Další trojský kůň z EU: Bruselský soud se vysmál zákonům členských států i přírodě.

V úterý 15. prosince Nejvyšší soud EU rozhodl, že všechny země EU musí uznat homosexuály a jejich legálně adoptované děti za rodinné příslušníky, bez ohledu na vnitrostátní zákony o rodičovství osob stejného pohlaví nebo o homosexuálních „manželstvích“.

V rozhodnutí, které se vztahuje na celý 27členný blok, prohlásil Nejvyšší soud v Lucemburku (SDEU), že členské země musí párům stejného pohlaví umožnit volný pohyb a pobyt s dítětem, které je právně uznáno za jejich syna nebo dceru. 11 zemí EU přitom neuznává „manželství“ osob stejného pohlaví.

Případ Sára

SDEU se přiklonil na stranu dvou lesbiček, které se „vzaly“ ve Španělsku a adoptovaly si dívku Sáru, narozenou v roce 2019. Ve španělském rodném listě dívky jsou uvedeny ženy, britská státní příslušnice Jane Jonesová a bulharská občanka Kalina Ivanova, jako její „matky", ačkoli nemají nárok na španělské občanství, protože ani jedna ze dvou žen není Španělka.

Ivanova požádala pro Sáru o bulharské občanství, ale byla zamítnuta, protože většinově křesťanské Bulharsko nepovoluje homosexuální „manželství“ a Ivanova odmítla poskytnout podrobnosti o biologických rodičích dívky. Bulharské rodné listy obsahují pouze kolonky pro matku a otce dítěte.

Rodný list vydaný bulharskými úřady je potřebný k získání bulharského průkazu totožnosti, který Ivanova a Jonesová potřebovaly, aby mohly se Sárou volně cestovat po EU. Ivanova nakonec předložila případ místnímu soudu v Sofii, který prohlásil, že Sára má navzdory nevyřešeným otázkám o jejích rodičích bulharskou státní příslušnost a případ postoupil SDEU.

Trojský kůň.

V úterním rozsudku, proti kterému se nelze odvolat, Soudní dvůr EU rozhodl, že Bulharsko musí Sáře vydat občanský průkaz nebo pas, který potvrzuje její bulharskou státní příslušnost. Dokument musí obsahovat i prohlášení z jejího španělského rodného listu, že obě lesby jsou jejími rodiči a umožnit Jonesové a Ivanové pohybovat se s dívkou po celém území EU.

Vyhláška SDEU je nejnovější ukázkou pokusu Evropské unie přimět konzervativní členské státy, aby přijaly hnutí LGBT v rámci svých hranic. Tato salámová metoda umožňuje jednak, aby si státy formálně ponechaly své vnitřní kulturní rozdíly, odmítající LGBT ideologii, ale zároveň ve skutečnosti musely akceptovat rozhodnutí, která jsou s nimi v rozporu. Vzbuzuje to navenek dojem pluralismu v EU, lokálním voličům mohou jen politici tvrdit jak bojují proti LGBT (ale za zády plní příkazy EU) a zároveň to dělá ze zákonů dormálně suverénních členských států EU cáry papíru, které nemají v očích Bruselu žádnou právní hodnotu.

Praktický dopad takového soudního rozhodnutí, jako precedentu, je dalekosáhlý. Jakmile budou muset státy uznat, že dva muži jsou „otci“ dítěte, tak zároveň uznají i jejich vztah jako „manželství“, přestože jinak „manželství“ homosexuálů neuznávají. To otevírá široké pole možností pro legalizaci vztahu homosexuálů, uzavřeného v zahraničí a představuje tak trojského koně i pro českou a slovenskou legislativu.