28.říjen – den, jehož ideály a význam byl po letech zrazen

Podrobnosti

Blogy / Jiří Baťa|

27. říjen 2011|

Jiří Baťa|

11772 x

Na jisté negativní, špatné či škodlivé věci či události, které mají vztah k nějaké osobnosti, se reaguje známým pořekadlem: „Ten se musí v hrobě obracet". To lze bez obalu říci i o dni 28. října 1918 a jeho vůdčích osobnostech T.G. Masarykovi, R. Štefánkovi a jiných, kteří se do dějin vzniku Československa natrvalo zapsali nesmazatelným písmem.

Vznik Československa dnes patří historii, z níž po 75 letech zůstaly dva, jakkoliv historicky a nacionálně pojato, bratrské národy, které s jistou dávkou odtažitosti, stejně jako sounáležitosti, existují dva samostatné státy Česká republika a Slovenská republika.

Není důležité opakovat pohnutky a průběh dějů, které vedly ke vzniku Československa 18. října 1918, není nutné opakovat význam osobnosti T.G. Masaryka, Rastislava Štefánka, K. Kramáře. E.Beneše a dalších, to vše již bylo mnohokrát řečeno. Důležitější je zhodnotit, co z původní myšlenky, ideálů a cílů po oněch letech zbylo.

Mnoho státníků i „státníků" v době poválečné i polistopadové plamennými slovy hodnotili a kvantifikovali význam 28. října 1918 pro občany od té doby několika režimovými charaktery existujícího Československa. Do konce samotné existence Československa, tedy do r. 1993, byl 28. říjen vždy připomínán jako historicky zlomový okamžik pro národy Čechů a Slováků. Slovy plné vědomí a významu spojení národů bratrů Čechů a Slováků, slovy, které připomínaly hrdinné činy občanů obou národů za okupace, ve II.SV, stejně jako proletářské nadšení v únoru 1948. Také památný den 17.listopadu 1989 se neobešel za společné účasti Čechů a Slováků. To ještě existovaly ideály společné, jednolité republiky Československé. Ty trvaly čtyři roky, aby byla pupeční šňůra mezi oběma národy přestřižena. Rok 1993 znamenal sice ne rozkol mezi oběma národy, ale zcela jiné důvody. Přesto, že k odpojení se, resp. jak bylo v tu dobu zvykem nazývat to osamostatněním se, došlo za zcela relativně poklidné situace. Relativně klidné na poli politickém, kde se obě strany také relativně bez velkých emocí dohodli na rozchodu i následných krocích při vzniku obou samostatných republik. Jinak tomu ovšem bylo mezi občany obou států.

Není tajemstvím, že zvláště na české straně existovaly jisté protislovenské nálady, které měly své kořeny hlavně v ekonomickém pohledu na existenci obou států. Přesto, že Slovensko bylo v té době (1993) již v podstatně lepší hospodářské a ekonomické pozici než několik desítek let zpátky, někteří čeští nacionalisté viděli hlavně předchozí nemalou závislost Slovenska na Česku, která zvláště v sedmdesátých letech minulého století byla až neadekvátně potlačena upřednostňovanými dotacemi ve prospěch Slovenska, rozvoje jeho hospodářství a ekonomiky. Ostatně Slovensko bylo již v letech vzniku Československa zemí ve srovnání s Českem v naprosté zaostalosti po všech stránkách, což se projevovalo dlouho po skončení II.SV a bylo také důvodem Husákovy politiky, dostat Slovensko na stejnou úroveň, jako měla Česká republika.

Faktem ovšem zůstává, že tento názor nesdělovala většina českých, ale stejně tak slovenských občanů, což nevedlo k vyloženě spontánnímu vyjádření souhlasu s rozdělením Česko-Slovenska na samostatné republiky. Především proto, že rozdělení nebylo jednoznačným přáním občanů obou národů, ale rozhodnutí politické, z něhož především těžili představitelé tehdejších vlád obou republik. Nějaké možnosti k vyjádření názorů občanů k zamýšlenému „rozchodu" nebylo umožněno přesto, že jistá nespokojenost a nesouhlas s tímto krokem byla zcela evidentní. Byla ale marná. Lze tedy konstatovat, v příměru s realitou dneška, že již tenkrát měla být občanům dána možnost vyjádřit se formou všeobecného referenda, tedy institutu, který ani po 22 letech od listopadové revoluce v r. 1989 nebyl dosud, jako jeden z pilířů demokracie, legislativně a cestou zákona u nás realizován.

Obrátíme-li pozornost k úvodu tohoto článku, kde je zmíněn onen slovní obrat „by se obrátil v hrobě" nepochybuji, že tyto kroky a na ně navazující události a skutečnosti, obrazně řečeno vedlo k netoliko jednomu, ale mnohonásobnému obrácení jmenovaných, protože rozkolem, či lépe řečeno rozdělením obou republik na dva samostatné státní subjekty domnívám se, by si nežádal, notabene by nepřipustil žádný z nich. Z jednoho prostého důvodu: jednak tím bylo eliminováno úsilí, snaha i cíle, které dlouhodobě a vizionisticky měli T.G. Masaryk a jeho spolutvůrci Československého státu a také proto, že oslabilo osudově a historicky spojené kořeny obou národů, které jakkoliv navenek mohou hrát roli národů slovanských, bratrských, v jiných situacích však mohou proti sobě vystupovat nejen jako rivalové, ale i jako nepřátelé. To si jistě žádný ze jmenovaných ani nepředstavoval, tím méně přál.

Nicméně stalo se, význam 28. října 1918 bude i nadále falešně glorifikován jako jeden z mezníků české, případně slovenské státnosti, nadále budou k tomuto datu konány slavnostní zasedání, projevy a okázalé politické seance. Jak jinak, než že se budou prohýbat stoly plné jídla, poteče víno a šampaňské, bude se slavit a vyznamenávat. Bude to stát nemálo peněz daňových poplatníků, protože tento svátek, jako několik dalších, se neobejdou toliko oslavami u nás, ale i v zahraničí, na českých ambasádách. Svět totiž o 28. říjnu ví jen tolik, že je to pro Českou republiku státní svátek a ten že se každoročně oslavuje. I ve světě. Přece nejsme žádné ořezávátka, abychom si jeden z nevýznamnějších dnů neodepřeli velkorysostí přesto, že doma saháme hluboko do kapes.

Tak takový bude i „nezapomenutelný" 28. říjen 1918 v r. 2011.

13. října 2011 Jiří B a ť a

Komentáře