Šárka Mazanec, Lena Pekař, Vilma Dubský... a což takhle Josef Ponecká, Karel Mezihorská nebo...

Nevím, zda tito odborníci na jazyk český jsou tak zaťatí patrioti, nebo si potrpí na iracionání experimenty v jazyce českém, když na jedné straně jsou ochotni, obrazně řečeno, bojovat do posledního dechu za značně pochybné dodržování přechylování cizích ženských příjmení, aby jim na druhé straně nevadilo, že mají za sousedku paní Janu Dřevo, poštu jim nosí Vlasta Štípnutý, chodí k paní doktorce Haně Skokan apod. Že je to směšné? Řekl bych, že nejenom směšné, ale dokonce smutné až tragické, jak si někteří skalní odborníci „dávají“ z&a acute;ležet na zachování českého jazyka a pravopisu!

Ještě několik slov k „přechylování“ cizích ženských příjmené na -ová.

Velmi se podivuji nad skutečností, že se dosud neozvala žádná cizinka, jímž bylo jejich příjmení českými médii, novináři nebo komentátory když ne zprzněné, tak zcela určitě změněno do naprosto jiného tvaru a významu, resp. ztratilo faktickou reálnost příjmení. Nemůže být přece jedno a totéž, má-li občanka Bolívie v pase jméno a příjmení coby Emanuelle Rodriguez, aby se na české poměry najednou přejmenovala na Rodriguezová. Vždyť tato změna příjmení z paní Rodriguez vytvoří její zcela jinou identitu, jinými slovy či půjdeme-li do extrému, pak paní Rodriguez není paní Rodriguez ová. Nebo ano?

Proto bych se nedivil, kdyby se některá osoba něžného pohlaví pozastavila nad pytvořením svého příjmení, ale rozhodla se nejen zaprotestovat, ale dokonce i zažalovat české orgány, které připustiliy, resp. nařídily toto diskriminační opatření praktikovat. Svým způsobem to skutečně diskrimanací je, neboť česká strana zcela neoprávněně zasahuje do lidských práv cizince, změnou příjmení změní jeho identitu, čímž jej diskriminuje v právu používání své pravé, skutečné příjmení podle platného osobního dokumentu, tj. pasu, které je všude jinde v cizině stoprocentně, bez jak&yacu te;chkoliv místních úprav příjmení této osoby plně respektováno. Dokonce, vezmu-li příklad z Ruska, pak i tam jsou cizí ženská příjmení respektována v ruštině v cizím originále bez toho, že by jim dávali jiné koncovky, tzv. přechylování.

Naši odborníci na češtinu tak dlouho jména přechylují, až se sami úplně vychýlíli, když dopustili, včetně onoho tragického „přechylování“ cizích ženských příjmení, aby si ženy ponechávali příjmení po manželovi, čímž z českého jazyka učinili naprostý paskvil. Není proto od věci se zeptat: Co na to Ústav pro jazyk český, ten tomu také fandí? A co naši politici a zákonodárci, těm je to snad také jedno? Chápu, že mají někdy(!) i vážnější problémy na řešení, ale nemyslím, že prznění českého jazyka by mělo být zrovna něja kou okrajovou záležitostí. Vždyť čeština vždy byla a (snad i stále) je výrazem svrchované české státnosti a národnosti, na češtinu jsme byli vždy hrdí, díky lidem, jako byl Komenský, Palacký, Jungmann a další.

Neměli bychom dopustit, aby několik zapčklých rádoby odborníků nám tuto krásnou mateřskou řeč a jazyk přetvářeli k obrazu svému. Dost na tom, že se nám nebývalým způsobem do češtiny vlamuje (nejen) angličtina a kdy snad už i na olomouckých tvarůžkách budeme brzy číst nápis „Tvarůžky“ v angličtině! Dobrou chuť vám přeje (třeba) Eva Tupý nebo Elizebeth Duschkeová!