“VLASTENCI” – NEJVĚTŠÍ SPOJENCI EU A NATO

Kladu si totiž otázku, zda by odchod vlády Petra Fialy něco změnil. Vlastně jsem na tuto řečnickou otázku tady odpovídal už několikrát – ne, nezměnil. Přišel by někdo jiný, dost možná, že ještě úslužnější. Dokonce i kdyby přišel „sám Rajchl“, máme jistotu, že by věci byly jinak? Nebyly. Rajchl nechce změnu systému, která je tak potřebná, pokud chceme věci v naší zemi rozhýbat. Tím, že mluví pěkně, se nenechme zmást. Copak i Fiala sám nemluvil pěkně? Copak nezněly hezky jeho sliby o tom, že nebude zvedat daně, že země bude pod jeho vládou prosperovat, že tu bude vládnout právo a pořádek? Postavme Česko na nohy! Spolu dáme Česko dohromady! Pamatujete? Samozřejmě se tomu nedalo věřit ani na chvíli, ale chci tím říci, že když politik něco říká, nemusí to vůbec nic znamenat. A zvláště před volbami.

Je dobře, když se Hňupova vláda bude bát a bude se třást. Je dobře, když na ni bude vyvíjen tlak v podobě velkých demonstrací. Ale jak můžeme vědět, že tohle je ta změna, kterou chceme? Jak můžeme vědět, že hoši spolu nejsou domluvení? Jak můžeme vědět, že nejde o předem připravené divadlo? Indicií, nejasností, podezřelých věcí už bylo sepsáno dost na to, abychom byli obezřetní.

Místo toho ale vidíme zase jen fanatismus. Stačí něco na počínání či programu pana Rajchla zkritizovat a takzvaní „vlastenci“ jsou hned jako vosy. Začnou útočit, nadávat, začnou být vulgární, začnou vyhrožovat apod. Bylo to tak u SPD, je to tak u Rajchla. Lidé mu prostě věří bezmezně – a to je ten problém. Vede mne to k přesvědčení, že jsou to nakonec „vlastenci sami“, kteří bojkotují jakoukoli skutečnou změnu. Jejich hněv vůči pětikoalici je pochopitelný, ale v hrůze z ní jsou schopni zvolit bezmyšlenkovitě cokoli – i stranu, která vlastně žádnou změnu nenabízí, jen rétoriku. To je důvod, proč na české politické parlamentní scéně jako žába na prameni už několik let sedí SPD, které se nejenže nepodařilo nic prosadit, ale dokonce se jí nepodařilo ani nic zbrzdit či oddálit. Alespoň ne něco, co by stálo za řeč.

A Rajchl? Ani on nenabízí nic jiného a nic nového. Je možná na první pohled přesvědčivější než Okamura (a nemá šikmé oči), ale i když se nechal slyšet, že by chtěl panu Okamurovi převzít voliče, není z toho jasné, jaká je jeho skutečná motivace. Jde mu o tuto zemi nebo jen o vlastní prospěch? Protože – kdo by nechtěl voliče jiných stran? To chce přece každý politik. Ale kdyby to pan Rajchl myslel vážně, kdyby chtěl Okamuru opravdu „natřít“, pak by začal říkat to, co Okamura neříká. Odlišil by se od něho. Vymezil by se vůči němu. V prvé řadě by začal říkat – vystupme z EU a z NATO, protože toho se Okamura bojí jako čert kříže, a proto raději mlží o referendech, což je jen vodění voličů za nos. Místo toho pan Rajchl je v otázce EU a NATO možná ještě více mlžící než Okamura – nebo přesněji: ještě více (a přitom nepřesvědčivě) krkolomně vymýšlí, proč se z EU a z NATO vystoupit nedá a nemá. Je to až směšné, ale „vlastencům“ to jaksi nevadí. Někteří „vlastenci“ tomu dokonce tleskají.

Může tak dojít k paradoxní situaci: o „vlastence“ se porvou dvě strany, z nichž ale ani jedna nemá v programu odchod z EU a z NATO, ale „vlastenci“ – těm je to buřt. Hlavně, když se to hezky třpytí. Ať tam bude Petr nebo Pavel (nebo Petr Pavel), ať tam bude Tomio či Jindra, vystupovat se z EU a z NATO jistě nebude. A tohle přece „vlastenci“ chtějí. Nebo přesněji – začínám si myslet, že „vlastenci“ z EU a z NATO vůbec odcházet nechtějí. Nebo se mýlím?

Není pak problém ve „vlastencích“ samotných? Vědí vůbec, co chtějí? Vědí vůbec, co by měli chtít? Jsou konceptuálně vzdělaní, nebo jsou tupí jako ti „nevlastenci“? A co je vlastně „vlastenec“? Vždyť „vlastenci“ volí i Babiše. A Zemana. A zeptejte se Péti Hňupa, zda je „vlastenec“ a on vám odpoví, že je. A jaký. I Adamová-Pekarová je „vlastenkyně“. Nevíme sice, kterou zemi tou svou vlastí myslí, ale je dokonce možné, že oni tuto zemi taky milují. Líbí se jim, žije se jim tu hezky, zpívají hymnu, myslí to s námi dobře, chtějí Česko postavit na nohy, chtějí dát Česko dohromady. No, nevol to, mámo…

Pro některé „vlastence“ je ale Fiala málo vlastenecký, a tak chtějí volit někoho více „vlasteneckého“. Vybírají tedy mezi Jindrou a Tomiem a je jim úplně jedno, že Jindra chce zůstat v EU úplně stejně jako Tomio či jako Péťa či jako Markéta nebo Vít. A Petr (Vacek) chce být ve strukturách NATO úplně stejně zabořený až po polobotky – jako Ivan či Marián.

„Vlastenci“ nadávají nám, z „malých“ stran, které máme vystoupení z EU a z NATO ve svém programu (a přímo, bez okolků, bez referend, bez mlžení a bez vytáček), a obviňují nás, že bereme hlasy Jindrovi a Tomiovi, kteří sice na EU a NATO teatrálně hrozí prstem, ale ve skutečnosti by obé chtěli toliko reformovat, což je jen eufemismus pro slovo „kolaborovat“. Proto jsem po těch letech, co vlasteneckou scénu pozoruji, přesvědčen, že „vlastenci“ jsou pěkně mimo, ničemu nerozumí, a vlastně jen kvůli nim se nehýbeme z místa, protože opakovaně volí strany, které jsou plně systémové. Sice umí pěkně nadávat na voliče pětikoalice, ale neuvědomují si, že vlastně dělají totéž. Zatímco voličům pětikoalice to až tak vytýkat nemohu (ti skutečně mnoho rozumu nepobrali), od „vlastenců“ bych čekal něco více. Ale ouha – i „vlastencům“ stačí pouhé sliby, výmluvy a mlžení. Takže poděkujme „vlastencům“ za to, že jsme tam, kde jsme, protože když už i „vlastenci“ volí strany, jež chtějí v EU a NATO zůstat, jak pak tedy má dojít k nějaké skutečné změně?

Většinu požadavků, které zazněly v sobotu na demonstraci z úst J. Rajchla, bych podepsal, protože jsou správné. Jenže bez odchodu z EU a z NATO nejdou realizovat. To „vlastencům“ asi nedochází, Rajchl to ale – coby vzdělaný právník – musí dobře vědět. Řekněte mi, které z bodů Rajchlem zmíněných se dají splnit, zůstaneme-li v EU a v NATO? Mohli bychom si je zde všechny jeden po druhém probrat a zjistili bychom, že jsou se setrváním v obou nadnárodních organizacích v přímém rozporu.

Rajchl to musí vědět. Kdy na to přijdou „vlastenci“?

Proto říkám, že nestačí být vlastenec, musíme být nacionalisty. Národovci. Musíme z celé duše milovat nejen tuto zemi, ale především náš národ. A ten, kdo miluje svůj národ, si pro něj přece nemůže přát EU a NATO. Tyto organizace národu škodí a ničí ho. Národ zabíjejí…

Národu zdar!
Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie