Nevydařené atentáty! Atentát na V.I. Lenina.

V. I. Lenin: Neúspěšný útok na vůdce

Kde: Moskva Kdy: 30. srpna 1918 Místo: Michelsonova továrna Akce: Tři výstřely z pistole Důsledky: zranění šíje s doživotními následky Atentátník: Fania Kaplanová Je příjemně vlahé odpoledne 30. srpna 1918, když se předseda ruské vlády Vladimír Iljič Lenin po svém projevu k dělníkům v bývalé Michelsonově továrně na předměstí Moskvy vrací k zaparkovanému autu. Z několika stran ho zdraví narychlo seběhnuvší lidé. Nějaké ženy na něho zavolají a chtějí s ním mluvit. Lenin se zastaví a zřejmě jim hodlá odpovědět. Ale náhle prásknou tři výstřely. Lenin stojí jako zkamenělý. Dvě z vypálených kulek patří jemu. Neupadne, jak by se snad dalo čekat, ale viditelně zbledne a chytne se za krk. Teprve pak klesne k zemi. Kulky vystřelené z pistole, kterou jedna ze shora zmíněných žen, rychle vytáhne z kabelky, zasáhnou jeho šíji a rameno.

Důsledky

Pokus o atentát na Lenina, byť patří mezi nepovedené, má dalekosáhlé důsledky. Pro oběť, pro střelce i pro širší veřejnost. Ačkoli je Lenin rychle dopraven do Kremlu, ošetřující lékaři se neodvažují vyjmout střelu, která uvízla v šíji. A i když se vůdce ruské revoluce nakonec z tohoto vážného zranění dostane, na jeho následky trpí do konce života. Bolesti hlavy, záchvaty depresí a zhoršení řeči i paměti – to vše pak doprovází muže, kterému je teprve 48 let a má rozhodovat o osudech milionů lidí. Atentátnice, 31letá Fania Kaplanová, je na místě zadržena a při vyšetřování prohlašuje, že Lenin je “zrádce revoluce” a proto je třeba ho odstranit. Sama je pak v noci 3. září 1918 zastřelena. A důsledek jejího počinu pro veřejnost? Čeka pak rozpoutává proti eserům a dalším skupinám a lidem označeným za “nepřátele” tvrdý teror, nastává éra nikoli nepodobná jakobínské diktatuře ve Francii na sklonku 18. století – tedy éra hromadného zatýkání a poprav bez soudu.

Atentátnice Fania Fefimovna Kaplanová (1887-1918) pochází ze sedmi dětí v židovské rodině na Ukrajině. Jelikož jsou Židé carskou vládou perzekvováni, řada z nich se přidává k revolučním organizacím. A tak se i Fania již v raném mládí řadí mezi politické revolucionářky a vstupuje do Strany socialistů- revolucionářů (Eseři). Jako devatenáctiletá se stává roku 1906 členkou skupiny chystající atentát na generálního guvernéra Kyjeva. Ale nastražená bomba vybuchne předčasně a zabije služebnou. Fania je zatčena a odsouzena na těžké práce v solných dolech na Sibiři. Pobyt na těchto galejích ji podlamuje zdraví, trpí bolestmi hlavy a občasnými poruchami zraku. Osvobozena je až s příchodem únorové revoluce v roce 1917. Ale jakmile dojde mezi esery a bolševiky k vážným politickým rozporům a bolševici zakáží všechny ostatní politické strany, Fania se rozhodne Lenina zabít. Dne 1. dubna 2002 je Fanii Kaplanové odhalen bronzový památník na moskevské ulici Šipkovskji Pereulok. Jeho autorem je ruský sochař Alexandr Frolov.

Pochybnosti

Ačkoli Kaplanová při výsleších stále tvrdí, že pokus o atentát je jejím dílem, někteří historici v poslední době zpochybňují oficiální verzi. Argumentují její částečnou slepotou a rozdíly mezi oficiální verzí a úředními dokumenty. Jedni se dokonce domnívají, že Kaplanová není skutečným střelcem ran do Leninova ramena a šíje. A že skutečným střelcem je spoluspiklenec, kterého Kaplanová svým přiznáním kryje. Ale pro naprostý nedostatek důkazů se většina historiků nakonec stále přiklání k přiznání Kaplanové.

Eseři

Strana socialistů-revolucionářů v Rusku (SR), která vzniká roku 1902 ze skupin narodniků s tím, že její hlavní oporou je rolnictvo. V duchu narodnické tradice se část jejího členstva stále orientuje na teroristické akce svých předchůdců. V roce 1917 tvoří početně nejsilnější ruskou politickou stranu se 400 000 členy. V květnu 1917 eseři mají s menševiky většinu v sovětech a vytvářejí Prozatímní vládu. V létě 1917 se strana rozštěpí a leví eseři spolupracují až do jara 1918 s bolševiky, přičemž se část eserů poté zapojí do občanské války proti bolševikům. V roce 1923 je tato strana definitivně zlikvidována.

Teroristické aktivity eserů Uvnitř strany SR, která navenek vystupuje jako politický subjekt prosazující nenásilné formy boje, působí tajná skupina zvaná Bojová organizace. Její metodou je teror. Svědčí o tom například atentát na ruského ministra vnitra Vjačeslava Plehve (oběť exploze bomby v autě v červenci 1904) a rovněž na velkoknížete Sergeje (zabitého stejným způsobem v únoru 1905). Ironií osudu je, že v jejím čele stojí Jevno Asev, jenž současně působí jako tajný agent carské tajné policie. Eseři zabíjejí 30. srpna 1918 Mojseje Uritského, náčelníka petrohradské Čeky (bolševické tajné policie) a vedle útoku na Lenina se také pokoušejí o atentát na Lva Trockého, který nevyjde.