Rok draka - Hedvábné stezky, BRICS Roads a SinoRoads

1. Ekonomická integrace postsovětského prostoru, nakloněná směrem k Eurasii, bude převážně proudit ne tak přes Eurasijskou hospodářskou unii (EAEU), ale propojená se Šanghajskou organizací pro spolupráci (SCO).

2. V Heartlandu nedojde k žádným významným prozápadním nájezdům: středoasijské „stany“ budou postupně integrovány do jediné eurasijské ekonomiky organizované prostřednictvím SCO.

3. Střet bude ještě vyhrocenější a postaví Hegemona a jeho satelity (Evropa a Japonsko/Jižní Korea/Austrálie) proti integraci Eurasie, kterou reprezentují tři nejvyšší BRICS (Rusko, Čína, Írán) plus KLDR a arabský svět začleněné do BRICS 10.

Na ruské frontě nenapodobitelný Sergej Karaganov  stanovil zákon :

„ Neměli bychom popírat naše evropské kořeny; měli bychom s nimi zacházet opatrně. Koneckonců, Evropa nám dala hodně. Ale Rusko musí jít vpřed. A vpřed neznamená na Západ, ale na Východ a Jih. V tom spočívá budoucnost lidstva."

A to nás vede k Drakovi – v Roku Draka.

Cestovní mapy Maa a Tenga

V roce 2023 se uskutečnilo neuvěřitelných 3,68 miliardy čínských cest po železnici – rekord všech dob.

Čína je rychle na cestě stát se  globálním lídrem v oblasti umělé inteligence  do roku 2030. Technologický gigant Baidu například nedávno vydal Ernie Bota jako konkurenční ChatGPT. Umělá inteligence v Číně rychle expanduje ve zdravotnictví, vzdělávání a zábavě.

Efektivita je klíčová. Čínští vědci vyvinuli  čip ACCEL  – schopný provádět 4,6 kvadrilionu operací za sekundu ve srovnání s NVIDIA A100, který poskytuje 0,312 kvadrilionu operací za sekundu výkonu hlubokého učení.

V Číně rok od roku vystuduje ne méně než o milion více studentů STEM (věda, technologie, inženýrství a matematika) než v USA. To jde daleko za hranice AI. Asijské národy vždy dosahují nejlepších 20 % ve vědeckých a matematických soutěžích.

Australský institut pro strategickou politiku (ASPI) může být v geopolitice mizerný. Ale alespoň udělali veřejnou službu, která ukázala národy, které vedou planetu ve 44 kritických technologických sektorech.

Čína je jedničkou a vede ve 37 sektorech. USA vedou v 7.

Všichni ostatní vedou nula sektorů. Patří mezi ně obrana, vesmír, robotika, energie, životní prostředí, biotechnologie, pokročilé materiály, klíčové kvantové technologie a samozřejmě AI.

Jak se sem Čína dostala? Dnes je docela poučné vrátit se k tématu z roku 1996 od Maurice Mesnera:  The Deng Xiaoping Era: An Inquiry into the Fate of Chinese Socialism, 1978-1994 .

Nejprve je třeba vědět, co se stalo za Maa:

„Od roku 1952 do poloviny 70. let rostla čistá zemědělská produkce v Číně v průměru o 2,5 procenta ročně, zatímco údaj za nejintenzivnější období japonské industrializace (od roku 1868 do roku 1912) činil 1,7 procenta.

V celé průmyslové sféře vzrostly všechny ukazatele: výroba oceli; uhlí; cement; dřevo; elektrická energie; ropa; chemická hnojiva. „Do poloviny 70. let Čína také vyráběla značné množství proudových letadel, těžkých tahačů, železničních lokomotiv a moderních zaoceánských lodí. Významnou jadernou mocností se stala také Lidová republika, doplněná mezikontinentálními balistickými raketami. Jeho první úspěšný test atomové bomby se konal v roce 1964, první vodíková bomba byla vyrobena v roce 1967 a satelit byl vypuštěn na oběžnou dráhu v roce 1970.

Svalte to na Maa: do poloviny 70. let proměnil Čínu „z jedné z nejzaostalejších agrárních zemí světa na šestou největší průmyslovou velmoc“. Ve většině klíčových sociálních a demografických ukazatelů byla Čína ve srovnání s Indií a Pákistánem v jižní Asii příznivá, ale také se zeměmi „se středními příjmy“, jejichž HNP na obyvatele byl pětkrát vyšší než v Číně.

Všechny tyto průlomy položily Dengovi cestu: „Vyšší výnosy získané na jednotlivých rodinných farmách během rané Dengovy éry by nebyly možné, kdyby nebylo rozsáhlých projektů zavlažování a ochrany před povodněmi – přehrady, zavlažovací zařízení a řeky. hráze – postavené kolektivizovanými rolníky v 50. a 60. letech.“

Samozřejmě docházelo k deformacím – protože Dengův tah vytvořil de facto kapitalistickou ekonomiku, které předsedala byrokratická buržoazie: „Jako tomu bylo v dějinách všech kapitalistických ekonomik, moc státu se velkou měrou podílela na vytvoření čínského trhu práce. V Číně skutečně sehrál vysoce represivní státní aparát obzvláště přímou a nátlakovou roli v komodifikaci práce, což je proces, který postupoval rychle a v historicky bezprecedentním měřítku.

Zůstává neuhasitelným zdrojem debat, do jaké míry tento báječný ekonomický velký skok vpřed za Denga vyvolal katastrofální sociální důsledky.

Říše kakistokracie

Jelikož éra Si Ťin-pchinga definitivně řeší – a snaží se vyřešit – drama, co je ještě více komplikuje, je neustálé zasahování notoricky známých „strukturálních rozporů“ mezi Čínou a Hegemonem.

Bití Číny je politicky korektní hrou číslo jedna napříč Beltway (postaru nomenklatura, fed.ouřadové) – a ta se v roce 2024 nutně vymkne kontrole. Za předpokladu demokratického debaklu v listopadu příštího roku existuje jen málo pochyb, že republikánské prezidentství – Trump nebo žádný Trump – rozpoutá studenou válku 3.0 nebo 4.0, přičemž největší hrozbou je Čína, nikoli Rusko.

Pak jsou tu nadcházející volby na Tchaj-wanu. Pokud ji vyhrají kandidáti za nezávislost, žhavení exponenciálně poroste. A teď si představte, že se k tomu přidal zuřivý sinofobní obyvatel Bílého domu.

I když byla Čína vojensky slabá, Hegemon ji nedokázal porazit, ani v Koreji, ani ve Vietnamu. Je méně než nulová šance, že by Washington porazil Peking na bitevním poli v Jihočínském moři.

Americký problém je zapouzdřen v dokonalé bouři.

Tvrdá a měkká síla hegemonů byla svržena do černé prázdnoty s bezprostředním, kosmickým ponížením NATO na Ukrajině, doplněným spoluúčastí na genocidě v Gaze.

Globální finanční moc Hegemona se zároveň chystá dostat velmi tvrdý zásah, protože rusko-čínské strategické partnerství vedoucí BRICS 10 začíná nabízet docela životaschopné alternativy globálnímu Jihu.

Čínští učenci v neocenitelných výměnách vždy připomínají svým západním partnerům, že historie byla konzistentním hřištěm, kde proti sobě staví aristokratické a/nebo/plutokratické oligarchie. Kolektivní Západ je nyní náhodou „veden“ nejtoxičtějším druhem plutokracie: kakistokracií.

To, co Číňané správně kvalifikují jako „křižácké země“, je nyní značně vyčerpané – ekonomicky, společensky i vojensky. Horší: téměř úplně deindustrializované. Ti s funkčním mozkem mezi křižáky alespoň pochopili, že „odpojení“ od Číny bude velkou katastrofou.

Nic z toho nevylučuje jejich arogantní/ignorantní touhu po válce s Čínou – i když Peking projevil nesmírnou zdrženlivost, když jim nedal žádnou záminku k zahájení další Forever War.

Místo toho Peking obrací taktiku Hegemonů – například sankcionováním Hegemonů a různých vazalů (Japonsko, Jižní Korea) za dovoz vzácných zemin. Ještě účinnější je koordinovaná rusko-čínská snaha obejít americký dolar a oslabit euro – s plnou podporou členů BRICS 10, členů OPEC+, členů EAEU a většiny členů SCO.

Tchajwanská hádanka

Čínský mistrovský plán je v kostce krásná věc: dokončit „mezinárodní řád založený na pravidlech“ bez jediného výstřelu.

Tchaj-wan zůstane hlavním, dosud nezúčastněným bojištěm. Zhruba je spravedlivé tvrdit, že většina obyvatel Tchaj-wanu si sjednocení nepřeje; zároveň si nepřejí válku vytvořenou Američany.

Chtějí v podstatě současný status quo. Čína nespěchá: Tengův hlavní plán ukázal na znovusjednocení někdy před rokem 2049.

Hegemon, na druhé straně, je v obrovském spěchu: je to všechno o rozděl a panuj, znovu a znovu, podporuje chaos a destabilizuje neúprosný vzestup Číny.

Peking sleduje doslova vše, co se pohybuje na Tchaj-wanu – prostřednictvím monumentálních, pečlivých dokumentů. Peking ví, že má-li Taipei prosperovat v klidném prostředí, musí vyjednávat, dokud ještě má s čím vyjednávat.

Každý Tchajwanec s mozkem – a na ostrově je spousta prvotřídních vědeckých mozků – ví, že nemohou očekávat, že Američané zemřou v boji za ně. Především proto, že vědí, že Hegemon se neodváží vést konvenční válku s Čínou, protože Hegemon prohraje – špatně (Pentagon hrál všechny možnosti). A nedojde ani k jaderné válce.

Čínští učenci nám rádi připomínají, že když byla Říše středu v 19. století za dynastie Čching (1644–1912) totálně roztříštěná, „Sino-Manchu vládnoucí třída nebyla schopna vzdát se sebeobrazu a přijmout drakonické nezbytné kroky.”

Totéž nyní platí pro Výjimečnosti – i když se pouštějí do sériových kotrmelců ve snaze zachovat si vlastní, mytologický sebeobraz: Narcis se utopil v kaluži, kterou si sám vytvořil.

Je možné předpokládat, že rok draka bude rokem, kde vládne suverenita. Záchvaty hegemonů zuřivosti hybridní války a kolaborativních kompradorských elit budou překážkami neustále omezujícími globální Jih. Přesto budou existovat alespoň tři póly s páteří, zdroji, organizací, vizí a smyslem Univerzální historie, aby se boj za rovnoprávnější a spravedlivější systém dostal na další úroveň: Čína, Rusko a Írán.

Kakistokracie=vláda, která je řízena nejméně vhodnými , schopnými nebo zkušenými lidmi ve státě nebo zemi :

• Kakistokracie jsou vlády , kterým vládnou hloupí a ignoranti .