České právo a spravedlnost. Co to proboha je?

Není v tom spatřována žádná trestná činnost“, řekla šéfka tamních žalobců Šárka Pokorná. Nepochopitelné! Ministr Schwarzenberg má obavy, že prezident Zeman se pokouší zavést móresy, přibližující se prezidentskému systému. O co se tedy pokouší P. Nečas, když ignoruje vládu jako kolektivní orgán? Pokud je to ještě stále pravda, P. Nečas je pouze představitelem vlády, ale ne vládou samotnou. Paní státní zástupkyni poněkud uniká fakt, že vláda jako taková rozhoduje jako kolektivní orgán (zvláště, jedná-li se o tak závažnou věc) a ne jako jednotlivec, např. ministr v rámci své rezortní kompetence. Jenže pokud se nemá požár hasit benzinem, musí se najít takový vhodný prostředek, aby byl požár a jeho následky v zárodku zlikvidován. To se zřejmě paní státní zástupkyni Pokorné podařilo k plné spokojenosti zakladatele požáru.

Nicméně trestní řád, pokud se nemýlím, zná i jiné kvalifikace nezákonného jednání, např. přestupek. Je jasné, že v případě jednání premiéra Nečase by kvalifikování jeho činu jako přestupek bylo poněkud neadekvátní a nepatřičné (ne-li směšné), proto byla věc „dána k ledu“ a tím by mělo být toto nestandardní, přesto všechno nezákonné jednání premiéra ukončeno. Lze se proto oprávněně domnívat, že v tomto rozhodnutí zase hrají nějaké ty „nestandardní“ zcela jistě ne „nepolitické“ vlivy. Politická nezávislost, resp. nestrannost soudů a státních zastupitelství v zastoupení jejich jednotlivých představitelů není zdaleka tak přesvědčivá, jak se snaží prezentovat, spíše se naopak projevuje stále větší podezření, že stranické a politické vlivy na tyto instituce jsou stále intenzivnější. Takové postupy jsou až příliš do očí bijící. Významné (ale také stejně nestandardní) rozhodnutí vynesl Ústavní soud již v případě žaloby na Václava Klause, rovněž ve věci kritizované amnestie. Těch nestandardních, spíše dech vyrážejících a nepochopitelných závěrů či rozhodnutí justice je celá řada. Počínaje (zda-li) Škárkou, Bártou, nelegitimností „parlamentní“ politické strany LIDEM, Rathem atd. atd. a u premiéra Nečase zatím konče.

Není od věci položit si otázku, k čemu máme všechny zákony a údajně nezávislou justici, když se zákony v praxi nerespektují. Přesněji řečeno respektují, ale ne v případech, kdy zákon překročí významný politik či jiná významná osobnost. V takovém případě je totiž předem jasné (nebo přímo dáno), že projednávání takového či jiného (trestného) činu půjde do kopřiv. V případech, jako byl „odsouzení hodný čin“ pana Romana Smetany nebo Pavla Vondrouše se mohou státní zástupci přetrhnout, aby se jejich činy staly nejen odstrašujícími, ale také „po zásluze“ v maximální míře potrestány. V takovém případě se nehledají polehčující, ale naopak přitěžující okolnosti, které ve svém výsledku vyzní jako čin, ohrožující samotnou podstatu demokracie, ne-li dokonce státu. To v případě exprezidenta Klauze a premiéra Nečase (nejen v kauze amnestie, ale třeba i církevních restitucí) nikomu nepřijde jejich jednání nedemokratické, notabene poškozující nejen stát, ale miliony občanů ČR. Snad také proto se ne nadarmo říká, že zákony jsou tady od toho, aby se obcházely. To v plné míře využívají ( zneužívají) především ti, kteří jsou jejich tvůrci. Když ne osobně, pak v rámci své stranické zainteresovaností zcela určitě.