Potrefená husa se vždy ozve

Domnívám se, že stejně tak uvažovali, resp. to předpokládali i oznamovatelé, tedy senátoři. Tím se jen potvrdilo, že představitelé nejvyšší soudní moci si vždy najdou dostatek důvodů, aby v případě projednávání nějakého případu výjimečné osobnosti našli podobné řešení či východisko. Přesto si myslím, že na rozdíl od sebejistého premiéra P. Nečase učinili senátoři správně, neboť šlo o dosud bezprecedentní krok, kterým bylo podání opodstatněného trestního oznámení na nejvyšší osobu ve státě. Pokud by tak neučinili, vrhalo by to na ně stín podezření, že se s podobnými kroky (v tomto případě prezidenta) ztotožňují a souhlasí s nimi, na druhé straně učinili to, co jim ukládá zákon. To řada jiných politiků (včetně Klause a Nečase) jaksi neakceptuje, protože žijí v domnění, že pro ně zákony této země zřejmě neplatí a jsou překážkou, kterou ovšem s „nebývalou lehkostí a šarmem“ (rozuměj arogancí ne-li drzostí) překračují.

Je-li na rozhodnutí Ústavního soudu něco mimořádného (nikoliv však překvapujícího), pak je to reakce premiéra Nečase. Ten slovy: „ Ti, kteří tuto žalobu z politických důvodů podpořili, by nyní měli zvážit, jestli vůbec mají dále působit ve veřejných funkcích“ jasně prokázal své pokrytectví a ztrátu sebereflexe, neboť je to především on, kdo by tuto na výsost významnou myšlenku měl respektovat a realizovat sám u sebe. Tuny másla, které má na hlavě jej ani v nejmenším neopravňují vyřknout podobný názor, natož požadavek. Jenže Petr Nečas je tím již (nikoliv pozitivně) proslavený a nelze než souhlasit s názorem senátorky a místopředsedkyně senátu A. Gajdůškové, že cituji: „ Je to hezká ilustrace českého absurdistánu. Členové parlamentu jsou vyzýváni k odchodu z parlamentu šéfem moci výkonné a to proto, že plní své ústavní povinnosti a podle svých ústavních kompetencí vyžadují dodržování zákonnosti i od prezidenta. Ale premiér Nečas je podle posledních jeho výroků zřejmě přesvědčen, že stejně jako by Václav Klaus , že on je nade vším, nad zákony i parlamentem. V civilizované (demokratické) zemi by každý takový výrok sám znamenal konec premiéra. Ale jsme v ČR za Nečasovy vlády!“

Nečasova ztráta sebereflexe, soudnosti, vnímání reality a nedozírná až drzá arogance ke všemu, co pochází z jiného než pravicového politického spektra jen dokazuje, jak slabý, neschopný (někdy však naopak všehoschopný) předsedou vlády je. Vždyť ani sám V. Klaus o něm nemá to nejlepší mínění. Což ovšem P. Nečas buďto nechce nebo není schopen vnímat, protože jeho ego není schopno přijímat cokoliv, co je proti jeho mysli. Pokud si však P. Nečas dělá poznámku o pozitivním vyřízení kauzy Klaus, pak ještě ne zcela je vyřízena kauza Klausovy amnestie a jeho kontrasignace amnestie vedle podpisu prezidenta. Jenže! Budou-li soudci Ústavního soudu stejně „spravedlivě“, čestně a nezaujatě postupovat jako v případě V. Klause, případně jiných osob, spíše se dočkáme stejného verdiktu. Pokud ovšem bude trestní oznámení na premiéra Nečase ještě v době jeho absurdního vládnutí vůbec postoupeno k projednání u příslušných orgánů. Zřejmě nebudu sám, když o tom budu silně pochybovat. Pochybovat stejně jako o tom, že u nás je vůbec nějaká snaha něco nejen vyšetřit (PČR), vyřešit (NSZ), ale hlavně po zásluze potrestat. To je totiž to hlavní, čeho se v naší společnosti nedostává. Ještě že máme pana R. Smetanu, aby se v jeho případě dokázalo, zač je toho loket dělat si z politiků srandičky a ve velkém ničit cizí majetek. Jinak ale Nečasův „absurdistán“ a Klausův „tuneldistán“ až podezřele vzájemně korespondují. Že to není náhoda, potvrzuje právě vyřčený verdikt Ústavního soudu.

27. března 2013