Veřejnost opět v roli hlupáků! Tajné, utajované, nebo nevhodné ke zveřejnění?

     To je samozřejmě názor advokátů, kteří mají nějaký zájem na tom, aby se věc zbytečně nerozmazávala, protože v případě osvobozujícího rozsudku nelze přehlédnout možnosti vznešení požadavku na finanční odškodnění za újmu, která jim byla způsobena. Ta může být v řádu až milionů korun, takže advokáti si v takovém případě jistě přijdou na své. V opačném případě jen utřou...  

     Avšak při bližším (laickém) pohledu do trestního zákon lze zjistit, že při „dobré“ vůli soudu, resp. soudců by bylo možné uplatnit některý z paragrafů, jako např. § 158 o Zneužití pravomoci, i když zde lze oprávněně zpochybnit, zda nějakou pravomoc Nagyová měla, ovšem své postavení a funkci zneužila přímo ukázkově. Následky jsou evidentní, pro společnost to ve smyslu tohoto paragrafu znamenalo(1) Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch

a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch, b) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti podniku nebo organizace, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

     Stejně relevantní a upotřebitelný je i § 160 Přijímání úplatků ve spojení s § 162 Nepřímé úplatkářství, kdy by v obou případech nemělo být pochyb o tom, že (dárkové a osobní) předměty, nalezené u Nagyové v hodnotě za  „pouhých“ 10 milionů korun nelze považovat za úplatky. Pokud ani tyto evidentní skutečnosti nejsou brány soudkyní v potaz, pak se jedná o velmi trestuhodné  jednání jí samotné!

     Bylo by rovněž  žádoucí vědět, co v projednávaném případě bylo či je v režimu utajovaných, ne-li tajných skutečností. To je totiž údajně důvod, proč soudkyně veřejně nepřečetla zdůvodnění. Účast pracovníků rozvědky na případu Nagyová sice dává jakousi možnost či představu, že by se v některých případech mohly věci dostat či dotýkat zmíněného režimu utajovaných skutečností, ale je otázka,  zda by mohly mít výrazný, resp. až rozhodující vliv na projednávaný případ. Je třeba vzít na vědomí, že se nejedná o charakteristickou či typickou činnost vojenské rozvědky, ale o vyloženě civilní (téměř banální) záležitost, kde byli do případu neúmyslně (zda zištně či nikoliv) vtaženi pracovníci této veledůležité instituce.  

     Pro laika není zřejmé, jak dalece mohli být do případu pracovníci rozvědky vtaženi, s jakou intenzitou se podíleli na „plnění“ příkazů dominy Nagyové, aby se při jednání soudu muselo konstatovat, že ty a ty věci nelze projednávat veřejně, neboť jsou údajně v režimu utajení, resp. tajném. Nabízí se dvě vysvětlení a sice, že účast a činnost pracovníků vojenské rozvědky byla natolik intenzivní, důkladná a náročná, že tím došlo až k překročení rámce utajovaných režimů a pak je rozhodnutí soudkyně Králové naprosto skandální. Nebo k ničemu až takovému nedošlo, události se odehrávaly v rámci přípustných aktivit, což zase činí z rozhodnutí soudkyně záhadnou kauzu, zřejmě s úmyslně opředenou, nafouknutou a adrenalinovou zápletkou pro zvýšení efektu projednávaní kauzy. Pak ovšem důvody, které byly soudem sděleny, že jisté události podléhají režimu utajení nejsou pravdivé, ale přesto byly použity ke zdůvodnění, proč jisté věci nemohly být (a nebyly) zveřejněny. Je-li však pravda, že ty a ty věci nelze projednávat veřejně, neboť jsou údajně v režimu utajení, resp. tajném, pak nemůže být pochyb, že byl pracovníky rozvědky spáchán trestný čin!

     Přes všechny tyto domnělé eventuality, které mohou (ale nemusí) být relevantní, by bylo nejspíše žádoucí provést analýzu soudního jednání, aby bylo možné posoudit, jak dalece a v jaké míře se na případu dominy Nagyové podíleli události, které jsou soudem (soudkyní) vydávány za skutečnosti utajované, nebo je to jen součást podivně zmanipulované hry, která má veřejnost zmást natolik, aby nevnímala absurditu, ke které se soudkyně svým rozhodnutím podjala. Notabene o samotné činnosti zainteresovaných osob už ani nemluvě!

     Z laického pohledu projednaného případu se skandálním výsledkem soudního rozhodnutí je jasné, že i kdyby se v případu Nagyová zcela nezákonně některé události dostali do režimu utajování, bylo možné požádat příslušné orgány o vyjmutí (odtajnění) věci z režimu utajování  za předpokladu, že zjištěné skutečnosti v tomto režimu nebyly až tak závažného charakteru, aby nemohly být odtajněny. Ovšem v opačném případě , že to možné nebylo,  by to nasvědčovalo  tomu, že překročení pravomocí pracovníky vojenské rozvědky na pokyn Nagyové byly takového rozsahu a charakteru, že by takové kroky musely být zcela jednoznačně kvalifikovány jako trestná činnost velmi závažného charakteru. 

     Mnoho skutečností nasvědčuje tomu, že tato domněnka může mít racionální základ a že zřejmě na základě pokynů nebo rad byla (mohla být) soudkyně dotlačena výsledek rozhodnutí soudu (jejími ústy) sdělit ve formě, která by celou kauzu vehnala „do kopřiv“!  Eventualita, že mohlo jít ze strany soudkyně i o korupci, nelze vzhledem k absurdnosti výsledku rozhodnutí soudkyně Králové rovněž jednoznačně  vyloučit. Zkušenosti z rozhodování soudů jsou v poslední době natolik irelevantní a  nevěrohodné, že vedou k vážnému podezření o rozhodování zjevně zmanipulovaném nebo něčím (někým) ovlivněným, že to vyvolává závažné a opodstatněné pochybnosti o nestrannosti, nezaujatosti, neovlivnitelnosti  soudců, na  projednávaných věcech zainteresovaných, včetně porušení soudcovského slibu! Vždyť stačí se zamyslet nad skutky, které spáchala Nagyová ve spolupráci s lidmi natolik pozoruhodnými, aby člověk nepojal podezření, že všechno je úplně, ale opravdu úplně jinak. Jinými slovy. Právní stát je totálně postaven na hlavu! Pokud není tato domněnka správná, je na straně soudců a justice samotné , aby prokázali opak! Mají-li ovšem odvahu říct, jak se věci skutečně mají.