Ozvěny operace Mangosta: Trump míří na Caracas a Havanu

Bezprecedentní vojenské nasazení Trump soustředil do Karibiku přibližně 10 procent amerického námořnictva, včetně torpédoborců s řízenými střelami, jaderné ponorky a letadlové lodi USS Gerald R. Ford. Jedná se o největší vojenské nasazení v této oblasti od invaze do Panamy v roce 1989. Ačkoli oficiální zdůvodnění poukazuje na vládu Nicoláse Madura, dědice bolívarovského projektu Huga Cháveze, článek v deníku The Telegraph vysvětluje, „proč je skutečným cílem Trumpovy kampaně ve Venezuele Kuba“.

Výzkumník Christopher Sabatini z Chatham House to jasně shrnuje: „Trump chce zastrašit vojenské špičky blízké Madurovi, aby ho sesadily. Cílem je vyprovokovat vojáky k provedení státního převratu.“ Nejednalo by se o masivní invazi – podle Sabatiniho „neuvěřitelně riskantní“ –, ale o strategii vojenského a politického nátlaku, která by vynutila změnu režimu ve Venezuele a zároveň oslabila „energetickou záchrannou síť“ Kuby. Kuba v hledáčku Washingtonu Podle článku v deníku The Telegraph má tlak na Caracas za cíl také zasáhnout Kubu a oslabit její energetické zásoby, které jí po léta umožňovaly odolávat ekonomické, obchodní a finanční blokádě ze strany Spojených států. Po zániku Sovětského svazu to byla právě venezuelská ropa, která ostrov udržovala při životě. Dnes, kdy je produkce snížena, Washington počítá s tím, že pád Madura by Havanu ještě více ohrozil. Hlavním iniciátorem této agendy je ministr zahraničí a ústřední postava floridského antikomunismu Marco Rubio. Jeho deklarovaným cílem je svrhnout kubánskou vládu a zmařit jakékoli pokusy o normalizaci vztahů, jaké prosazoval Barack Obama v roce 2014. 

„Pro něj je to velmi osobní projekt,“ říká Sabatini. Člen Senátu Spojených států to také vyjádřil bez obalu: „Projekt, který Rubio chce zanechat jako odkaz, je změna režimu na Kubě.“ Ministr zahraničí Bruno Rodríguez to jasně odsoudil: Rubio „realizuje velmi osobní a zkorumpovanou agendu, která se zdá obětovat národní zájmy Spojených států, aby prosadila tento extremistický postoj“. Ostrov však již více než šest desetiletí prokazuje odolnost, kterou Washington podceňuje. Ani invaze v Zátoce sviní ani operace Mangosta jej nedokázaly zlomit a kubánská revoluce přežila i smrt svého zakladatele Fidela Castra. Představa, že změna v Caracasu automaticky urychlí pád Havany, je spíše politickým přáním než realistickou analýzou. Rusko nebo jiní spojenci by mohli pokrýt poptávku po energii a historické zkušenosti ukazují, že Kuba se umí přizpůsobit i mnohem nepříznivějším scénářům.

Trumpova intervencionistická pokušení Trump se dostal k moci kritizováním „zahraničních dobrodružství“, ale možnost uspět tam, kde Kennedy selhal, se jeho administrativě jeví jako příliš lákavá. Latinská Amerika, prezentovaná jako zdroj „drog, kriminality a nelegálních imigrantů“, se stává ideálním scénářem pro ospravedlnění intervence pod záminkou „ochrany vlasti“.

Článek varuje, že příští týdny budou rozhodující. V sázce není jen budoucnost Venezuely a Kuby, ale také obnovení imperiální politiky, která trvá na tom, aby v této části světa prosadila svou vůli. Proti tomu se jako skutečná odpověď na pokusy o rekolonizaci maskované jako „osvobození“ staví obrana suverenity a odpor latinskoamerických národů.

Venezuela se nevzdává Od 7. srpna, kdy USA zvýšily odměnu za dopadení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura na 50 milionů dolarů, se otevřela nová fáze napětí a tlaku na Venezuelu, včetně hrozby vojenské intervence. Venezuelské úřady oznámily rozbití teroristických hrozeb na vysoké úrovni spojených s krajně pravicovou opozicí a zahraničními aktéry. Na venezuelských ulicích lid podporuje revoluci, mobilizuje se společně s bezpečnostními silami a prezident Maduro odsuzuje imperialistickou válku proti míru ve Venezuele.

-----------------------------------------------

Výběr+překlad: CFP!

Zdroj: Ecos de la Operación Mangosta: Trump apunta contra Caracas y La Habana | Al Mayadeen Español