalo cestu, jak rozhodnutí Černínského paláce obejít. Není náhodou, že představení nové exportní strategie se víceméně časově kryje s vystupňováním tlaku na ministerstvo zahraničí, aby vybavilo diplomatickými pasy pracovníky Ministerstva průmyslu a obchodu. Právě oni by chtěli na zastupitelských úřadech České republiky v zahraničí řídit agendu podpory českého exportu. Odpovědný ministr Martin Kuba k tomu dodává, že jeho úřad chce jediné: za peníze Ministerstva průmyslu a obchodu vytvořit síť obchodních atašé až pro 70 zemí světa. Černínský palác o tom ovšem nechce ani slyšet, ministr zahraničí Schwarzenberg se na adresu Kubova záměru dokonce vyjádřil ostrými slovy, že tyto obchodní přidělence MPO „nepřipustí".

Export na dvou kolejích

Na tvorbě ekonomické diplomacie, jíž je podpora exportu nedílnou součástí, se podílí Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zahraničních věcí. Kompetence obou ministerstev blíže specifikuje kompetenční zákon č. 2/1969 Sb. Dále existuje Dohoda o garantované úrovni služeb uzavřená mezi MZV a MPO, podle které „garantem služeb na podporu exportu, který určuje rozsah a úroveň poskytovaných služeb, je MPO". Ministerstvu zahraničí výše zmíněná dohoda přisuzuje odpovědnost za koordinaci vztahů s veřejnou administrativou cizího státu, pokud to takové prosazování obchodních zájmů českých firem v zahraničí vyžaduje.

Nastíněný rámec lze vykládat volně, nicméně modelově odpovídá a vychází z tradičního fungování předlistopadové zahraničně-obchodní politiky, kdy „tradiční" diplomaty vysílalo Ministerstvo zahraničí, zatímco obchodní přidělence vysílalo dnes již neexistující Ministerstvo zahraničního obchodu.

Zahraniční politika České republiky se v současné době dostala do situace, kdy ji měnící se podmínky dnešního světa nutí ke stále agregovanější debatě o národních zájmech a o tom, jakým typem zahraniční politiky je nejlépe prosazovat. Začíná se potvrzovat teze politologa Petra Robejška, který před časem poslal tradiční diplomacii „utajených summitů a velkých strategií" do propadliště dějin. Podle Robejška se zmenšuje manévrovací prostor pro malé a střední státy. Ty by se teď měly soustředit na to, vést diplomacii jako agendu profitabilního podniku. Je jasné, že shoda na důležitosti ekonomické diplomacie v ČR jednoznačně existuje, problém nicméně je, že dva resorty mají na její konkrétní podobu odlišný názor a bojují mezi sebou o vliv.

My to umíme lépe

Ukazuje se, že za konfliktem mezi MZV a MPO stojí ještě něco jiného než běžný spor o kompetence obou resortů. Potvrzuje to nezvykle ostrý nástup, kterým ministr zahraničí Karel Schwarzenberg reagoval na plán MPO.

Návrh ministra průmyslu Kuby, že za peníze svého resortu pošle na pomoc diplomatům MZV člověka z obchodní sféry, který umí komunikovat s firmami, je z hlediska strategie MZV paradoxně výhodný. Pokud dnes Černínský palác ústy náměstka Tomáše Duba například tvrdí, že „mít na menších zastupitelských úřadech diplomata, který se věnuje pouze a jenom obchodním vztahům, je v dnešní době luxus", tak si protiřečí. A to hned dvakrát. Skutečně je „luxusem" odborník, kterého zaplatí MPO? Stejně tak je oxymóron na jedné straně deklarovat podporu ekonomické diplomacii a současně se skepticky vyjadřovat k úzké orientaci obchodního zástupce na ekonomické otázky. Nebyla by známkou kvalitní proexportní snahy naopak podpora a zdůraznění důležitosti čistě ekonomického diplomata?

Rovněž je nepřesvědčivá myšlenka, že vybavit zaměstnance ministerstva průmyslu diplomatickými pasy by znamenalo rezignaci ministerstva zahraničí na základní funkci, jakou je tvorba zahraniční politiky a z ní vyplývající mezinárodní výsady pro jeho zaměstnance, dané držbou diplomatického pasu. Stejným způsobem diplomatickými pasy a imunitou disponují vojenští a letečtí přidělenci, které na zastupitelské úřady vysílá Ministerstvo obrany.

Současná představa MZV je zhruba taková, že ekonomickou agendu budou na zastupitelských úřadech zajišťovat jejich diplomaté jako jednu z řady činností a příspěvkové organizace MPO typu Czech Trade a Czech Invest budou jako servisní a konzultační organizace činnost diplomatů podporovat. Z pohledu MPO se jedná o hořce akceptovatelnou možnost, už proto, že své obchodní zástupce považuje za kompetentnější a zkušenější a nebude chtít, aby jejich odborníci ztráceli čas úřednickou prací v zemích, kde o obchodních zájmech bez diplomatického pasu s nikým kompetentním ani jednat nemohou. MZV sice deklaruje, že noví diplomaté nyní v rámci služební přípravy na Diplomatické akademii procházejí školením zaměřeným na obchodní otázky, a stejnou možnost mají stávající diplomaté, ovšem MPO na to reaguje tvrzením, že jejich pracovníci mají s obchodními a proexportními aktivitami již letité praktické zkušenosti.

Spor o hodnoty

Aktivitu ministra Kuby lze také chápat jako určitý pokus o posun k pragmatické zahraničně-obchodní politice, nezatížené ohledem na nutnost zaujímat vyhraněné morální postoje v řadě kontroverzních témat světového dění.

Zejména s příchodem Karla Schwarzenberga na MZV totiž v české zahraniční politice výrazně posílil důraz na lidskoprávní faktor zahraniční politiky. Diplomacie, která sází na tibetskou otázku a automatickou podporu jakékoli opozici vůči autoritativní vládě, může někdy sklízet uznání v diplomatickém zákulisí, ale stěží lze očekávat výraznější obchodní úspěchy na trzích některých asijských nebo jihoamerických zemí, pokud bude současně z Prahy na adresu těchto států zaznívat ostrá kritika a odsudky tamějších vnitropolitických poměrů. Současný ministr průmyslu má jasné poselství: lidská práva jsou důležitá, ale obchod se řídí jinými zákonitostmi, než je podoba politického systému v té které zemi. Je potřeba hledat rozumný kompromis.

Koncepce bez koncepčního myšlení

Tahanicemi mezi resorty nicméně trpí prezentace České republiky jako celku, nemluvě o efektivitě zahraničního působení. Není důležité, jestli jsou problémy v komunikaci mezi MZV a MPO více či méně způsobeny uražeností, pocitem nedocenění, sporem o kompetence nebo politickými názory.

Opět se potvrzuje, že Česká republika nemá ucelený systém koordinované zahraniční politiky. Ministerstva se jen snaží přizpůsobovat trendům. Nelze se totiž zbavit dojmu, že například význam mimoevropských trhů MZV dlouhodobě tak trochu unikal nebo byl přehlížen. Ve chvíli, kdy MPO představilo novou exportní koncepci zaměřenou právě na země BRIC a další rozvíjející se mimoevropské trhy, tak MZV přispěchalo s obdobnou strategií a hovoří o diverzifikaci českého exportu. Proč to neudělalo dříve?

Při vší úctě k tomu, že zájem o mimoevropské trhy představuje jednoznačně pozitivní krok, je docela tristní, že se obě ministerstva nedokázala domluvit a vyjasnit si kompetence. Pokud nastane situace, že ekonomická diplomacie ČR pojede na dvou kolejích, rozhodně se nebude zdvojnásobovat efektivita českého vývozu a obchodního působení v zahraničí.

A to všechno přichází v době, kdy Česká republika má již dva tajemníky pro evropské záležitosti a vzájemně odlišnou zahraniční politiku mnohdy dělá vláda i prezident.

zdroj:http://www.revuepolitika.cz/clanky/1644/spor-o-podporu-exportu

Komentáře