Bratři v triku (ODS).

„Komunistický režim je zločinný režim všude na světě a je potřeba si to připomínat,“ prohlásil bez obalu. S jejich názory není nutné polemizovat, protože mají své opodstatnění, nicméně zvláštností u jejich slov je, že zmínili režim komunistický a ne komunismus, což jinak velmi často a rádi provokačně používají.

V této souvislosti, kdy je tak významně jmenovanými pány poukazováno na „zločinnost komunistického režimu“ není od věci zmínit i jiné „zločiny“, tentokrát ve jménu demokracie. Tím je např. hrdelní trest pro Ethel Rosenbergovou, americkou občanku, která byla odsouzena k tresti smrti i přes nedostatek důkazů (na rozdíl od jejího manžela) za špionáži proti USA. Jakkoliv se to jeví jeko nesouměřitelné, tak zatímco poprava M. Horákové, z hlediska lidsko právního, vyvolává v řadách pravicové opozice až dojemné scény, zločin americké justice z r. 1953 zůstává nepovšimnut, ačkoliv jde stejný justiční omyl, jako v případě Milady Horákové. Jenže se to událo ve státě, který je nám vzorem demokracie a taková poprava, jakkoliv nebyla vina popravené E. Rosenbergové prokázána, musela být nějak potrestána, protože šlo (viz případ jejího manžela) o špionáž ve prospěch SSSR.

Nemálo tomu existuje dlouhá řada zločinů pod záštitou ochrany či instalace demokracie, kterými se vlády Spojených států snažili (a snaží) prosazovat „demokratickým“ způsobem přesvědčovat rozvojové země o potřebě změny jejich režimu. Stačí jen připomenout Koreu, Vietnam, státy středního východu, v nedávné době Kosovo a nakonec Ukrajinu. Je to snad málo „zločinů demokratického režimu“ který má být vzorem pro celý svět? A co demokratická justice v USA, která odsoudila desítky nevinných lidí na desítky let do vězení, jako se stalo „černým“, resp. Afroameričanům bratrům McPhersonovým, kteří strávili ve vězení celých 24 let, než justice dospěla k závěru, že za údajnou vraždu byli odsouzeni neprávem. Jen ve státě Meryland jsou dnes tři desítky lidí, kteří byli uvězněni neprávem.

Na světě je spousta nespravedlnosti, včetně neoprávněného odsouzení a uvěznění. Kromě toho se páchají zločiny jako oficiální součást politiky, především nebo hlavně americké. Nezdá se však, že by to nějak našim pravicově orientovaným politikům a jejich přívržencům vadilo, zato so dovedou posvítit a doslova vyšlápnout na tzv. „nezákonnosti“ v Rusku, kde cokoliv, co se projeví jako nesouhlas nebo odpor k politice vlády je „nedemokraticky“ potlačeno jako nezákonné a zločinné (viz Němcov, Pussy Riot apod.)

Nepochybně je správné těmto věcem se stavět se na odpor, protože, jak s oblibou tvrdí naši pravicoví politici, jsou svoboda a lidská práva tím nejcenějším, co člověk může mít. Souhlas. Jen občas, resp. často zapomínají na to, že tyto vlastnosti musí být vytvářeny v podmínkách rovnoprávností, pravdivostí, oproštěny od všech podrazů, leváren, od korupcí a podvodů, jako se to děje naší justici v případech kauzy Nagyová-Nečasová, Janoušek apod.

Pánové Vystrčil a Fiala si k pietní vzpomínce na popravu Milady Horákové řekli své. Kdyby řekli něco jiného, nikdo by jim nevěřil. Smutné je, že předchozí léta se s takovou účastí na připomínkách „nekulatého“ výročí popravy M. Horákové nikdy neangažovali. Měli k tomu své důvody, vždyť na podpoře odsouzení M. Horákové k trestu smrti se v rámci Národní fronty podíleli i představitelé těch stran, jejichž dnešní následovníci, resp. pohrobci už jako členové pravicových demokratických politických stran s hranou vážností akcentují pietní vzpomínky na 70 výročí její popravy. Není se čemu divit, faleš a přetvářka patří mezi základní pilíře pravicové politiky, té ODS nevyjímaje.

Jiří B a ť a , 29. června 2020