Hrozí Ukrajině osud Sýrie?

Zmocněnec OSN pro Sýrii Brahímí, jenž neuspěl v syrském konfliktu, žádal syrský lid, aby mu prominul jeho selhání. Jaké to smutné gesto! Jaké to gesto zoufalství!

Kdo se dnes podívá na Ukrajinu, nemůže nerozeznat děsivou paralelu se situací v Sýrii před zhruba třemi lety. Konfliktu, který původně vznikl z demokratického lidového hnutí, se zmocnily jiné síly s naprosto odlišnými zájmy, a svár se stává součástí velké mezinárodní bitvy o sféry vlivu, o nadvládu nad surovinami, o zisky. I na Ukrajině posílá vláda armádu proti vlastním lidem, kteří opětují palbu. K otevřené občanské válce není daleko.

Sotva kdo to vidí jasněji než německý ministr zahraničí Steinmeier, jenž nazval hrozící vývoj šíleností. Jenom tak lze chápat jeho téměř zoufalé snahy dostat rozhádané strany k jednomu stolu. Ale stojí o to tyto strany ještě vůbec? To, jak s ním zacházeli při jeho návštěvě v Kyjevě a v Oděse, zkalilo mysl i zarytým optimistům. Prezident prozatímní vlády ho nechal dvě hodiny čekat, premiér nedokázal jmenovat účastníky kulatého stolu, u něhož nemají být tak jako tak trpěni zástupci východní Ukrajiny.

Je to už stará známá hra ze Sýrie, kde podmínky a protipodmínky vedou ke krachu všech snah o uvolnění napětí. A co je to za odpovědné politiky v Oděse, kteří brání německému ministru zahraničí položit věnec za upálené proruské aktivisty v Domě odborů? Tohle jsou spojenci Západu při budování svobodné a demokratické Ukrajiny?

Ale jde ještě vůbec o demokracii, o boj s korupcí, o důstojnou budoucnost pro Ukrajince z východu nebo západu země, o ony vznešené a sympatické cíle z Majdanu? Cíle, které Ukrajinci sdíleli s demonstranty proti Asadovu režimu v Sýrii? Cíle, jejichž podpora stojí za veškerou námahu a které konec konců legitimizovaly i vměšování Západu do tohoto konfliktu?

Ne. Všechno rozvrátila velká mocenská hra, která se zmocnila Ukrajiny tak, jako předtím Sýrie. V obou zemích se angažuje Rusko Vladimíra Putina zrovna tak jako Amerika Baracka Obamy. Každý je spojencem jedné nebo druhé, o nic méně svárlivé strany a nikdo nebere ohledy na ztráty a nemá náladu na spravedlivé urovnání sporu. Neboť potom by se musely dělat ústupky, muselo by se hovořit s lidmi, na které se chce ovšem spíš střílet.

Po všech těch katastrofálně probíhajících válkách v Iráku a v Afganistánu vzrůstala naděje v to, že mocní tohoto světa už přestanou mít chuť hrát velkou hru o moc a o sféru vlivu. Tato naděje se však rozplynula. Cynismus, který je motorem této hry na úkor milionů mrtvých a vyhnaných - prostých lidí, kterým nejde o nic než o život bez utrpení, útlaku a strachu - tento cynismus zůstal nezlomen.

Generální tajemník OSN Ban Ki Moon připsal vinu za situaci v jejich rozbombardované zemi samotným Syřanům. Selhali prý oni, nikoliv prostředník Brahímí. Pokud Ukrajinci pochopí význam tohoto prohlášení, měli by ještě šanci zachránit svou zemi, své životy, svoji budoucnost. Jinak bude mít volnou ruku šílenství.

Z němčiny přeložil Robert Bartoš