Věta k zamyšlení padla v jednom zahraničním médiu před 33 lety. Vzpomněl jsem si na ni a musím konstatovat, že je silně aktuální: „Musíme zajistit, aby se sovětské impérium na základě vlastních protiřečí zhroutilo, tudíž to udělalo mrknutím oka a ne s velkým třeskem“. Toto pronesl bývalý US-ministr obrany Caspar Weinberger v roce 1981 v jednom interview.
Zřejmě si politici v Bruselu, ani Pentagon, natož pak redaktoři médií ani neuvědomují, co se může všechno stát, když zaženou Rusko do kouta. Také si nikdo z nich neuvědomuje, že pro prosazení svých zájmů používají občany Ukrajiny a média masírují svět jednostrannými krvavými a 24 hod. opakovanými stejnými záběry pouze z jednoho místa. Maximálně 5-10 tisíc lidí jsme sledovali každý den na náměstí v Kyjevě, Ukrajina má ale 45 milionů obyvatel.
Toho času to na Ukrajině, jádrové oblasti bývalého impéria, vypadá jako po zemětřesení. Militantní shromažďování, pochody, střelba, tucty mrtvých a stovky zraněných může být teprve začátek dramatických bojů o budoucnost plošně největšího evropského státu.
Přitom přichází k nasazení i staří váleční harcovníci, kteří o velkém třesku hodně vědí. Mezi nimi třeba US-senátor John McCain, 1967 jako pilot námořnictva při jednom náletu na severní Vietnam sestřelen, táhne ve svých 77 letech opět na frontu. Na tribuně náměstí nezávislosti v Kyjevě křičel v prosinci do mikrofonu: „Ukrajinský národe! To je váš moment! Svobodný svět je s vámi! Amerika je s vámi!“ Jak to ten bývalý válečník myslel, si může každý domyslet.
Studená válka, tak jeho poselství, je opět zpět, opět proti Moskvě, jenom s jinými zbraněmi – lidmi z bankrotující Ukrajiny.
Jak zahrát v partii s Ruskem mat?
Už dávno nejde o asociační dohodu s EU a už vůbec ne o budoucnost zkorumpovaného prezidenta Janukoviče. Jde o geopolitiku, jde o to, která centra moci v Evropě nebo USA budou dominovat v euroasijském prostoru. Bývalý US-bezpečnostní poradce Zbigniew Brzezinski přirovnal tento prostor k šachovnici. A šachisté na této šachovnici jsou USA, Rusko, EU a NATO.
Je to šachovnice uprostřed minového pole. Jak je tento prostor, který se nazývá Ukrajina zaminován, vysvětlil bývalý ruský ministerský předseda Jegor Gajdar rok před svoji smrtí. Bylo to při příležitosti jednoho rozhovoru v roce 2008. Gajdar byl liberální reformátor a přítel západu. Kdo chce vést Ukrajinu do NATO, jako to chtěl kdysi Viktor Juščenko, ten zcela přehlédl, že nebude Rusko ve vážné situaci obranyschopné. Já doporučuji všem politikům do toho nestrkat prsty!
US-Geopolitik Brzezinski by rád uhrál proti Rusku mat. Ve svém výtvoru „The Grand Chessboard“ (Velká šachovnice) napsal: „Bez Ukrajiny“ by bylo Rusko jenom asijským imperiálním státem, který by se musel trvale zabývat regionálními konflikty v centrální Asii. S kontrolou nad Ukrajinou a jejími možnostmi, tak tedy US Ex-poradce, zůstane Ruská federace „mocným imperiálním státem“. Další nebezpečí vidí tento americký stratég v „Německo-ruských“ dohodách“ a evtl. v porozumění mezi Evropou a Ruskem s cílem, vytlačit Ameriku z kontinentu.
Brzezinski vlastně potvrzuje do dnes platnou americkou strategii: USA chce Rusko i v jeho přímém sousedství zatlačit pokud možno co nejvíce do kouta. Pokud hraje Evropa s USA na stejnou strunu a zhorší si vztahy s Ruskem, tak to může být pro Američany velké plus. V tom jim budou maximálně pomáhat.
Slavný slovní výtvor US-náměstkyně ministra zahraničí Victorie Nuland „Fuck the EU“ – nebudu raději překládat – není podle tohoto pozadí přeřeknutí, ale je to logický, i když velice vulgární pojmenování geopolitiky. Znamená to, že vy všichni i v ČR jste v očích USA „Fucking you“, protože jste Evropani.
Slabost US-Strategie
Slabým bodem této strategie: Ukrajina je se svými pětačtyřiceti miliony obyvatel příliš velká, aby bylo možné, podle vzoru miniaturních baltských republik, jí s přehlednými finančními náklady integrovat do západní struktury. Něco, co si zahalení revolucionáři, chaoti a provokatéři vůbec neuvědomují.
Mimo toho, že je Ukrajina defacto bankrot a potřebuje finanční injekci až 35 miliard Euro, je ale hluboce rozdělená: Hospodářsky slabé regiony na západě jsou centrálou nacionalistů, kteří Majdan ještě neopustili. Velké podniky Ukrajiny jako ocelárny, lodní průmysl a stavba turbín je na východě – jejich trhem je Rusko.
Převládající řečí během dne, dokonce i v hlavním městě Kyjevě, je ruština. Miliony rusů žijí na východě státu a na Krymu. Černomořský poloostrov byl přiklepnut Ukrajině teprve v roce 1954 – proti vůli obyvatel. Krym se může stát dalším ohniskem neshod. Tam se nachází, v ruském přístavu Sevastopol, hlavní sídlo černomořské flotily. Ukrajinským nacionalistům a přátelům USA je to trnem v oku.
Ukrajina nemá „…lepších přátel než jsou Spojené Státy Americké…“, vyřvával v říjnu 2013 v Kyjevě US-velvyslanec Geoffrey Pyatt Ukrajincům – na straně Američanů budete mít „miliardy možností“.
Taková idiotská prohlášení, srovnatelná s nekrytým bankovním šekem, může vrhnout skutečně Ukrajinu nechtíce do občanské války. To ovládá USA perfektně. Už to pomohlo k rozkladu korupční vlády a může to pomoci k rozkladu celého státu, který není ve svých hranicích momentálně životaschopný. Dosavadní taktika Janukoviče, nejdříve přitlačit a potom povolit, demonstranty jenom zradikalizovala.
Tam, kde ovládají ke všemu odhodlaní polní komandéři dění, tam začíná dynamika rozkladu, jako známe z oblasti Kavkazu. Nejvyšší grémium na Krymu už vyhrožuje odtržením a separací od Ukrajiny. Nemusí trvat dlouho a bude následovat výzva do zbraně.
Aktuálně ještě Rusko k separatistické náladě na jihu a východě Ukrajiny nevyzvali. Také to nevypadá na to, že by hluboce konzervativní systém moci Vladimíra Putina měl eminentní zájem o občanskou válku před svými dveřmi. K té může ale dojít i proti vůli Moskvy. Kdo zná dějiny Ukrajiny, by měl vědět, že militantní nacionalisté v západních regionech, kteří tuto revoltu začali, táhnou často do boje, který vždy prohráli. Tak bylo i po konci druhé světové války, kdy bojovali ještě 5 let partizánským způsobem války proti Sovětskému svazu, s tisícero mrtvými na obou stranách.
USA argumentují tím, že by moc Ruska mohla narůstat. Machos v USA, NATO a EU chtějí ale to samé. McCain jako i Rumsfeld v Iráku jsou váleční štváči. Jakým právem to dělají? Šachová partie v minovém poli! Můj titulek prozrazuje vlastně všechno. Jde o západní geostrategické a hospodářské zájmy. Byli reaktivováni a zaplaceni hospodské mlátičky a staří Bandera-fašisti. Ukrajinci a suverenita státu je našim válečným štváčům nas západě „šuma fuk“, jak jsme viděli na jednostranných politických a žurnalistických představeních. Tak začaly podle přání puče a občanské války jenom proto, že jsme se ještě nedokázali poučit.
Nebylo by pro Evropu lepší se od psí vlastnosti slepého následování od USA odpoutat a nenásledovat jejich geostrategickou politiku chaosu? Na místo toho udržovat se sousedními státy, včetně Ruska, dobré a přátelské vztahy. USA se brání s čím dál větší vehemencí a dobrodružnými prostředky proti ztrátě a úpadku jejich hegemoniálního světového postavení. Neměli bychom následovat.
Politické a mediální stádo ovcí – především Česká televize – mění každým dnem směr. Ti první naskakují na rozjetý vlak, dívají se každou hodinu na změny, aby neztratili směr a upravují jako šašci svoje profily. Ti druzí – mediální – kopírují ostatní podle většinového podílu. Nikdo nechce slyšet to, o čem zde píši. Když změní ale stádo směr, tak se přikloní třeba i k mému, zde popisovanému názoru. Proplachy mozků pokračují.
Ukrajinu mohu nazvat „sudem střelného prachu“ u kterého nedoporučuji rozdělávat oheň. Tato revoluční romantika může vést k „velkému třesku“. Následky nezůstanou ohraničené pouze Ukrajinou.
zdroj:http://skutecnosti.cz/boj-o-ukrajinu-sachova-hra-v-minovem-poli/
