Speciální prokuratury jako viditelné ruce „hluboké Unie“

Dosavadní kancléř Kurz se přesouvá na funkci předsedy poslaneckého klubu OVP. Rakouská televize včera několik hodin udržovala ve vysílání zvláštní vydání hlavní zpravodajské relace. Čekalo se, co na Kurzův návrh odpoví koaliční strana Zelených, jejichž vicekancléř Werner Kogler pozdě večer po sérii telefonátů – údajně s prezidentem republiky – návrh lidovců přijal a přislíbil, že Zelení budou pokračovat v dosavadní vládní spolupráci s lidovci. Aspoň do další krize, na niž zřejmě Rakušané nebudou dlouho čekat.

Během hodin čekání, než se Zeleným podařilo vytelefonovat pokyny, jak mají dále postupovat, se ve studiu vystřídali předáci ostatních opozičních stran a různí novináři a analytici. Předsedkyně rakouské sociální demokracie Pamela Rendi-Wagnerová, kterou v pátek večer rakouská televize předčasně pasovala na budoucí kancléřku, doporučovala Zeleným návrh nepřijmout. Stejně jako šéfka neoliberální strany NEOS Beata Meinl-Reisingerová volala po konci vlády. Nechtěli, aby si Kurz prostřednictvím nového kancléře a dosavadních ministrů za lidovce ponechal jakoukoli moc. „Všichni musí jít, všichni jsou systém Kurz“, řekla doslova Rendi Wagnerová.

Podle sociálních demokratů a NEOS by měl být tento „systém Kurz“ zničen a měl by nastoupit „nový stát“, očištěný od Kurzových lidovců. Nový režim by ve skutečnosti měl být návratem toho starého před příchodem Kurze do rakouského kancléřství. Tedy doby, kdy lidovci spolupracovali se socialisty nejen na vítání migrantů. Obě šéfky opozičních stran však chtějí provést změnu režimu bez účasti občanů. Obě během vládní krize striktně odmítaly možnost předčasných parlamentních voleb.

Ty navrhoval pouze předseda FPÖ Herbert Kickl, pokud by socialisté, Zelení a NEOS nevzali Svobodné do „postkurzovské vlády“. Obě předačky opozice během pátečního večera v televizi hovořily o zájmu sestavit vládu se Zelenými, která by ovšem neměla většinu v dolní komoře rakouského parlamentu Národní radě. Představovali si, že FPÖ je bude tolerovat odchodem ze sálu při hlasování o důvěře vládě. Jejich zástupci v Evropském parlamentu přitom patří mezi přední prosazovatele praxe vyloučení zástupců europoslanců za Svobodné z možnosti ucházet se o jakoukoli funkci.

Předseda FPÖ Herbert Kickl v pátek veřejně vyloučil možnost spolupráce s lidovci vedenými Kurzem, i když spolu tyto dvě strany v minulém volebním období 2 roky vládly. Ve veřejném prohlášení pro televizi uvedl, že z ministerstev musí být vyhozeni všichni lidovci. I když v první Kurzově vládě byl sám ministrem vnitra. Po předčasných parlamentních volbách Kurz FPÖ nabídl pokračování vládní spolupráce. Svobodní nabídku odmítli s tím, že se na účast ve vládě necítí, protože v předčasných volbách přišli o řadu poslanců. Mimořádné volby byly v roce 2019 uspořádány v reakci na aféru Ibiza. První Kurzova vláda lidovců s FPÖ padla poté, kdy německá televize odvysílala záznam rozhovoru mezi tehdejším vicekancléřem a předsedou FPÖ Heinzem-Christianem Strachem, na němž měl dohadovat s údajnou dcerou ruského oligarchy „dohození“ státních zakázek výměnou za úplatky.

Strache byl letos srpnu nepravomocně odsouzen za korupci k podmínečnému trestu 15 měsíců vězení. Proti rozsudku se odvolal. V mezičase totiž vyšlo najevo, že videozáznam byl sestříhán. Odvysílány nebyly části, v nichž Strache trval na tom, že veškerá spolupráce s údajnými Rusy – ve skutečnosti byla „dcera oligarchy“ německá televizní redaktorka – musí být na legální bázi.

Strache byl během aféry po odstoupení z vlády zvolen poslancem Evropského parlamentu. Ten jej však na žádost rakouské policie vydal k trestnímu stíhání. Zfalšování nahrávky, která měla být jediným důkazem údajné korupce, prokázal rakouský deník Kornen Zeitung, kterému se podařilo získat celou původní nahrávku. Po jejím zveřejnění vyšlo najevo, že Strache žádný úplatek nedostal a ve skutečnosti ani nesouhlasil s tím, že by pomohl zmanipulovat veřejné zakázky. Opakovaně během natočené schůzky výslovně odmítal jakoukoli nelegální aktivitu.

Nyní pro tuto chvíli končí ve funkci kancléře Sebastian Kurz. A stejně jako v případě Stracheho za velmi podivných okolností. Speciální prokuraturou pro korupci a hospodářskou trestnou činnost byl obviněn z uplácení i přijímání úplatků současně a jako bonus také ze zpronevěry. Vídeňský soud minulý týden na základě obvinění z těchto zločinů s trestní sazbou přes 10 let vydal příkaz k domovní prohlídce v sídle ÖVP a v kancléřském úřadě. Na rozdíl od Šlachtovy razie ve Strakovce, po níž padla vláda Petra Nečase, se prohledávání rakouských vládních budov neúčastnili policejní těžkoodněnci. Prohlídku prováděly desítky pracovníku speciální prokuratury.

V pátek večer předali právníkům Kurze a dalších obviněných dokumentaci trestního spisu. Ve více než pětisetstránkákovém fasciklu popisují, jak Spolkové ministerstvo financí zadávalo inzerci různým deníkům a jak si nechalo v roce 2016 dělat průzkumy veřejného mínění k různým aktuálně projednávaným otázkám „na zakázku“. V té době byl Kurz ministrem zahraničí a s ministerstvem financí neměl nic společného. Jeho podpis na žádné objednávce ani faktuře nefiguruje. V tisku mimochodem inzerují všechna ministerstva ve všech evropských zemích – jak v papírovém tak i na webech. Průzkumy veřejného mínění si rakouské úřady nechávají dělat už od obnovení republiky po válce.

V celém trestním spisu, který speciální prokurátoři v pátek v plném znění zveřejnili, není popsán jediný Kurzův úkon, který by splňoval zákonnou definici trestných činů zpronevěry ani přijetí úplatku nebo jeho nabízení. Což jsou jen tak mimochodem činy opačného charakteru. Korumpovaný úplatek dostává od toho, kdo chce nějaké rozhodnutí ovlivnit. Korumpující je ten, kdo úplatek úřední osobě dává. Dopustit se obou činů zároveň je mírně řečeno v rozporu s přírodními zákony. Přesto byl Kurz obviněn. Což byl signál pro Zelené a opozici k zahájení vládní krize.

Valná většina spisu je tvořena odposlechy, respektive záznamy telekomunikačního provozu mnoha tehdejších ministrů, státních úředníků a vysokých i tehdy řadových členů členů ÖVP. Veřejnost se v nich může ke svému pobavení dočíst, jak Kurz coby ministr zahraničí v soukromé chatové komunikaci s dnešním tiskovým mluvčím vlády Johannesem Frischmannem a pracovníkem tiskového oddělení Thomasem Schmidem označil veřejné vystupování tehdejšího předsedy lidovců Reinholda Mitterlehnera jako „schwatz alter arsch“.

Doslovně to lze přeložit jako „bláboly staré prdele“. Slovo „arsch“ zkomolené jako „oasch“ se však v hovorové řeči Vídeňáků vyskytuje na místě, kde mláděžníci v ČR používají slovo „vole“. Rakouský kancléř je tedy obviněn z korupce a defraudace za to, že svého předchůdce označil za „starého vola“. Reinhold Mitterlehner byl rakouským kancléřem v druhé etapě migrační krize 2015 až 2017. Jeho vystupování připomíná bývalého českého premiéra Vladimíra Špidlu, který také vždy „vzorně přání Berlína a Bruselu“.

Důkazem údajné defraudace peněz z ministerstva financí je podle prokuratury SMS mezi Kurzem jako ministrem zahraničí a novinářem z mediální skupiny Österreich. Novinář měl napsat ministrovi zahraničí, aby se podíval zítra na nejnovější průzkum veřejného mínění. Kurz mu měl odpovědět „OK“. Ten průzkum mimochodem pro lidovce vypadal velmi špatně.

A kupodivu se přesně strefil do následného volebního výsledku v regionálních volbách, po němž Mitterlehner musel odstoupit z vedení ÖVP. Na jeho místo byl na lidoveckém sjezdu zvolen Kurz, který prudce otočil politickým kormidlem a nastolil ostře protimigrační kurs. A s ním lidovci zvítězili ve volbách do Národní rady. Po volbách se Kurz stal spolkovým kancléřem ve vládě s FPÖ. A byl jim až do aféry Ibiza, po níž byla nastolena dočasná úřednická vláda. A po druhém vítězství v předčasných volbách jim byl až do včerejška, kdy oznámil, že v zájmu stability Rakouska rezignuje. Proti křivému obvinění hodlá bojovat u soudu a už oznámil, že se za tímto účel vzdá poslanecké imunity.

Rakouskými novinami zveřejněný trestní spis je mimořádně zajímavý. Kromě toho, že v něm není popsán jediný právní úkon, který by splňoval znaky trestného činu, je mimořádně důležité se ptát po okolnostech jeho vzniku. Téměř všechny jeho stránky jsou popsány záznamy odposlechů, sms, mailové a další elektronické komunikace. Ze zveřejněných přepisů je jasné, že v Rakousku mnoho let docházelo k plošnému špehování největší politické strany v zemi. Odposlechy musel na návrh prokuratury nařídit nějaký soudce. A poté příkaz k odposlechu mnohokrát obnovit. I když mu prokurátoři ze získaných dat nemohli předložit důkazy o jakékoli trestné činnosti.

Teto týden jsme na plénu Evropského parlamentu projednávali zprávu o údajném zločinném špehování novinářů v Maďarsku a Polsku pomocí izraelského špionážního software Pegasus. Europoslanci kvůli tomu navrhli Maďarsku a Polsku zastavit dotace a odebrat jim hlasovací práva v Radě a polským a maďarským europoslancům i v Evropském parlamentu. V Rakousku je zveřejněna informace o mnohaletém šmírování mimo jiné i novinářů – a je ticho po pěšině. Vsadím se, že po odchodu Kurze nikdo nebude navrhovat postihování Rakouska.

Zde je na místě si položit několik dalších otázek. Je plošné špiclování politických stran běžnou praxí v Rakousku? Nebo takto byla fízlována jen lidová strana – přestože jde o největší vládní stranu? Kdo ty odposlechy nařídil a proč? Neděje se něco podobného i u nás? Kolik poslanců, senátorů, ministrů i řadových členů parlamentních i neparlamentních stran je takto sledováno s cílem najít na ně nějakou špínu, kterou by bylo možné je vydírat a přimět k rozhodnutí, které by bez tlaku trestního stíhání nikdy neudělali. Při přemýšlení o těchto otázkách se mi vybavuje zcela nelogické, a jak se ve včerejších volbách ukázalo, „politicky sebevražedné“ vystupování členů české vlády v cause Vrbětice.

Vzpomněl jsem si i na rok 2019, kdy byl krátce po volbách do Evropského parlamentu odstaven z funkce ministra vnitra italské vlády předseda Legy Matteo Salvini. Jako ministr vnitra prosazoval tvrdý postup proti migrantům a jejich pašerákům. Z funkce byl odvolán poté, kdy jej speciální protimafiánská prokuratura obvinila z navádění k zabití migrantů. Tento trestná čin měl spočívat v jeho příkazu policejním jednotkám znemožňovat lodím s migranty přistávat na italské půdě. Saliviniho případ dodnes není pravomocně soudně dořešen.

Při zvážení popsaných případů podivného obviňování vysokých vládních politiků, po nichž následuje pád vlád, které vadily někomu hodně mocnému, se nám zjevuje obraz organizované skupiny, kterou v USA označují pojmem „deep state – hluboký stát“. Tímto pojmem je označováno mnoho veřejných úředníků a volených politiků spolupracujících při výkonu svých funkcí s největšími nadnárodními korporacemi světa.

Na Evropském kontinentu bychom ji mohli označit jako „hluboká Unie“. Falešná kriminalizace byla použita v případě Sebastiana Kurze i Mattea Salviniho coby osobám, které svými výkony ve vládních funkcích křížily plány Bruselu. Respektive těch, kteří tahají za nitky panáků, jež jsme si zvykli označovat jako „Brusel“.

Společné mají tyto případy i hlavní aktéry. Jsou jimi speciální prokuratury, které mají na starosti stíhání korupce. A také rozkrádání dotací EU. Jejich funkcionáři současně vykonávají funkce tzv. evropských prokurátorů. Při jejich výkonu nejsou vázáni domácími zákony, ale úkolovat je může pouze Evropská veřejná žalobkyně. Úřad evropské veřejné žaloby a prokurátoři na speciálních státních zastupitelstvích tvoří síť. Tak to stanoví nařízení 1017/1939 kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Jsou to viditelné ruce „hluboké Unie“, které mají mimořádné pravomoci při odstraňování těch, kteří škodí Bruselu.

Dnešní ranní dovětek z webu ORF: Vydavatelská skupina „Österreich“, která je vyšetřována v souvislosti s "inzerátovou aférou" spolkového kancléře Sebastiana Kurze (ÖVP), podává proti republice oficiální žalobu za odpovědnost. Domovní prohlídky a údajné sledování mobilního telefonu jménem Úřadu státního zastupitelství pro ekonomiku a korupci (WKStA) byly nezákonné, odvolala se mediální společnost pro agenturu APA na vyjádření pracovníka právní ochrany Nejvyššího soudu.

Mezi mobilními telefony, které měly být sledovány, byly tři telefony deníku, „které jsou zjevně předmětem redakční důvěrnosti a - podle všech pravidel práva EU a úmluvy o lidských právech je nesmějí sledovat“, uvádí se v obvinění . Z tohoto důvodu měli státní zástupci před sledováním získat povolení od pracovníka právní ochrany Nejvyššího soudu.

Podle skupiny “Österreich" prý vyšetřovatelé takové povolení získali - ale až poté a příliš pozdě. Údajné zamítnutí opatření prý přišlo právě v době domovních prohlídek, uvádí deník." Jak shrnul v televizi oe24 jeden z odposlouchávaných novinářů Wolfgang Fellner - speciální státní zastupitelství WKStA dalece překročilo své pravomoci.

Zdroj: FB Ivana Davida