„Kandidát“ kardinál Robert Francis Prevost, jenž se stal papežem Leo XIV.

(Cardinal Robert Francis Prevost. (Credit: Vatican Media.))

Každý den odteď do konkláve 7. května ke zvolení nástupce papeže Františka, John Allen nabízí profil jiného „papabile“ (papežský kandidát), italský termín pro muže, který by mohl být papežem. Neexistuje žádný vědecký způsob, jak identifikovat tyto uchazeče; je to většinou otázka zvážení reputace, zastávaných pozic a vlivu ovládaného v průběhu let. Určitě také neexistuje žádná záruka, že se jeden z těchto kandidátů objeví v bílém; jak to má stará římská moudrost, „ten, kdo vstupuje na konkláve jako papež, odchází jako kardinál.“ Toto jsou však přední jména, která v Římě právě teď bzučí a přinejmenším zajišťují, že na ně bude pohleděno. Vědět, kdo jsou tito muži, také naznačuje problémy a vlastnosti, které ostatní kardinálové považují za žádoucí směřujíce do voleb.

Kdysi se říkalo, že myšlenka Amerického papeže je nemyslitelná. Na začátku to bylo v podstatě z logistických důvodů – parníkům z Nového světa trvalo tak dlouho, než se dostaly do Říma, že Američtí kardinálové často dorazili příliš pozdě na hlasování, a v každém případě nikdy nebyli součástí politického „mletí klobás“ před začátkem konkláve.

Později se veto na Amerického papeže stalo geopolitickým. Nemohli byste mít „papeže ze supervelmoci“, nebo tak myšlení běželo, protože příliš mnoho lidí po celém světě by se zajímalo, zda papežská rozhodnutí byla skutečně vytvořena ve Vatikánu nebo v ústředí CIA v Langley.

Dnes je však tato logika pociťována jako zastaralá. Amerika již není jedinou světovou supervelmocí a v každém případě se dynamika uvnitř kolegia kardinálů změnila. Geografie je z velké části mrtvá jako otázka hlasování; kardinálům už nezáleží na tom, jaký pas má kandidát, ale spíše na tom, jaký duchovní, politický a osobní profil ztělesňuje.

Jak už to tak bývá, nyní je tu Američan s vážnou trefou: 69-letý kardinál Robert Francis Prevost, který poslední dva roky působil jako šéf Vatikánského ultramocného Dikasteria pro biskupy pod papežem Františkem. Díky tomu byl zodpovědný za poradenství papeži při výběru nových biskupů po celém světě, což je mimo jiné skvělý způsob, jak se spřátelit v katolické hierarchii.

Jak jeho kolegové preláti poznávali bývalého Augustiniánského představeného, mnozí z nich mají v oblibě to, co vidí: umírněnou, vyváženou postavu, známou pevným úsudkem a bystrou schopností naslouchat a někoho, kdo se nepotřebuje bušit do hrudi, aby byl slyšet.

Narozen v Chicagu v roce 1955 v rodině italského, francouzského a španělského původu, Prevost šel na střední školu v menším semináři vedeném Řádem svatého Augustina, nazývaný „Augustiniáni“. Odtud se zapsal na Villanova University ve Filadelfii, nakonec získal bakalářský titul z matematiky v roce 1977. Téhož roku vstoupil do Augustiniánů a začal studovat na Katolické Teologické Unii (CTU), kde v roce 1982 získal titul Master of Divinity. (Prevost je vlastně prvním absolventem CTU, který byl jmenován kardinálem.)

Poté byl odeslán do Říma, kde získal doktorát z kanonického práva na Dominikánské univerzitě Sv. Tomáše Akvinského, populárně známé jako „Angelicum“.

V roce 1985 se Prevost připojil k Augustiniánské misi v Peru. Jeho vůdčí schopnosti byly rychle rozpoznány, protože byl jmenován kancléřem územní prelatury v Chulucanas mezi lety 1985 až 1986. Strávil několik let v Chicagu jako pastor povolání pro svou Augustiniánskou provincii před dalším návratem do Peru, kde strávil příští desetiletí provozováním Augustiniánského semináře v Trujillo a zároveň učil kanonické právo a sloužil jako prefekt studií v diecézním semináři.

V duchovním životě existuje staré pravidlo, které je, že schopnost je své vlastní prokletí – vaše pracovní zátěž má tendenci se rozšiřovat přímo úměrně vnímání, že jste nadáni nechat věci udělat. Bylo to tak, že kromě svých denních prací Prevost také působil jako farní kněz, úředník v diecézním ústředí, ředitel formace pro Trujillo a soudní vikář pro diecézi.

Prevost se vrátil do Chicaga znovu v roce 1999, tentokrát sloužit jako převor své provincie. Bylo to během tohoto období, že by měl škraloup s církevními skandály sexuálního zneužívání, podepisujíce rozhodnutí umožnit obviněnému knězi pobývat v převorství poblíž školy. Ačkoli tento krok později vyvolal palbu kritiků, přišel dříve, než Američtí biskupové v roce 2002 přijali nové standardy pro řešení takových případů, a jeho podpis byl v podstatě formalitou pro dohodu, která již byla vypracována mezi arcidiecézí a duchovním poradcem obviněného kněze a dozorcem bezpečnostního plánu.

V roce 2001 byl Prevost zvolen generálním převorem celosvětového Augustiniánského řádu se sídlem v Římě v Augustiniánském Papežském Patristickém Institutu, známém jako „Augustinianum“, který se nachází bezprostředně vedle Náměstí Svatého Petra a má tendenci být hlavní nemovitostí pro setkání s hostujícími duchovními a biskupy z celého světa. Prevost ve funkci sloužil dvě funkční období a získal si reputaci obratného vůdce a správce, než se v letech 2013 až 2014 krátce vrátil do Chicaga jako ředitel formace řádu.

V listopadu 2014 papež František jmenoval Prevosta apoštolským administrátorem diecéze Chiclayo v Peru a o rok později se stal diecézním biskupem. Historicky vzato byli Peruánští biskupové špatně rozděleni mezi levé křídlo blízké hnutí teologie osvobození (liberation theology) a pravé křídlo blízké Opus Dei. V tomto nestálém mixu byl Prevost považován za umírňující vliv (*2), což se odrazilo ve skutečnosti, že působil ve stálé Radě konference a jako viceprezident v letech 2018 až 2023.

Letos v únoru papež František uvedl Prevosta do výlučného řádu kardinálních biskupů, což je jasný znak papežské důvěry a přízně – a to navzdory skutečnosti, podle pozorovatelů, že Prevost a zesnulý papež se ne vždy viděli z očí do očí, ale František přesto viděl v Americkém prelátovi muže, o kterém cítil, že se na něj může spolehnout.

Jaký je důvod pro Prevosta?

V zásadě existují tři vlastnosti, které kardinálové hledají pokaždé, když musí zkoumat kandidáta (doslova „kopat do pneumatik“ při koupi vozu) na možného papeže: chtějí misionáře, někoho, kdo dokáže dát víře pozitivní tvář; státníka, někoho, kdo může stát na globální scéně s Donaldy Trumpy, Vladimíry Putinami a Xi Jinpingy světa a držet se svého vlastního; a guvernéra, někoho, kdo dokáže převzít kontrolu nad Vatikánem a zajistit, aby vlaky jezdily včas, včetně řešení jeho finanční krize.

Existuje solidní argument, že Prevost zaškrtne všechna tři políčka.

Většinu své kariéry strávil v Peru jako misionář a části zbytku v seminářích a formačních pracích, dávajíce mu porozumění, co je zapotřebí k udržení ohně víry. Jeho globální zkušenost by byla přínosem pro výzvy státnictví a jeho přirozeně rezervovaná a vyrovnaná osobnost by se mohla dobře hodit k umění diplomacie. A konečně, jeho úspěšná setrvání na různých vedoucích pozicích – náboženský představený, diecézní biskup a vatikánský prefekt – nabízejí důkaz jeho schopnosti vládnout. Prevost navíc nehraje na klasické stereotypy drzé Americké arogance. Místo toho, jak to nedávno uvedly Italské noviny La Repubblica a národní televizní síť RAI, vystupuje jako il meno americano tra gli americani, „nejméně Americký z Američanů“.

V zásadě by hlas pro Prevosta byl vnímán širokými tahy jako hlas pro kontinuitu s velkou částí podstaty agendy papeže Františka, ale ne nutně stylem, protože je pragmatičtější, opatrnější a diskrétnější než zesnulý papež – všechny vlastnosti, které by mnozí z jeho kolegů kardinálů mohli považovat za žádoucí. Navíc, Prevost je považován za majícího víceméně správný věkový profil. V září mu bude 70 let, takže Prevostovo papežství by pravděpodobně bylo dost dlouhé na to, aby zaručilo stabilitu, ale ne tak dlouho, aby vykouzlilo obrazy Věčného Otce místo Svatého otce.

Důvod proti?

Pro začátek, Prevost je něco jako šifra, pokud jde o mnoho sporných otázek v Katolickém životě. Pokud jde o to, kde stojí v záležitostech, jako je vysvěcení ženských jáhnů, nebo požehnání osob ve svazcích osob stejného pohlaví, nebo Latinská Mše, hrál své karty strašně blízko vesty. Pro některé kardinály by to mohlo udělat Prevosta příliš velkou cestou do neznáma, zejména mezi konzervativnějšími voliči, kteří chtějí určitou záruku větší jasnosti.

Prevost je navíc mezi několika Americkými kardinály, proti nimž podala stížnost Síť pozůstalých zneužívaných kněžími (SNAP) za údajně nesprávné zacházení se stížnostmi na zneužívání (*1). Jedna se týká obviněného kněze v Chicagu, další dva kněží v Chiclayu v Peru. Tento příběh má přesvědčivou druhou stránku: několik stran bránilo Prevostovo chování v obou případech, kanonický právník, který původně zastupoval Peruánské oběti, je zneuctěný bývalý kněz, významně zainteresovaný (doslova „se sekerou k broušení“), a zatímco byl Prevost v Chiclayo vedoucím úspěšné Diecézní Komise pro ochranu dětí. Přesto by pouhý náznak viny mohl některým voličům stačit.

Na základní úrovni mohou existovat obavy z toho, zda má Prevost skutečně charisma hrát na globální scéně, inspirovat a vzrušovat. Vzhledem k tomu, že tolik jeho práce v průběhu let bylo v zákulisí, neměl moc příležitosti obrátit svět svým úsměvem. Na druhou stranu je třeba připomenout, že Argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio (později papež František) měl v Buenos Aires pověst vzdálené, šedé postavy nepohodlné v očích veřejnosti, a všichni víme, jak to dopadlo, jakmile vstoupil do Bot Rybáře.

Pointa je, že Prevost uspokojuje velkou část toho, co kardinálové tradičně hledali, a dokonce i jeho nedostatek jasných výsledků v některých sporných otázkách může být spíše přínosem než přítěží. Pocta CTU z roku 2023 v době jeho povýšení do Kolegia kardinálů víceméně shrnuje jeho přitažlivost. „Prevost přináší Kolegiu kardinálů srdce misionáře a dlouholeté ministerské zkušenosti, sahající od akademických učeben přes chudé periferie (barrios) až po vyšší vrstvy administrace,“ uvedlo. „Ztělesňuje evangelijní výzvu být připraven sloužit všude, kam Duch vede.“ Uvidíme za pár dní, jestli to alespoň dvěma třetinám Prevostových kolegů kardinálů připadne jako profil papeže.

8. května 2025 byl Kardinál Robert Francis Prevost zvolen za Papeže na konkláve, které začalo 7. května, a vybral si jméno Leo XIV.
Zatím se zdá, že si kardinálové vybrali dobře - mimo jiné i s ohledem na Lk 19:17 »Řekl mu: „Výborně, dobrý služebníku, protože jsi v nejmenší věci byl věrný, měj pravomoc nad deseti městy.“« ...

Konkláve uspořádali takto, aby již v neděli 11. května na „neděli dobrého pastýře“ mohl nový papež sloužit svou první nedělní mši... Nicméně mohli mít trochu respektu a vybrat si jiné datum, než obsazené jedním z nejvýznamnějších sekulárních svátků 8. května jako jedno z datumů, kdy je slaveno výročí konce války?

Někdo zkoušel manipulovat, že (údajné mystické monstrum) „GP“ poslalo kardinálům „vzkaz“ s obrázkem Trumpa jako papeže, že si musí vybrat Američana? Je to nesmysl, neboť kardinál Prevost pro tuto roli rostl dlouhodobě, byl jedním z možných „papabile“ ještě před Trumpovým tweetem, a ostatně Trump navrhoval jiného Amerického kardinála... Pokud to nebyl jen nemístný vtip, tak spíš by se dalo uvažovat, že Trumpovi lidé poslali ten obrázek Trumpa jako Papeže, aby kardinály odradili od volby Amerického papeže, aby to nevypadalo, že jim to tím obrázkem vsugeroval, kteréžto odrazení se tedy nakonec nepovedlo...?

Je možné, že si ho někteří pro tuto roli vybrali už předem, protože to byl dobrý a působivý člověk, aby napravil pošramocený obraz Církve po katastrofálním papežství papeže Františka...

A mimo jiné i proto, že měl „škraloup“ s údajným „krytím“ údajných sexuálních zvrhlíků mezi kněžími - „vidíte, takovým nařčením se nevyhne ani Papež“...

*1 - Vytýkali mu, že se nenamáhal vyslechnout tři ženské a jejich nectného právníka, když po 15 letech nejspíš falešně obvinili kněze, že je údajně sexuálně zneužil... Místo toho je poslal, ať si stěžují u civilního soudu, který se případem také odmítl zabývat, protože to již bylo promlčené, protože to nelze takhle pozdě obviňovat...! Viz archiv článku z The Pillar...
V těchto případech ani není potřeba vyslechnout ty ženy - ony umí náramně dobře lhát a fňukat a vymyslí si leccos - viz případ Christine Blasey Ford a její křivé obvinění soudce Bret Kavanaugh. Obvykle by mohlo stačit vyslechnout obviněného muže a zvážit, jestli nelže, když tvrdí, že je nevinný... Pokud by měly dojem, že byly „znásilněny“, tak se mají přihlásit a obvinit rovnou, dokud jsou nějaké důkazy... Jenže ženská pomstychtivost a nečestnost je v těchto případech typická... Navíc není vhodné sloužit především Židovskému tisku v jeho snahách o falešné a nafouknuté očerňování Církve různými sexuálními skandály, často vymyšlenými nebo uměle nafouknutými... Viz Ef 5:3 »Smilstvo a každá nečistota nebo lakota ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, jak se sluší na svaté.« Na druhou stranu je třeba předcházet opakováním a skandálům a morálně nezdravé jedince včas vyloučit - viz Mk 9:43 »Svádí-li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně.« - což je myšleno především v kolektivním smyslu, že svůdci mají být včas vyloučeni, ne z pomsty, ale pro předcházení opakování a skandalizace...

Je to smutný fakt, že problémům s pedofilií převážně mezi „2%“ menšinou gayů se nevyhne ani Církev, jako ani jiná společenství... Je sice potřeba to řešit tak, aby se zamezilo opakování, ale není vhodné napomáhat štváčům v očerňování církve nepřiměřenou skandalizací a medializací těchto vyjímek... (Snaží se vytvářet mylný dojem, že to postihuje právě Církev více, než jiná společenství...)

*2 - Pro ty, kterým se rozsvítí červeně před očima, když vidí, že „vyvažoval“ v Peru mezi Liberation Theology a mezi nechvalně známým řádem Opus Dei, bych podotknul, že pokud byl považován za „vyvažujícího“, tak zřejmě nebyl součástí ani jednoho z těchto proudů...?

Nově zvolený papež si vybral jméno Leo XIV, údajně s odkazem na papeže Leo XIII, který v letech 1878-1903 bojoval za práva dělníků, proti tehdejší modernizaci, v opozici zároveň proti socialismu i proti laissez-faire („trh vyřeší všechno“) kapitalismu, a který byl zastáncem Tomismu, teologického systému Augustina z Hippo (po kterém jsou pojmenováni Augustiniáni) a Tomáše Akvinského.

Jedním z prvních postojů nového papeže Leo XIV, který se ke mně donesl, bylo jeho varování před AI - Umělou Inteligencí, která nám bere lidskost a smysl našich životů, kterou oligarchové a blázni plánují použít na nahrazení lidí... (Z „dobrého sluhy“ se postupně čím dál víc stává „zlý pán“...!) Právě v tomto duchu, jako zastánce utlačovaných, zřejmě chce být Leo XIV nástupcem Leo XIII ...

Skromnost mu to nedovolila zmínit, ale tímto jménem se zároveň hlásí k odkazu svatého Leo I. velikého, jednoho ze dvou papežů, kteří mají zároveň i titul Doktor Církve, a který je proslulý především tím, že v roce 452, v době, kdy Itálii hrozila invaze Attily Huna, vyšel ven s ním vyjednávat a invazi svým slovem odvrátil, Attila Hun se vrátil zpět...

Narozdíl od papeže Františka, který při svém zvolení vystoupil v bílém obleku, čímž kromě falešné skromnosti ale předvedl především svou neúctu k tradicím i úřadu, jejž měl zastávat, nový papež Leo XIV vystoupil v náležitém červeno-bílém obleku, což lze považovat za návrat k respektu ustálených tradic...? A naopak tím, že během úvodního proslovu část místo italštiny pronesl přátelsky ve španělštině, prokázal, že se ty tradice zase tak přísně dodržovat nemusí...

Pár minut před vyhlášením volby konkláve zobrazil Hospodin v mracích nad Evropou (nepříliš výrazný) nápis Leo 14:

(na tomto obrázku to je vidět od Rumunska a Bulharska až po východ Turecka v pravé polovině obrázku, a číslice 14 nad tím vertikálně...)
(tyto meteorologické snímky mám k dispozici v celou hodinu, výsledek volby konkláve byl vyhlášen v 18:07 italského letního času, což je 16:07 UTC, zde snímek z 16:00 UTC... Možná by v 16:07 ten nápis byl ještě zřejmější?)
Já doufám, že to nemělo znamenat česky ZLE, kdyby se k tomu přibralo i to Z vlevo nad Španělskem? To teprve uvidíme...

Zároveň byl nad sub-saharskou Afrikou velmi výrazný nápis 15 Leo!:

Zřejmě tím Hospodin vyjádřil, že papež Leo XV bude buďto Afričan, nebo zastávající se práv „utlačovaných“ Afričanů, jako se Leo XIII zastával dělníků proti kapitalismu a tehdejší „modernizaci“ a Leo XIV se hodlá zastávat lidstva proti AI a současné zcela neuvážené „modernizaci“. K tomu bych podotknul: Papežské jméno Leo je používáno tak asi jednou za 100 let - to neznamená, že by nejbližší následující papež měl být Leo XV z Afriky... A lze to chápat i tak, že zrádcovské zastávání Afričanů proti Bílým lidem Evropy by mohl narozdíl od Františka přenechat dalšímu papeži Leo...? Je to můj lidský názor a výklad, co mohl znamenat Hospodinův nápis 15 Leo! nad Afrikou přesně během zvolení papeže Leo XIV...

P.A.Semi πα½ 2025-05-11 .. 14