Násilí proti Židům je ve Velké Británii hluboce zakořeněno a od džihádistického masakru spáchaného Hamásem 7. října 2023 se počet násilných činů vůči Židům značně zvýšil.
Všechny britské vlády za posledních více než 30 let slibovaly, že budou proti antisemitismu bojovat, ale vždy zůstalo jen u slov. Nyní popírají realitu. Antisemitismus má ve Velké Británii převážně podobu islámského antisemitismu a na Židy útočí hlavně radikalizovaní muslimové. Islámský antisemitismus je dnes úzce spjat s nenávistí k Izraeli a sdílí jej velká část politické "levice". Útok Hamásu na Izrael oslavovaly večer 7. října 2023 ve velkých britských městech tisíce muslimů.
Již den poté, co teroristé Hamásu v Izraeli zavraždili 1 200 lidí a dalších 251 unesli do Pásma Gazy, se muslimové a "levičáci" v Londýně sešli na protiizraelské demonstraci. A po ní na mnoha dalších.
7. října 2025 demonstranti v Londýně, Glasgow a Edinburghu "oslavili" druhé výročí masakru. Demonstranti skandovali slogany jako "Izrael je teroristický stát" a "Smrt IDF".
Jeden z řečníků řekl: "Budeme i nadále bojovat za porážku sionismu jak v Palestině, tak i v našich židovských komunitách."
Násilí páchané muslimy se v Evropě neomezuje "pouze" na Židy. Některé z nejkrvavějších islamistických útoků posledních let byly namířeny proti všem "nevěřícím": džihádistické útoky ze 7. července 2005 zacílené na londýnskou hromadnou dopravu, masakr v redakci satirického časopisu Charlie Hebdo, masakr v pařížském koncertním sále Bataclan, útok nákladním vozem v Nice 14. července 2016, teroristické útoky v Madridu a Barceloně, hromadné znásilňování žen na Silvestra 2015 v Kolíně nad Rýnem, útoky na vánoční trhy v Berlíně v roce 2016 a v Magdeburku v roce 2024, útoky v Kodani spáchané 14. a 15. února 2015, stejně jako nespočet jednotlivých vražd – za všechny oběti jmenujme alespoň francouzského kněze Otce Jacquese Hamela, britského vojáka Lee Rigbyho, francouzského Žida Ilana Halimiho, nizozemského režiséra a publicistu Thea van Gogha a francouzské Židovky Sarah Halimi a Mireille Knoll. Ve Velké Británii 22. května 2017 odpálil britský muslimský sebevražedný atentátník libyjského původu v hale Manchester Arena krátce po skončení koncertu zpěvačky Ariany Grande improvizovanou hřebíkovou bombu: zavraždil 22 lidí a 1 017 zranil, z toho 23 kriticky.
Radikalizovaní islámští kazatelé šíří v muslimských čtvrtích Londýna, Paříže, Bruselu, Malmö a velkých britských měst celá léta nenávist vůči Židům, Izraeli a západní civilizaci – a beztrestně vyzývají k ozbrojenému džihádu. Kdokoliv, kdo si dovolí tyto výzvy třeba jen zpochybnit, je označen za rasistu a islamofoba.
Britští nemuslimové, kteří si na islámský terorismus dovolí třeba jen postěžovat, jsou posláni do vězení. Paul Golding a Jayda Fransen, vůdci pravicového hnutí Britain First, byli v roce 2018 odsouzeni do vězení za distribuci letáků, které údajně projevovaly "nepřátelství vůči muslimům a muslimské víře".
V listopadu 2024 napsal bývalý britský voják Daffron Williams na Facebooku jednoduchou poznámku o nárůstu násilí páchaného muslimy: "Občanská válka je tady. Ještě nelétají kulky, to teprve přijde." I on skončil ve vězení.
Bloger Pete North sdílel v září 2025 na sociálních sítích mem "F*ck Hamas". Byl za to zatčen a obviněn z "šíření rasové nenávisti" – stejně jako mnoho dalších osob.
Ačkoliv muslimové tvoří pouze 6,5 % britské populace, tak všechny britské vlády, podobně jako ve Francii, Německu a Nizozemsku, před islámem postupně kapitulují. Od nástupu Keira Starmera do funkce britského premiéra se tento trend ještě zintenzivnil. V březnu 2025, kdy v zemi explodoval antisemitismus, se Starmer zúčastnil oslavy svátku přerušení půstu (Íd al-fitr) ve Westminsterském sálu a při té příležitosti oznámil, že rok 2024 byl "nejhorším rokem v historii" z hlediska "zločinů z nenávisti vůči muslimům".
Díky průzkumům víme, co si britští muslimové skutečně myslí. V březnu 2024 průzkum provedený think tankem Henry Jackson Society odhalil, že 32 % britských muslimů podporuje zavedení práva šaría ve Velké Británii, 48 procentům je sympatičtější Hamás než Izrael a 80 % věří, že Izrael páchá genocidu. 49 % britských muslimů si myslí, že Izrael nemá právo na existenci a 46 % je toho názoru, že Židé – kteří tvoří pouze 0,5 % populace – mají ve Velké Británii příliš velkou moc.
Starmer v září uznal neexistující "Stát Palestina" a prohlásil, že jeho rozhodnutí pomohlo americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi uzavřít mírovou dohodu v Pásmu Gazy. Americký ministr zahraničí Marco Rubio to okomentoval tak, že Starmer podlehl tlaku politicky aktivních "cizinců" a že jeho rozhodnutí ve skutečnosti bylo "překážkou míru" na Blízkém východě.
Situace ve Velké Británii je znepokojivá: dění ve Velké Británii ovlivňuje celou západní Evropu. Situace ve Francii se sice může zdát o něco lepší, ale ve skutečnosti je tomu spíše naopak.
Ve Francii v Toulouse zavraždil radikální muslim 19. března 2012 rabína a tři židovské děti. 9. ledna 2015 radikální muslim zavraždil čtyři Židy v košer supermarketu Hypercacher. V rámci Evropy radikální muslimové zavraždili nejvíce Židů ve Francii a došlo zde i k nejkrvavějším útokům muslimů.
Masakr v koncertním sále Bataclan 13. listopadu 2015 si vyžádal 130 mrtvých a 413 zraněných. Útok nákladním vozem v Nice 14. července 2016 na lidi oslavující Den Bastily si vyžádal 86 mrtvých a 458 zraněných. V roce 2020 byl na veřejnosti popraven učitel Samuel Paty a v roce 2016 dva džihádisté zavraždili během mše kněze Jacquese Hamela.
Po každém džihádistickém útoku na Židy vládní představitelé prohlašují, že budou bojovat proti antisemitismu. Nikdy ale nepřistoupili k činům. Islámský antisemitismus se odvážil explicitně odsoudit pouze jeden francouzský politik –bývalý poslanec parlamentu Meyer Habib jej odsoudil v roce 2020. V roce 2018 podepsalo 300 významných francouzských osobností prohlášení odsuzující tento "nový antisemitismus": "V naší nedávné historii bylo radikálními islamisty zavražděno jedenáct Židů – někteří byli také mučeni – proto, že byli Židé." Toto prohlášení však bylo rychle zapomenuto. Když 13. listopadu 2023, zhruba měsíc po masakru ze 7. října, proběhl pochod proti antisemitismu, tak se ho francouzský prezident Emmanuel Macron nezúčastnil.
V mnoha mešitách po celé Francii kážou imámové nenávist. Jen zřídka je některý z nich z Francie vyhoštěn. Komentátoři, kteří si dovolí kritizovat islám, jsou odsuzováni k vysokým pokutám. Předsedkyně strany Národní sdružení Marine Le Pen – všeobecně považovaná za favoritku příštích prezidentských voleb – byla odsouzena k trestu odnětí svobody a zákazu výkonu veřejné funkce za údajnou "zpronevěru". Bývalý novinář Éric Zemmour musel zaplatil na pokutách tisíce eur. Spisovatel Renaud Camus byl rovněž pokutován a nakladatelství mu odmítají vydávat jeho knihy. Pokutovány a cenzurovány byly i stovky méně známých osobností.
Demonstrace proti Izraeli jsou v Paříži stejně početné jako v Londýně. Muslimští a "levicoví" demonstranti na nich skandují slogany nepřátelské vůči Izraeli, například "Smrt Židům". Průzkumy provedené mezi francouzskými muslimy přinesly stejně znepokojivé výsledky jako průzkumy provedené mezi muslimy ve Velké Británii: průzkum provedený v roce 2020 ukázal, že 38 % francouzských muslimů si myslí, že právo šaría je důležitější než zákony Republiky. Průzkum provedený v prosinci 2023 odhalil, že 45 % francouzských muslimů si myslí, že masakr ze 7. října byl "aktem odporu".
Podobná situace je také v Belgii, Nizozemsku, Německu a Švédsku.
Britská Labouristická strana v roce 2024 kvůli antisemitským postojům vyloučila svého bývalého předsedu Jeremyho Corbyna, naproti tomu francouzská politická strana La France Insoumise Jeana-Luca Mélenchona má ve svých řadách několik poslanců veřejně vyjadřujících své antisemitské postoje a poslankyně Rima Hassan dokonce otevřeně podporuje Hamás.
Ve Francii žije více muslimů než ve Spojeném království: ve Francii tvořili v letech 2019–2020 muslimové 10 % celkové populace. Počet muslimů v obou zemích stále roste. Ve Francii žije také více Židů než ve Spojeném království: ve Francii žije 438 500 Židů, což představuje 0,88 % francouzské populace, ve srovnání s 0,5 % v Anglii a Walesu. (Poznámka překladatele: Francie má 68,6 milionu obyvatel, Spojené království 69,3 milionu obyvatel.) Francie zažívá silnější exodus Židů, takže počet Židů ve Francii klesá, stejně jako v celé západní Evropě.
Když Macron na Valném shromáždění OSN v září 2025 oficiálně oznámil, že Francie uznává neexistující "Stát Palestina", tak se k Francii rychle připojily Spojené království, Kanada, Austrálie, Portugalsko a Belgie. Americký ministr zahraničí Marco Rubio Macronovo rozhodnutí ostře odsoudil jako "facku obětem 7. října", která posloužila propagandě Hamásu. Macron, který své "uznání" ani nepodmínil propuštěním izraelských rukojmích Hamásem, na jeho výtky nereagoval.
Americký velvyslanec ve Francii Charles Kushner napsal Macronovi otevřený dopis: "Veřejná prohlášení kritizující Izrael a gesta směřující k uznání palestinského státu povzbuzují extremisty, podněcují násilí vůči Židům a ohrožují Židy ve Francii."
Macron označil Kushnerova slova za "nepřijatelná".
Miliony lidí v západní Evropě mají z budoucího vývoje ve svých zemích obavy a volí politické strany, které jejich obavy neignorují. Tyto politické strany sílí a současní vládnoucí politici proto dělají vše, co je v jejich silách, aby tyto protestní strany potlačily – například brání lídrům těchto stran kandidovat ve volbách, vytvářejí koalice a nálepkují tyto strany jako "fašistické" a "nacistické". Jsou to prakticky jediné strany, které podporují Izrael, odsuzují rostoucí antisemitismus a nazývají ho pravým jménem.
Ve Spojeném království vede v průzkumech veřejného mínění strana Reform UK Nigela Farage, ale příští parlamentní volby se mají konat až v roce 2029. Vládnoucí Labouristická strana může tedy další čtyři roky pokračovat v radikální transformaci země.
Ve Francii jsou příští prezidentské volby naplánovány na rok 2027. Marine Le Pen, jak již bylo zmíněno, vedla v předvolebních průzkumech, ale francouzský soud ji prohlásil za nezpůsobilou ucházet se v roce 2027 o funkci prezidentky. Současný předseda Národního sdružení Jordan Bardella má dobré šance na vítězství, ale v červenci 2025 byly na příkaz stejných soudců, kteří obvinili Marine Le Pen, zabaveny v ústředí strany hromady dokumentů. Mnoho soudců ve Francii praktikuje "politickou spravedlnost". Bývalý prezident Nicolas Sarkozy nedávno nastoupil do vězení k odpykání pětiletého trestu uloženého levicovými soudci – a to navzdory tomu, že neexistují žádné důkazy o jeho vině, a ještě neproběhl odvolací soud. Nyní je za mřížemi. (Poznámka překladatele: Zde došlo ke změně, Sarkozy byl mezitím z vězení propuštěn.) Bardella má již problémy kvůli jeho údajnému účtu s rasistickým obsahem na sociálních sítích. Bardella k této věci prohlásil: "Mrzí mě, že vás zklamu, ale mám pouze jeden účet na Twitteru. Nebudu se hájit za komentáře, které jsem nenapsal."
Při posledních francouzských parlamentních volbách v roce 2024 se Macron pokusil politicky izolovat stranu Národní sdružení a konzervativním voličům tak ponechal na výběr pouze levicové strany. To vedlo k patové situaci v parlamentu a nemožnosti sestavit stabilní vládu.
V Belgii čelí podobné karanténě sílící strana Vlámský zájem, která ale působí pouze ve Vlámsku. Od února 2025 je v zemi u moci středopravicová Nová vlámská aliance. Odmítá zahrnout Vlaams Belang (Vlámský zájem) do jakékoliv koalice, podporuje "řízenou migraci", nemá jasný postoj k islámu, kromě toho, že nesouhlasí s nošením hidžábu na veřejnosti a podpořila belgickou vládu v uznání "Státu Palestina" a uvalení sankcí na Izrael.
V Nizozemsku získala ve volbách v listopadu 2023 nejvíce křesel Strana pro svobodu Geerta Wilderse, ale Wildersovi jeho koaliční partneři znemožnili stát se premiérem. Nedávno Geert Wilders stáhl svou podporu vládě, v předčasných volbách ale jeho strana skončila až na druhém místě.
V Německu je ostatními politickými stranami držena v politické izolaci druhá nejsilnější strana Alternativa pro Německo (AfD). Německá vnitřní zpravodajská služba BfV prohlásila, že existence AfD je "neslučitelná se svobodným demokratickým řádem". AfD hrozí, že bude úplně zakázána.
Možnost, že protestní strany zvítězí nad těmito antidemokratickými manévry, se jeví jako málo pravděpodobná. Vládnoucí politici neprojevují žádnou snahu reagovat na rostoucí obavy velké části veřejnosti.
Situace v západní Evropě se tedy pravděpodobně ještě zhorší.
"Velká výměna" – při níž se v zásadě křesťanská Evropa pomalu mění v islámskou – není konspirační teorií. Probíhá velmi rychle. Porodnost muslimského obyvatelstva zůstává v západní Evropě vyšší než porodnost nemuslimského obyvatelstva, jehož porodnost i plodnost se hroutí a je nyní výrazně pod úrovní reprodukce. Kromě vyšší porodnosti a plodnosti muslimské populace Velkou výměnu dále urychluje také početná migrace z muslimského světa. Podíl muslimů v západoevropských zemích exponenciálně roste. Data také ukazují, že muslimové se do západních společností stále méně integrují a že exponenciálně roste vliv radikálního islámu.
Pokud nedojde k zásadním změnám, bude západní Evropa brzy k nepoznání.
Geert Wilders v roce 2007 řekl: "Pokud islamizaci nezastavíme hned teď, tak je jen otázkou času, kdy se z Evropy stane Eurábie a z Nizozemska Nizozemstán."
O osmnáct let později se zdá, že islamizace Evropy teprve začala.
Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.
Zdroj: Jak politici urychlují islamizaci Evropy :: Gatestone Institute
Komentáře