Co s cikány?

Mám za to, že když se najdou ve státní kase peníze na tzv. církevní restituce, na vysílání instruktorů a je ochraňujících vojáků do Logaru v Afganistanu, na posílání vojenských instruktorů do Mali, měly by se najít i na vyřešení situace sociálně nejslabších občanů vlastního státu, a to nejen Romů.

Model pro takové řešení bychom mohli nalézt v izraelských kibucech.

První kibuc, Degania, byl založen židovskými osadníky již v roce 1910, tj. 38 roků před vznikem státu Izrael. Prvním dítětem, které se tu narodilo, byl budoucí válečný hrdina Moše Dajan. Židé, kteří přicházeli do Palestiny, obvykle nevěděli o zemědělství nic a nebo téměř nic. V Rusku, odkud přicházelo mnoho tehdejších osadníků, totiž nesměli Židé vlastnit půdu.

Všechny z více než 300 kibuců, které od té doby vznikly, používají stejný ekonomický model. Půda, zemědělské stroje a nástroje a domy patří kibucu. Jinak řečeno, kibuc je společenství založené na principech komunismu, a drží se pravidla "od každého podle jeho možností, každému podle jeho potřeb". Kibucy se liší od jiných komunit i tím, že jejich členové v nich žijí dobrovolně. Demokraticky vybrané výbory rozhodují např. o tom, jakou práci přidělit jednotlivým členům.

V prvních desetiletích existence kibuců byly děti vychovávány společně. Dalo by se to přirovnat k celoročnímu táboru nebo internátu. Každý den navštěvovaly na několik hodin rodiče a potom se zase vracely do svého "internátu". Později si ale členové odhlasovali, že děti mohou spát doma u rodin.

Jídlo se v kibucech jí společně ve velkých jídelnách, i když je také možné jíst je doma. Kibucníci vaří i servírují. Občas jsou jim tyto práce přiděleny na několik měsíců nebo roků, pak mohou být přeřazeni k polním pracím nebo jinam. S rozvojem kibuců byly zakládány i vlastní řemeslné dílny.

Tolik stručně o kibucech a zbývají otázky, jak budoucí kibucníky mezi cikány, ale i mezi dlouhodobě nezaměstnanými vybrat, a kde jim poskytnout příležitost k novému životu.

Na druhou otázku je odpověď jednodušší: Armáda ČR opouští rozsáhlé vojenské prostory, kde je místa dost. A je to mj. také ona, která by mohla poskytnout takové instruktory, jací působili mezi negramotnými afgánskými venkovany. Také by mohla, alespoň na začátek, povolat vybrané a prověřené zájemce do vojenské služby, aby položili základ nové moderní vesnice dříve, než se za nimi vypraví jejich rodiny.

Ruští Židé odcházeli do Palestiny dobrovolně, a také Romové by se měli pro nový život vyslovit sami.

Tomu všemu by ovšem musela předcházet rozsáhlá práce na celém projektu. Tady by bylo třeba mít rozpracovanou představu celého průběhu akce, např. existenci místní peněžní jednotky a pravidel její směnitelnosti, organizaci a náplni práce, ale i o cílové fázi. Na tom všem by musel zapracovat tým rozličných odborníků.

Prvním úkolem při realizaci by pak bylo promyšlené propagační představení celého projektu, po němž by následoval odpovědný výběr přiměřeného počtu rodin, které projeví zájem.

Nejdříve po roce by se ukázalo, zda je projekt životaschopný a zda lze zakládat další kibucy. Lze očekávat, že by děti získaly návyky srovnatelné s „gádži“, měly rovnocennou možnost získat ucelené vzdělání, kibucníci by se naučili kázni, nekradli a nepoškozovali by vlastní majetek, který si vybudovali, a jenž by si sami hlídali, naučili se soustavně pracovat ve prospěch vlastní rodiny i celé komunity, stali by se příkladem pro ostatní.

Je možné, že celá idea je jen fantasie, ale je také možné, že se zde může zrodit modelová jednotka struktury budoucí společnosti.

Ivo Krieshofer

Pročetl jsem diskusní příspěvky, a také Sedláčkovo Konečné řešení cikánské otázky, které jsem dosud neznal. Bohužel, autoři popisují či zkoumají současný stav, někdy vybuchují emoce, čemuž se nedivím. Ale nikde jsem nenašel návrh nějakého pozitivního reálného dlouhodobého řešení.

Po dalším přemýšlení jsem dospěl k názoru, že náměty uvedené v mém článku nemusí zůstat jen náhodným mé výplodem obrazotvornosti, ale že se dají rozpracovat a realizovat. Umím si dokonce představit, jak by se mohla např. vyřešit dobrovolná zainteresovanost na účasti v projektu a na výsledku. Jsem ochoten vše přednést na nějakém fóru pozitivně naladěných odpovědných činitelů, pokud se uskuteční. Zorganizovat nějaký brainwashing na toto téma by se určitě vyplatilo. Jen nadávat a kritizovat, popř. se všelijak přiživovat, nemá smysl.