UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (37)

Dokážete to vidět?

Je velmi snadné tiše si sednou a zakoušet mysl v její jemné, neomezené podstatě a vidět realitu kolem nás. Musíme vyjít z bodu, kdy jsme bdělí a lehce soustředění, a vstoupit do prostého bytí, kdy v našem nitru pouze vidíme a odrážíme probuzení.

Vědomí ztotožňujeme se svým egem, protože září uvnitř nás - vědomí je však zároveň něčím, co zdaleka přesahuje naše ego. Pohleďme do očí těch, kteří jsou kolem nás. I když jsou rozdílní, vědomí je totéž - ta bdělá látka mysli v nich je tatáž. V Duchu jsme všichni jedním jediným.

To, skrze co jsou druzí vědomi, je totéž probuzení, skrze které jsme vědomými i my. Individuality jsou rozdílné, intelekty jsou rozdílné, těla jsou rozdílná, ale samo probuzení, samo vědomí je totéž. Nikdy jsme nebyli odděleni.

Pokud rozpoznáme a prožijeme tuto jednotu a shodu, můžeme cítit soulad s kýmkoliv druhým, ať už je to zvíře, strom, hvězda nebo mimozemšťan nebo ti lidé ze stínové vlády, Bílého domu ... odkudkoliv.

Žádné místo není od nás oddělené. Žádná bytost není cizinec a žádné místo není cizí. Celý vesmír je naším domovem. A to není pouze intelektuální rozumování. Je možné to zakusit a prožít.

A všechny ty světy, kterými cestujeme, všechny ty vnitřní stavy ... to vše je bezpochyby dosažitelné pro jednoho každého z nás. Naše individuality jsou okna, skrze která nekonečno vyjadřuje samo sebe. V jednom okamžiku se naučíme podle své vůle tuto kapku vzít a nechat ji, aby se vrátila zpět do oceánu, a pak, podle vůle, znovu tu kapku vytvořit a být opět jedincem a individualitou.

Právě toto se učíme dělat v průběhu naší cesty po spirále. „Buď ničím a pak dokážeš kráčet po vodě."

Tak se kapka naší individuality sjednotí s oceánem, a pak my jsme oceánem. Zároveň si však můžeme uvědomit, že jsme stále individuální kapkou - ve stavu jednoty vědomí.

Nevnímáme to jen v nás samých, ale vidíme, že všechny věci, všechny bytosti i země pod našima nohama, to vše je probuzeným, nekonečným Bytím. Uvědomujeme si, že všechno je posvátné - věčnost stvoření je posvátná. Každá bytost je posvátná, protože duch, to probuzené Bytí je skutečnou podstatou všeho, co je. A to je vždy dokonale celistvé a jednotné, i když si to hraje a tváří se, jako by to bylo rozdílné.

Výzvou je vidět jednotu a soulad v rozdílnosti a také se z té rozdílnosti radovat.

Byli jsme na mnoha místech v různých koutech světa, kde právě bylo strašné počasí, a posadili jsme se a prováděli tyto meditace a modlitby a během pár minut se celá obloha vyjasnila - nad tímto stavem vědomí se vytváří otvor. Došlo k tomu snad stokrát - téměř nevysvětlitelně, nehledě na to, jak špatné či bouřlivé bylo počasí.

Otázka zní: Existuje souhra mezi jednotou a rozdílností?

Koexistují spolu. Vzájemně se nevylučují. Jinými slovy to relativní a podléhající změně, čas a prostor a hmota a nekonečné ticho a absolutno jsou tím samým. Neexistuje separace, a proto tu není žádná dualita.

To, co je relativní, podléhá diferenciaci. Máme individuální těla, existuje to mužské a to ženské, existují různé energie, existují různé prvky a elementy. Zároveň tu však je dokonalá božská jednota a probuzení, které s tím koexistují, zaplavují to všechno a pronikají tím vším.

Existuje rovnováha ve schopnosti vidět rozdíly a dualitu věcí a zároveň ve všem vnímat jednotu, která proniká veškerou dualitou.

Není to otázka typu „buď a nebo".

Všechno se tvoří a vyvěrá z neohraničené, absolutní, nerozli- šené, čiré Mysli. Tu však vnímáme jako „já" nebo jako „ty". Naším úkolem je vyvinout se až do bodu, kdy nevidíme tuto dualitu „buď a nebo", ale vše jako jedno jediné, i když vidíme rozdíly.

Dokonce i experimenty prováděné s mechanickými systémy nebo přístroji, jako například ty, které realizoval dr. Robert Jahn z Princetonu, ukazují, že mysl je spojena s hmotou.

Jak je to možné? Je to proto, že i sám hmotný předmět je myslí, je vědomím - odstupňovaným a rezonujícím v podobě té dané věci.

Vyžaduje to praxi, ale toto vnímání Jednoty začíná tak, že jdeme tam a zpět, tam a zpět, tam a zpět, dokud neuvidíme, že není žádné tam a zpět. To vše je jedním. Kapka a oceán jedno jsou, přestože kapku lze rozlišit.

Někdy je užitečné jen tiše sedět a dívat se kolem a být s druhými lidmi a pak si uvědomit fakt, že já jsem bdělý a že oni jsou bdělí.

Nyní abstrahujme od všech rozdílů a zůstaňme u samotné bdělosti. Jděme do tohoto stavu bdělosti v nás samých a pak se osvoboďme od svého já a od své individuality a napojme se na bdělé vědomí druhých. Staňme se jedním.

V tomto smyslu jsme všichni jednou bytostí. V Duchu jsme skutečně jedním jediným, a proto se k tomu můžeme vztáhnout a najít ve svém nitru skutečný soucit.

Když rozšíříme tuto myšlenku, tento fakt, že všichni lidé na Zemi, každá cítící bytost ve vesmíru, ať už andělská, astrální nebo zesnulý člověk, nebo mimozemšťané, jejichž tělo a hmotná existence dlí na jiné planetě - všechny tyto bdělé bytosti jsou schopny být si vědomé svého vědomí, a tudíž mohou vstoupit do stavu jednoty - záměrné jednoty a souladu, který je transcendentní a dokonalý.

Tento stav zdaleka přesahuje klid politického míru, který je někdy zván „menší mír".

Já nyní popisuji ten největší mír - dokonalý mír, který je vnitřní a duchovní, protože v tomto stavu vskutku vnímáme, že v Duchu jsme jedním jediným. Z toho důvodu přestane existovat každá příčina kontliktu, protože místo toho, aby byli lidé zaměřeni na odlišnosti, soustředí se na jednotu - a to nikoliv jen z intelektuální či filosofické perspektivy, ale skrze skutečný prožitek osvícení, a to je osvícený stav bytí.

Ach bože, jak je to nádherné!

Vše, co potřebujeme, nám již bylo dáno. To vše je uvnitř nás. Vše, oč se snažím, je rozprostřít před vámi pochopení, pak už můžete vše dokázat sami.

Občas je tu jednota, občas relativita. Sedíme tu. Máme rozdílná těla. Je tu prostor a čas a hvězdy a vzdálenost. To koexistuje. Vůbec to nejsou to vzájemně se vylučující koncepty. Vlastně jsou dokonale integrovány.

Je velmi důležité chápat nuance mezi absolutním a relativním, protože taková je pouť, po které kráčí naše duše. Správné a pohotové chápání a prožívání nám umožňují manifestovat tento stav nekonečného vědomí v našich skutcích a životě.

Bez základního prožitku a pochopení toho tichého nekonečného vědomí a toho, že se absolutní Neohraničenost manifestuje v tom relativním, nemůžeme dosáhnout plnosti našeho bytí.

Cokoliv, co má formu a tvar, má i v sobě i astrální světlo. A je tu i čistá ideová forma a vědomí, které je kauzální - ta úroveň kosmologie, která je v ideové zárodečné formě. Nekonečné vědomí manifestuje tuto zárodečnou ideu. Je to ideová forma a myšlenková vibrace, dejme tomu jablka - bez formy a tvaru jablka. Dokážete si představit jablko bez své formy - pouhou myšlenkovou esenci?

Souhlasím, je to poněkud abstraktní. Ale z této myšlenkové vibrace této ideje vyzařuje světlo a forma a tvar a barva jablka. Tato astrální šablona či matrice se stává čím dál víc rozlišenou a zhmotnělou a proměňuje se do jemných subelektromagne- tických energií - energie point-zero, magnetických sil a dalších energií, které vytvářejí a formují atomy a molekuly atd. jablka.

Tento proces, tato Boží architektura existuje v každé věci - ať už je to galaxie nebo hvězda nebo člověk. A tak vědomá mysl vytváří myšlenkově-kauzální rovinu věcí, pak manifestuje to astrální a pak manifestuje ten hmotný objekt.

Samotnou esencí je však čiré vědomí. Skrze tichou mimo- prostorovou mysl jsme spojeni s jakýmkoliv objektem a dema- terializujeme jej a rematerializujeme nebo přenášíme skrze body v prostoru a času. Tímto způsobem je nějaký adept jógy schopen vzít nějaký předmět a dematerializovat jej nebo jej opět zhmotnit, jako by měl nějaký teleportační přístroj. Skrze vědomí se můžeme napojit na jakýkoliv předmět, a pokud chápeme, jak se vědomí a věci mysli stávají hmotou, dokážeme na ten předmět působit. Neexistuje žádná separace, kromě té v našich vlastních rozumových konstrukcích. Stavíme si své vlastní klece a pouze my sami je můžeme otevřít.

A proto se musíme odnaučit našim navyklým intelektualiza- cím a tiše prožít ten „sjednocující stav" - stav jednoty. A když jej posílíme jemným zapřáhnutím vůle a aktivní víry, pak je možné téměř vše - „stane se to". Chápete, co říkám? Stane se to. Toto je a toto bude... Bez jakýchkoliv pochyb.

Naše životy jsou tvořeny tímto způsobem. Kvůli tomu platí, Je jsme stále spojeni se svým tělem. Přemýšlejme o tom. Stavíme tlum. Pojali jsme ideu domu, která vyzařuje z naší vědomé mysli, ii pak jej vidíme a pak jej narýsujeme a pak jej postavíme.

To je tvůrčí proces a Stvořitel - božské Bytí - vytvořil tímto způsobem celý vesmír. A v nás je ukryta tatáž schopnost.

Z toho důvodu se často říká: „Ten, kdo poznal své pravé já, vpravdě poznal Boha."

Naskýtá se otázka: „Existuje - v rámci astrální sféry - různé odstupňování?"

A odpověď zní jednoznačně ano. Stejně jako existuje odstupňování v rámci hmoty.

Můžeme být ve stokách New Yorku nebo můžeme být v nádherné zahradě. Volba je na nás.

V rámci světů světla jsou vyšší a nižší světy, existují různá stanoviště a různé úrovně. A když někdo zemře a odejde i tohoto světa a je ve svém astrálním těle, pak „vyhledává sobě podobné a těší se ze společnosti svého druhu".

i'o znamená, že ti na stejné úrovni vědomí a s podobnými sklony jsou přitahováni k těm s podobnou myslí. A možná pak nebudou nadšeni jejich společností. Chápete, co tím myslím?

Když lidé mluví o pekle, je to stav mysli na druhé straně. Díky našemu vlastnímu stavu mysli se ocitáme s lidmi, kteří jsou nám podobní. Tyto světy jsou tvořeny skrze myšlenkové formy, a pokud ty bytosti nebo ti lidé pomýšlejí na hrozné věci, vytvářejí kolem sebe děsivé manifestace.

Můžeme si sednout a vizuaiizovat si růžovou zahradu nebo mučírnu. Chápete? Taková je realita.

Existují jemnější a jemnější úrovně astrálu, které vytvářejí „jemnou nebeskou sféru" a skutečně vysoké andělské říše. Toto zjemnění mysli, myšlenek a energie pokračuje, dokud se nedostaneme na úroveň avatára - stanoviště Boha - stupeň Stvořitele.

Existuje nekonečno stupňů takovéhoto zjemnění - nemá lu konce. A to je pouze astrál. Za tím existuje takzvaná idea/při čina - esence toho, čím vlastně relativní existence je. Na určití rovině se můžeme vyvinou až do sfér, kde není třeba ani žádné formy astrálního těla, a ocitneme se v bodu myšlenky/vědomi Je to velmi expanzivní, nádherné a božské.

Například když jsem měl svůj zážitek blízký smrti, mé tělo nemělo tvar. Byl jsem v rovině čirého vědomého světla, které si podrželo svoji individualitu a bdělost - bylo to kauzální. Odešel jsem přímo do toho kauzálního a pak jsem odešel do nekoneč né Mysli.

Emoční struktura astrálních světů je plná až po okraj a svět lo a barvy jsou nádherné - nebeské.

Nicméně existence, která je za tímto kauzálním stavem, m.i ještě jemnější frekvenci. Je v ní více esence, je jemně diferencovaná a přímo spojená s čirostí mysli a ducha.

Otázkou je, jak do této kosmologie zapadají reinkarnace.

To je často kladená otázka. „Pravda vás může osvobodit, ale napřed vás pořádně naštve." Takže nyní asi každého pořádně naštvu.

Faktem je, že masově podávané učení o reinkarnacích není o nic víc pravdivé než masově hlásané učení jiných ortodoxních náboženství. Pravda o inkarnacích je, že je to pravda a zároveň je to absolutní lež. Připomeňme, co jsme právě zažili. Každá individualita je jedinečným stvořením. A jakmile je jednou stvořena, existuje navždy jako jedinečná věc. Tato individualita je zde a bude pokračovat navěky.

A přesto ta probuzená mysl v každém z nás je touž myslí, jaká je ve všem, jaká je v nás všech. Každý jedinec, tím, že se spojí s tímto mimoprostrovým aspektem vědomí, může zakusit individuální život jakéhokoliv jedince, který žije nyní na Zemi nebo který žil na Zemi nebo který bude žít na Zemi nebo který existuje či existoval kdekoliv ve vesmíru.

Termín reinkarnace je tedy nesprávný. Ve skutečnosti je to uvědomění jednoty mezi individualitou a nekonečnem. Ten aspekt nás všech, který je nekonečným Já, zažíváme my všichni. Takže vědomí jakéhokoliv jedince může být napojeno na loto rozšířené neprostorové vědomí a může být zakoušeno jako život někoho druhého. Protože ve skutečnosti jsme my všichni vždy jedním Bytím.

Už jsem potkal alespoň pět lidí, kteří na všechno svaté přísahali, že byli Kleopatrou! V jistém smyslu byli: protože vědomí v jejich nitru je univerzální. A tímto způsobem mohou zakusit život jisté archetypální osoby - nebo někoho, kdo měl v historii či společnosti důležitý vliv jako symbol či ikona (Kleopatra) - i jiné spřízněné duše, a to v celé plnosti.

Může člověk zemřít a být rozptýlen do nicoty a pak se rein- karnovat v roce 2030 v New Yorku jako Joe Cohen? Ne. Co si lidé myslí o reinkarnacích, je zcela mylné, a přesto je v tom hluboká pravda, kterou nelze sdělit, protože je ve své úplnosti mnohem abstraktnější a mimoprostorovější. Je to věc mnohem vyššího řádu, než jsme s to pochopit.

Je možné, že lidé svou individuální duší rezonují s bytostmi podobné povahy nebo harmonizující rezonanční frekvence. Není to tak, že by človék ukončil život v tomto těle, v nějaké matrici vědomí se rozplynul v nicotu a pak se stal dalším člověkem či bytostí. Vůbec to tak není. Je to mnohem hlubší. Hlubokou pravdou je, že jsme všemi bytostmi všech věků. A pokud se rozhodneme, můžeme zažít individuální bytí a život v minulosti, v přítomnosti nebo v budoucnosti - v jeho dokonalé plnosti.

Víte, kdo jste? Víte, že uvnitř vás je schovaný celý vesmír, a proto je probuzená Mysl uvnitř vás stále přítomna a transcen- duje čas i prostor? A vy s ní můžete rezonovat a zakoušet ji v celé její plnosti. A s plným soucitem můžete prožít všechny duševní zážitky jakékoliv bytosti.

Uvnitř nás je nekonečné věčné vědomé bytí. Takže pokud chápeme podstatu mysli a vědomí uvnitř nás, je velmi pochopitelné, že můžeme jít v noci spát a v tomto uvolněném stavu pronikneme všemi bariérami času a prostoru a vidíme, co se stane příští týden, nebo vidíme, co se stalo před tisíci lety, nebo dokonce plně prožijeme život někoho, kdo žil před milionem let...

Vcházíme do věku zralosti lidské rasy, a proto je potřeba, abychom tyto věci chápali hlouběji. Tím pádem neupadneme do pověr či bláznovství, které nám tvrdí, že člověk musí provádět jisté rituály, aby se nevrátil zpět na zemi jako mravenec.

Samozřejmě, pokud chceme prožít, jaké je to být dubem, mravencem nebo psem, je to možné. Nemusíme čekat na další život. Když jsem plaval s delfíny, tak fakt, že mě přijali mezi sebe, způsobil, že jsem se cítil být jedním z nich. Prožívali mě doslova jako delfína. Stal jsem se delfínem.

Když opustíme tělo a přejdeme na další úroveň, budeme mít všechny naše vzpomínky. Budeme si pamatovat každého, s kým jsme pobývali na Zemi. Jako individuality se budeme vyvíjet skrze všechny světy stvoření a skrze všechny stavy vědomí. V jednom bodě, pokud si to budeme přát, budeme kapkou vracející se do oceánu.

Pamatujte, z nekonečného oceánu Boha jsme se vynořili a do tohoto nekonečného oceánu se všichni vrátíme. Takový je účel a putování naší duše.

Prožitek individuálního bytí je učením se, jak shledávat požehnání v tom, že se staneme ničím a že se opět staneme nekonečnem ... a přesto si být schopni vychutnávat tuto existenci a plnost stvoření.