UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (13)

Mimozemšťané si při zkoumání Země uvědomili, že jsme mnohem zranitelnější, než si většina z nás uvědomuje. Jsme jako ta příslovečná žába ve vodě, která se stále pomalu zahřívá ... a žábě to nedojde do té doby, než bude úplně uvařená.

Mimozemšťané pečlivě monitorují jisté události a existuje vzorec jejich činnosti, který mě vede k závěru, že se zajímají o to, co děláme s naším okolím, a o všechny prvky nestability, které mohou z naší činnosti vyplynout. Zajímají se též o jaderný materiál, který může poškodit naši planetu na celé tisíce let.

V roce 1992, když jsem prošel první periodou skupinových zážitků a výcviku, tak jsem se dozvěděl, že v Anglii dochází k těm zvláštním jevům, kterým se říká „kruhy v obilí". Přišli zprávy od lidí jako Colin Andrews - kterého jsem znal velmi dobře a se kterým jsem se spřátelil - o velmi neobvyklých vzdušných jevech a pozorování neobvyklých létajících předmětů v polích. Vše bylo zachyceno videokamerami. Existovaly záznamy událostí odehrávajících se za denního světla, kdy se disk o průměru asi třicet centimetrů pohyboval v polích, kde později vznikl (a nebo kde už byl) „kruh v obilí".

V létě 1992 jsme do Anglie vzali tým lidí a rozhodli se zde provést CE-5 iniciativu. V té době již mnohá média začala psát o tom, k čemu došlo, když jsme byli v Belgii a Gulf Breeze. Když jsme dorazili do Anglie, média už z toho šílela.

Pamatuji si, že jsem jednoho dne uháněl v autě po vesnických cestách a snažil se setřást lidi z médií s kamerami. Byli jsme jako princezna Diana, kterou naháněli v tunelu - řítili jsme se vpřed a snažili jsme se ujet autu německé televize, které nás všude následovalo. Chtěli zjistit, kde budeme trávit noc.

V červenci 1992 jsme se přesunuli na farmu v Alton Barns, kde bylo epicentrum těch nejzajímavějších kruhů v obilí. Byla to velká farma. Něco přes 1000 akrů - a my dostali svolení využít tento prostor pro své účely.

Během toho týdne či deseti dnů, co jsme se tu zdrželi, jsme vykonali řadu experimentů. Jeden z nich se odehrál na kopci Woodborough. Jako skupina jsme si vizualizovali určitý tvar kruhu v obilí. Začali jsme meditativní proces: napřed jsme rozšířili vědomí, pak jsme se spojili s mimozemskými bytostmi a nakonec jsme je požádali, aby vytvořily tento konkrétní tvar, který si vizualizujeme.

To, jaký tvar si budeme vizualizovat, jsme se rozhodli až ten večer, kdy jsme společně seděli ve Woodborough.

Dohodli jsme se, že to bude to, co je nyní známo jako CSETI trojúhelník - rovnostranný trojúhelník, který má v každém vrcholu kruh. Jako skupina jsme přesně tento tvar přenesli do neohraničené univerzální Mysli a k mimozemšťanům. Další den ráno byl přesně tento tvar, který jsme vysílali, nalezen na poli nedaleko místa, kde jsme pracovali!

Nikdo, kromě této relativné malé skupiny lidí, o tomto tvaru nevěděl. Vlastně jsme ani nevěděli, že došlo k vytvoření tohoto kruhu v obilí. Až o pár dnů později jsme narazili na Ralpha Noyese, který oznámil: „Právě jsem se od jednoho místního farmáře doslechl, že byl nalezen nejdokonalejší kruh v obilí, jaký letos vůbec kdo viděl. Obilí je ohnuto velmi neobvyklým způsobem a je na něm neobvyklý výjev. Kruh se nachází přímo na pozemku toho farmáře!" Ten farmář pracoval na poli až do pozdních večerních hodin a znovu vyrazil na pole velmi brzo ráno, protože bylo období sucha, které je v této části Anglie vzácné. Na poli nikdo nebyl a bylo obtížné se tam dostat, poněvadž se nacházelo přímo u paty Oliver's Castle (oblasti s příkrými skalisky, která obklopují pole). Zeptal jsem se: „Jaký to mělo tvar?" Ralph Noyes odpověděl: „Zakreslil jsem si to do své knihy." Shlukli jsme se kolem něho a podívali se na obrázek: byl to přesně ten tvar, který jsme promítali tu noc, kdy jsme prováděli experiment.

Když jsme se to dozvěděli, Shari Adamiaková, má hlavní asistentka, a pár lidí z CSETI týmu okamžitě vyrazili na tu farmu. Vylezli jsme na Olivers Castle a podívali jsme se dolů na pole, zdali byl přesně ten tvar, který jsme vysílali ze svých myslí, obtisknut na poli. Byli jsme ohromeni.

Později jsme se dozvěděli, že obilí z tohoto místa prošlo několika testy, které odhalily elektromagnetické anomálie a změnu v buněčných stěnách rostlin. Testy naznačovaly, že se jedná - z vědeckého hlediska - o jeden z nejdůležitějších kruhů v obilí té sezony.

Je zajímavé, že skupina lidí, která tam byla a studovala kruhy v obilí, byla financována bohatým byznysmanem W. B. (a dalšími lidmi spojenými s tajnými programy). Jejich závěrečná zpráva byla upravena. To se týká hlavně tohoto konkrétního kruhu v obilí a způsobu, jak vznikl. Jedná se tedy o týž vzorec: takzvaná civilní UFO skupina řízená špiony upravila jak událost, ke které došlo tehdy v březnu v Gulf Breeze, tak záležitost s kruhy v obilí.

To byl další důkaz o tom, jak pevně je kontrolována takzvaná „civilní UFO komunita" a jak je skrz naskrz infiltrovaná špiony.

Jednou večer, když jsme byli na úpatí kopce Woodborough, lak jsme provedli protokol CE-5 a pozvali do té oblasti mimozemskou loď. Náhle se v mracích nad námi objevila světla otáčející se ve směru proti hodinovým ručičkám. Světlo nepřicházelo zespoda jako v případě reflektorů, ale z místa nad mraky a mířilo dolů. Byla tu celá série kruhovitých světel, která se pohybovala ve směru proti hodinovým ručičkám a zářila seshora dolů.

Za chvíli nato začalo pršet. Byl to pořádný liják - pršelo však pouze na tom místě, kde jsme provedli náš kontaktní protokol.

Vypadalo to, jako by mimozemšťané vytvořili umělé počasí, aby mohlo dojít k většímu kontaktu - soukromý déšť a oblačnou noc. Nakonec pršelo tak silně, že téměř všichni odešli. Colin Andrews, který byl na jiném konci farmy, a celá další skupina lidí odjeli domů.

My čtyři zbylí jsme se přesunuli po úzké betonové silnici poblíž farmy. Byla široká tak akorát, aby po ní projelo pouze jedno auto za druhým. Trochu jsme se stáhli z místa, kde jsme se rozhodli zůstat. Intuice mi však říkala, že se objeví mimozemský koráb. Bylo mi jasně řečeno: „Později, přijdeme sem později."

Rozhodl jsem tedy: „Zůstaňme ve svých autech a čekejme." Bylo už po půlnoci. Rozhodli jsme se zůstat ve dvou vozech a dělat protokol uvnitř vozu.

Náhle jsem uslyšel, že někdo tluče na okno našeho auta. Byl to Chris Mansell (Angličan, který tu byl s námi) z auta, které stálo za námi. Když jsem otevřel okénko, řekl mi: „Támhle na poli je rotující vesmírná loď, která svítí jako nějaký pitomý vánoční stromeček!" A já na to: „Jo, jo, a já jsem Santa Klaus!"

Myslel jsem si, že žertuje. On však trval na svém: „Ne, podívej se!" Tak jsem vykoukl z okénka a uviděl loď, která měla přes třicet metrů v průměru. Měla diskový tvar a kuželovitý vrchol s několika světly. Kolem okraje disku zářila nádherná barevná světla - červené, zelené, modré, žluté - všechna se točila ve směru proti hodinovým ručičkám. Celý koráb se točil tímto směrem, ale světla se točila jak tímto směrem, tak opačně, takže se vzájemně mísila a splývala v krásném, velmi neobvyklém vzoru.

Ta světla nevypadala jako nic z tohoto světa. Intenzita a kvalita těch světel bylo něco, co jsem nikdy předtím neviděl. Bylo to tak blízko. Zpočátku to bylo trochu výš nad polem, ale nakonec to bylo jen tři metry nad zemí - nad tím stejným polem, kde jsme byli i my. Jen o nějakých sto metrů dál.

Vylezli jsme z auta a začali s kontaktním a signalizačním programem. Ovšem žena, se kterou jsem byl, byla zcela vyděšena. Úplně zešílela. Tak jsem se bohužel poučil, že lidé skutečně potřebují pro tento typ událostí náležitou přípravu.

Její úzkost byla částečně způsobena tím, že jsme byli tak blízko té obrovské lodi, že kompas, který jsme měli, rotoval společně s lodí proti směru hodinových ručiček. Její magnetické pole vlastně zcela zastínilo magnetický sever a rotovalo kolem dokola!

Elektromagnetický efekt té lodi způsobil i to, že jsme měli vlasy lehce nabité elektřinou, takže nám stály jako ježkům bodliny! Vycítili jsme z pole neobvyklé ticho a přítomnost vědomých bytostí, které byly na palubě lodi. Bylo to ohromující!

V ten okamžik jsem řekl: „Pomocí našich reflektorů předejme té lodi signál." Když jsem začal vysílat signály k lodi, začala se k nám přibližovat a signalizovat nám zpět. Když se koráb dal do pohybu, ta žena podlehla hysterii a zaječela: „Ach bože! Nedělejte to!"

„Ale právě proto jsme přišli," odvětil jsem.

„Mě ale ani nenapadlo, že by mohli skutečně přijít..." řekla.

„A proč si tedy myslíš, že jsme tady? Myslíš, že je to všechno jenom vtip?" zeptal jsem se.

Asi myslela, že se budeme nanejvýš z dálky dívat na nějaká světla. Ale my jsme zatím měli skutečně blízké setkání s vesmírnou lodí. A ta žena věděla, že oni jsou tu proto, že jsme je kontaktovali, a věděla, že si vzájemně předáváme signály.

Chris Mansell a jedna Holanďanka, která tu byla s námi, byli velmi klidní a uvolnění. Vzrušení, ale ne vyděšení. Ta žena však byla hrůzou bez sebe. V okamžiku, kdy ji strach skutečně prostoupil skrz naskrz, se ten koráb přestal pohybovat směrem k nám a pak začal pomalu couvat.

Byl to akt smilování. I když od toho korábu nehrozilo vůbec žádné nebezpečí, mimozemšťané poznali, že někdo má strach, a pomalu a mírně začali couvat. Pak se loď pozvolna vznesla do výše a vzlétla do mraků. Po tomto manévru jsme mohli vidět, že se vlastně vznáší nad mraky, které jsou nad námi. Pořád jsme ještě viděli její světla. Vypadala jako mírně svítící jantarový předmět, který se tiše vznáší. K našemu překvapení kompas dál rotoval proti směru hodinových ručiček, stejně jako ta loď. Nakonec jehla kompasu udělala úplný obrat o 360 stupňů a vrátila se k severu.

Bylo to nádherně zinscenované setkání. Za necelou hodinu se opět odhalila obloha a my tu loď uviděli znovu, tentokrát však byla výš. Když jsem k ní vyslal signály, odpověděla mi a pak zmizela. Tak skončilo toto CE-5.

Když se ta událost rozběhla, déšť se změnil v pouhé drobné mžení a celá oblast se zahalila do husté mlhy.

Colin Andrews nám řekl, že jakmile se dostal na cestu a odjel, bylo všude sucho. Jsem přesvědčen, že ta světla kroužící nad mraky a farmou, která jsme viděli předtím, měla za úkol přinést takovou změnu počasí, která by umožnila, aby celá událost mohla proběhnout v soukromí.

Ukázalo se, že lidé, kteří se nás pokoušeli špehovat a rušit naše úsilí o vytvoření kontaktu, odjeli, protože je odradilo to „nevlídné anglické počasí".

Díky této zkušenosti jsem si uvědomil, že je skutečně třeba, aby lidé byli na tento typ kontaktů lépe připraveni. Účastníci se musejí naučit, jak být lépe usazení ve svém vědomí, takže nepodlehnou strachu. Skutečně se jedná o neobvyklý zážitek, a pokud jsme skutečně blízko těmto objektům, jsme vystaveni neobvyklým psychologickým a elektromagnetickým efektům. Nejdůležitější je, abychom byli usazeni v klidném a hlubokém vědomí.

Dalšího dne jsme se dozvěděli, že se v okolních kopcích nacházelo pár lidí, kteří velkou část celého setkání viděli. Tím isme získali jak potvrzení našeho zážitku, tak nechtěnou publicitu. Už další ráno začal celý ten šílený kolotoč médií a veřejného zájmu.

Kvůli tomu jsme udělali brífink o přistání vesmírné lodi v Alton Barns.

Když došla řada na Crise Mansella, tak vstal a prohlásil: „Nad polem byla ta zatracená vesmírná loď a já z toho byl úplně paří" Bylo to vlastně poprvé, co jsem to slovní spojení slyšel, a bylo nanejvýš přesné!

Od roku 1993 jsme se rozhodli rozšířit tyto naše aktivity a mít ostřílenější skupinu lidí nazývanou Rychlý mobilizační výzkumný tým neboli RMIT.