Každému, kdo vydržel do konce této tragikomedie, by mělo být jasné, že tudy cesta nevede. Já sama jsem „u koně“ vydržela jen asi hodinu. Když jsem byla svědkem, jak se konečně odmítnutý kandidát na presidenta nechal přesvědčit k přistoupení k mikrofonu a tahá z kapsy papír s projevem, řekla jsem si, že jsem slyšela a viděla víc, než bych si přála.

Demise současné vlády se nekoná, ta exilová, sestavená kdesi v pražské vile se zřejmě neměla odvahu ani představit. A tak si pokládám otázku, respektive několik. V čí prospěch tenhle tyátr byl? Ve prospěch občanů? Obávám se, že nikoli. Jen se HV podařilo opět o něco více zdiskreditovat občanská hnutí odporu. Každý rozumný jedinec, který měl možnost se na vlastní oči přesvědčit, co bylo z tribuny a velkoplošné obrazovky hlásáno  – slušně řečeno, snůška demagogie, populistických výkřiků a zcela jistě osobních zájmů.

Nejsem příznivkyní velkých konspiračních teorií, ale nemůžu se ubránit pocitu, zda tohle vše nebylo a není tím pravým zájmem. Tedy, že jakákoli změna současných pravidel je vlastně nemožná. Že zde není síla, která by to opravdu myslela vážně, měla program a šlo jí skutečně o prospěch jako takový.

Bylo by určitě velmi zajímavé, kdyby HV zveřejnila, kolik ten průšvih stál a kdo jej bude financovat či financoval. Tento fakt by měl totiž větší vypovídající hodnotu, než nedělní tyátr sám o sobě.

zdroj:http://www.zrcadleninovedoby.cz/?e=178