To je ta písnička (o demokracii) česká...

Své si přisadil i pan Ženíšek konstatováním, že „... to jen dokazuje, že se komunisté nesmířili s naším členstvím v NATO ani po 17 letech“. Tak tady je mu třeba dát za pravdu nicméně mu zcela uniká fakt, že komunisté tím jenom vyjadřují vůli většiny občanů, kteří s naším členstvím v NATO nesouhlasí. Ostatně komunisté neříkají, že to chtějí oni, ale jasně deklarují ;, že o našem členství by mělo či nemělo býtrozhodnuto na základě referenda. Nic víc, nic méně. Překvapivý je však postoj poslance pana Sedi (ČSSD), který říká, že „ … že členství v Severoatlantické alianci je zárukou naší bezpečnosti a kdyby nebylo této záruky, museli bychom pr&y acute; opravdu velmi výrazně zvýšit výdaje na obranu“. Škoda, že pan poslanec také nezmiňuje, proti komu by ta větší bezpečnost měla směřovat. Ale dodává, že „Pokud dnes představují obranné výdaje kolem 1 % HDP, což je cca 50 miliard korun, pak pro zajištění naší bezpečnosti bychom potřebovali tento rozpočet navýšit až na 150–200 miliard korun. KSČM by proto měla říct, kde tyto peníze vezme. Zda plánuje seškrtat výdaje na důchody, zdravotnictví či na vzdělávání.“

Pan Seďa má jistě pravdu, že vlastní obrana by stála nějaké peníze, ale byla by to obrana tvořená naší vlastní armádou, která by chránila naši republiku, příslušníci této armády by sloužili svým občanům a ne cizím zájmům, ze kterých český občan naprosto nic nemá. A pokud jde o výdaje na armádu, tedy peníze, pan Seďa, aby tomu dodal potřebnou váhu, hned poukazuje na potřebu cca 150-200 miliard korun, které by se podle něj museli seškrtat z výdajů na důchody, zdravotnictví či na vzdělávání. Jako by už nebyly jiné možn osti, než právě tyto jmenované, třeba krátit příspěvky státu politickým stranám, omezit výdaje řadě „(ne)výdělečných“ neziskovek, nebo také snížit nehorázné platy poslancům, senátorům a představitelům státních nebo polostátních firem atd., atd.

Korunu všemu nasadila militantně smýšlející poslankyně paní Černochová s pozoruhodnou poznámkou a sice, že existují otázky o kterých by se nemělo hlasovat v referendech nikdy. Pokud bychom prý nechali občany (měla tím na mysli ovčany alias lůzu či plebs) hlasovat o naší bezpečnosti, tak bychom je podle Černochové rovnou mohli nechat hlasovat o zrušení armády nebo třeba zrušení celého státu. Jakkoli se v tomto případě jedná a je řeč o samostatnosti dostatečně silné české armády místo členství v NATO, paní Černochová mluví naprosto z cesty, jako by byla buďto ovíněná nebo si před tím pořádně šňupla. Jak jinak si vysvětlit takové nesmysly, že by prý občané mohli třeba hlasovat o zrušení armády, kfdyž de facto ani není! Její zmínku o zrušení celého státu raději ani nekomentovat.

Výše jmenovaní a s nimi celá řada jim podobně demokraticky smýšlejících politiků se nechávají slyšet, že mají obavy o naši demokracii, svobodu slova, lidská práva a že je tedy nutné je hájit a účinně za ně bojovat. Jak se to ovšem slučuje s jejich postoji, když odmítají požadavky občanů na referendum, když nerespektují názory jiných na svobodu slova, svobodné vyjádření myšlenek a názorů, když považují za pravdu jen to, co řeknou a schválí jen oni sami. To je ta demokracie po česku, alá Gabaj, Ženíšek, Černochová a d alších.

Jiří B a ť a, 20. 11.2016