Lůza v radiovkách pana advokáta Sokola.

Svobodu bychom nikdy neměli brát jako úplnou samozřejmost a její cenu bychom si pořád měli připomínat. Dokonce bychom si svobodu měli hlídat. Vzpomeňme těch, co si v únoru 1948 (naivně) mysleli, že hrají jen takovou parlamentní hru, takové škatule, hýbejte se, protože demokracii, tj. základní rámec svobod, jim přece nikdo nemůže vzít. A najednou jim po ulicích dupala lůza v rádiovkách s puškami a na 40 let bylo po svobodě.

V této souvislosti se nemohu si odpustit k osobě pana advokáta JUDr. Sokola připomenout jeden zajímavý fakt, že v jeho životopise (Wikipedie) se velmi stručně praví, že v r. 1978 absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze a od té doby pracuje až do r. 1990 pracoval v advokacii. V r. 1990 se stal městským prokurátorem v Praze a téhož roku se stal (v rámci federace) ministrem vnitra ČSFR. Otázka zní, kde působil pan advokát Sokol v době od roku 1978 do roku 1989? Nebyl snad jako advokát zaměstnán v nějaké státní organizaci, například jako advokátní koncipient Advokátní poradny č. 2 v Praze, které nepochybně předsedal nějaký zarytý komunista? Proč tuto skutečnost pan advokát tají? Je v tom snad něco, co by neměla veřejnost znát? Buď jak buď, pan advokát Sokol má zřejmě své důvody, proč není jeho činnost v období od roku 1980 do r. 1989 blíže popsána.

Jak už to v životě bývá a letité zkušenosti nám to potvrzují, mnozí z řad předlistopadových angažovaných komunistů se po roce 1989 překabátili a na své bývalé kariérní působení v KSČ, resp. na celou KSČ začli chrlit množství různých pomluv, lží, resp. účelových nepravd, aby se pak mohli zařadit do řady těch, kteří očekávali vstup do své nové polistopadového kariéry politika, podnikatele, bankéře, soudce, advokáta atd. Nabízí se otázka (opravdu jen nabízí), zda mezi takovými nebyl i pan advokát Sokol? Dokonce nemusel být ani v KSČ, ale jistě byl v AP přičinlivým koncipientem, když se pak později zařadil mezi nejlepší a úspěšné advokáty v ČR.

Nicméně, jeho vyjádření o dělnících, ale i jiných zaměstnancích, prostých pracujících lidí, věřících v lepší budoucnost jako o lůze v radiovkách, kteří v Lidových milicích byli odhodláni bránit svou vlast, je nejen hrubě urážející, ale svědčící o jeho morální pokleslosti, když lidé, vyčerpání událostmi a následky II. Světové války se rozhodli bránit své budovatelské úsilí, kterým ve svých důsledcích de facto postavili republiku na nohy a vybudovali to všechno, co převlečení soudruzi a jiná polistopadová verbež, křiváci a havloidi rozkradli, rozprodali, zdefraudovali a jinak znehodnotili.

Jestli si pan advokát Sokol myslí, nebo se třeba jen domnívá, že jak říká, rozhodně nezaregistroval klienta anebo prostě vůbec někoho, kdo by tvrdil, že za bolševika to bylo lepší, případně spravedlivější a že nejspíš tací budou, ale moc jich zřetelně není, pak mu v žádném případě nechci brát iluze (pokud o iluze vůbec jde a nejde o přesvědčení), ale rozhodně se v tomto úsudku značně mýlí, i když v to doufá, že tomu tak je.

To, že tato skutečnost není výrazněji veřejně prezentována neznamená, že by si lidé nemysleli, že to bylo za minulého režimu lepší. Pan advokát by se měl pozeptat na názor třeba jen těch, kteří přišli o práci, o střechu nad hlavou, exekučně byli zruinováni, nedostalo se jim spravedlivého soudu, lidé, kteří byli okradeni, podvedeni, přepadeni, ženy znásilněny a podobně. Bude-li ochoten tyto životní tragedie vyslechnout a lidsky pochopit zjistí, že tito lidé budou mít zcela jistě názor, že za komunistů by se jim to nestalo a že to bylo za bolševika (řečeno slovy pana advokáta) lepší! A těchto lidí je tisíce!

Tímto jsem se chtěl vyjádřit k nehoráznému vyjádření pana Sokola, které učinil na vrub poválečného pracujícího lidu v době, kdy on sám ještě nebyl ani světě. K ostatnímu obsahu jeho rozhovoru pro PL se nechci vyjadřovat, neboť konstatování pana advokáta Sokola má všeobecnou platnost a ve skutečnosti neříká nic nového, čím by mohl občany mimořádně zaujat.

Jiří B a ť a , 17. listopadu 2020