Pojednání o budoucím KOMUNISMU ...

Současná společnost je orientovaná na výkon, na pozlátko, na blahobyt nepatrné vrstvy obyvatelstva a na trvalou nejistotu a obavy a manipulaci u 99% procent lidí, kterým společnost negarantuje ani tak základní věci jako je bydlení, teplo nebo sex. Je skvělé, že máme vzkvétající ohromná města, že expandujeme, stavíme mrakodrapy, věda dělá neuvěřitelný pokrok. Je ovšem otázka, co z toho je důsledkem společenského systému a co je důsledkem rozvoje technologií a propojení světa.

Na jednom se ale určitě shodneme. Když se kdokoliv z nás otočí za svým životem, za svými možnostmi v této společnosti, prakticky nikdo nemůže říct, že se mu jeví tato společnost jako SPRAVEDLIVÁ nebo SMYSLUPLNÁ či předurčená pro ŠŤASTNÝ a BEZPROBLÉMOVÝ život.

Ráj to rozhodně není. A tvrdit, že výzvy, stresy a ohrožení dělají náš život šťastnější, se asi odváží jen málokdo. Podporuje to výkonnost, to ano. Ale v principu konkurence se zase s výkonem nesmírně plýtvá. Všichni dělají totéž, ale většina zkrachuje. No co to je ? Rozebírat bychom to mohli opravdu dlouho, ale jde mi jen o to nastínit, že současná společnost rozhodně není ideální.

Stát funguje spíše jako parazit. Jeho podstata a smysl, ke kterému existuje, tedy ochrana a podpora lidí, kteří jej budují, je dávno minulostí. Stát sponzoruje věci, o které nikdo nestojí (nemakačenka, nesmyslné projekty, tunely, volby) a rozhazuje peníze, které mu musíte dát, ať chcete nebo ne. Původní poslání státu je dávno pryč, prostě nefunguje, je jen prostředkem těch nejbohatších, jak otroky sdírat a vydávat zákony, které jsou v jejich prospěch.

Když si to člověk pořádně promyslí, co vlastně doopravdy potřebuje, tak od přírody nepotřebuje nic z toho, co mu stávající systém nabízí. Drtivá většina jsou jen pseodopotřeby a výsledky sociálního inženýrství a manipulací. Pořebujete k něčemu volby ? Politiky ? Je potřeba stále všechno měnit ? Zleva do prava a naopak ? Proč ? Systém, který by fungoval dobře, se přece nemusí stále měnit. Pokud to není virus parazitující na lidstvu.

Současné uspořádání společnosti však všechny znaky parazitického organismu má.

-------

Pojďme si tedy popovídat o tom, jak bychom mohli žít, kdyby byl KOMUNISMUS.

Zapomeňme, že si jej všichni pletou se Stalinismem, že je zprofanovaný, že heslo "každémmu podle jeho potřeb" nikdo nechápe, zapomeňme na to, co se má a co se nemá.

Vím, že následující řídky mohou i šokovat, ale když si to necháte rozležet v hlavě, nejspíše mi dáte zapravdu.

-------



SPOLEČENSKÝ SYSTÉM BUDOUCNOSTI :


1. Zrušit peníze.

Peníze nesmí existovat. Není k nim žádný důvod. Jejich funkce je určena pro obchodování. Obchodování má za cíl navyšování osobního vlastnictví a soukromou výměnu majetku. Soukromá výměna je nutná tehdy, když máte něco, co nepotřebujete. Osobní vlastnictví je nutné tehdy, pokud se o vás systém a stát nedokáže dobře postarat na pro vás uspokojující úrovni a vy jste nuceni sami vytvářet rezervy a zisk a zásoby, protože systému nevěříte a je nedůvěryhodný. V důvěryhodném hospodářském a společenském systému, který má jediný cíl a tím je blaho člověka, není nutné kšeftovat ani dělat zásoby ani cokoliv směňovat, protože je všechno k dispozici v potřebné míře na příděl pro každého a je to rozdělováno optimálně tak, aby se uspokojilo vše, co je třeba. Tedy peníze nejsou nutné a jsou zcela zbytečné.


2. Zrušit dědictví a osobní majetek.

Kromě věcí typu památníčky, vzpomínkové předměty, trofeje či osobně či emocionálně zabarvené věci se nic nedědí ani se nic nevlastní. Celý život máte k dispozici své věci, které vám nikdo nevezme, ale po vaší smrti zůstávají vzpomínkové věci rodině, zbytek se přerozdělí opět do společnosti nebo sešrotuje. Nikomu nepatří nic a všem patří všechno. Ale ono je to složitější. "Každému dle jeho potřeb" znamená, že každý má potřeby jiné. Nemakačenko nebo imbecil nepotřebuje než mít kde přespat a žrát nejnuznější stravu, vědec potřebuje vybavenou laboretoř, spisovatel počítač, hudebník kvalitní nástroje atd. U všech dětí se již ve třech letech dělají potenciální testy a podle toho se kastují. Každý rok se testy upřesńují a podle potenciálu každého mu společnost přiděluje možnosti, prostředky i to, s čím bude disponovat. Společnost dbá o každého jednotlivce, rodiny nemusí schraňovat majetek, neexistuje nouze či nedůvěra ve schopnosti státu zajistit rozvoj jednotlivce. Navíc je takový systém mnohem spravedlivější a umožňuje rovný start všem a vše záleží pouze na schopnostech a píli každého.


3. Ochrana každého člověka

Všichni jsme si rovni ve smyslu, že máme na začátku po narození všichni stejné možnosti. Vychovávají vás rodiče polovinu času a polovinu času obrazovka se vzdělávacím a testovacím globálním systémem, který určuje, na co se hodíte, jaké máte schopnosti, jaké máte potřeby. Každý rodič, kterému záleží na dítěti, mu předá to nejlepší sám ze sebe v rámci výchovy a to je také jediná výhoda, kterou lze z rodiny získat. Vzdělávací systém i podpora a ideologie je velmi kvalitní a o každého se stará tak, aby maximálně rozvinul své schopnosti v souladu s potřebami společnosti.


4. Kriminalita

Kriminalita se netoleruje, trest smrti je všeobecně přijímán jako něco zcela normálního, soudy vynáší podle novodobého destera centrální počítač a je nekompromisní. Kriminalita prakticky neexistuje, kdokoliv jednou ujede, je mrtev. Chybí amorální vzory, kultura je neobsahuje. Chybí motivace. Není důvod krást, když systém pokryje veškeré vaše potřeby. Neexistují peníze, pojem vlastnictví se během tří generací naprosto rozplyne v něco teoretického a neexistujícího. I vlastnění ženy či manžela a související kriminalita ze žárlivosti či emocí odpadá, protože oficiální minimální společenská jednotka je polygamní tlupa.


5. Sex a párování

Společnost rozlišuje sex za účelem početí potomků a volný sex. Páry spojené za účelem plození musí spolu povinně setrvat do tří let dítěte, pak jeho výchovu přebírá systém a tlupa. Polygamní tlupa je uskupení cca 8 lidí (4 samci a 4 samice), kde je volný sex navzájem v rámci režimu vyhovujícího všem zůčastněným. Tlupa nesmí mít více než 12 lidí. Vždy jeden za tlupu i za všechny její členy odpovídá navenek před kybernetickými úřady. Nové tlupy vznikají ve společenství každý rok, když dívky v komunitě (minimálně 10 tlup) dorostou 15 let věku a chlapci 19. Vznikají základní osmičlenná společenství, která dostávají vždy automaticky k dispozici samoobslužný modernizovaný dům uzpůsobený k tradičnímu modelu polygamního života, poskytující jak soukromí tak společné místnosti. Tento dům má tlupa k dispozici po většinu života, kdo odcestuje nebo přejde k jiné tlupě, stěhuje se. Nejpozději ve dvaadvaceti letech je pro zdravé dívky povinné mít první dítě. O přijetí nového člena skupiny rozhoduje hlasování zastřešené souhlasem vůdce společenské jednotky. Ten musí jednou za dva roky prokázat při kybernetickém testu schopnosti vést skupinu, řešit problémy a přirozenou autoritu a inteligenci. Skupina může vůdce navrhnout, vybírá jej však centrální počítač.


6. Parazité a neděláci a neschopáci

Když tlupy vznikají, systém dbá na to, aby byly složeny z víceméně vyrovnaných lidí, tedy se schopnostmi na zhruba stejném levelu. Stejně tak komunita se snaží o vyrovnanost. Pokud někdo výrazně vybočuje ať již nahoru či dolů, systém se snaží jej umístit do nejbližší komunity, která odpovídá jeho levelu. Rozmístění komunit je takové, aby umožňovaly přesuny, návštěvy, nenabouraly se přirozené přátelské a příbuzenecké vazby, ale na druhou stranu aby se postupně vytvořila kooperace mezi lidmi, kteří k sobě svým levelem schopností a potenciálu či zaměřením patří. Každá tlupa se může jednou za rok zbavit jakéhokoliv svého člena, pokud vůdce rozhodne, že je pro skupinu přítěží a centrální soud zváží jeho roční výsledky a porovná je s ostatními ve skupině a odsouhlasí verdikt. Být vyděděncem je nejvyšší forma společenského trestu. Koho v průběhu dvou let vyloučí dvě společenské jednotky, ten se propadá v hirarchii a může se během několika let dostat až na okraj kolonie do komunit a tlup s naprosto minimálními potřebami, do kterých společnost prakticky neinvestuje, protože nemají žádný potenciál. Jeho děti začínají znovu odzačátku a mají všechny možnosti, které se v průběhu života upřesňují. Každý člověk smí mít za život 3 děti, jen ti, kdo se zasloužili o komunitu a její růst nejvíce, mohou mít děti 4.


7. Ideologie

Systém nabízí sofistikovanou ideologii zahrnující mystiku, morální a trestní kodex i soubor příkladů řešení všech běžných a obvyklých společnských situací v novodobé komixové Bibli, jejíž kybernetická varianta je pro každého k dispozici v posvátné hře "Bludiště", která funguje zároveň jako vybití agresivních emocí, zpovědnice a diagnostická záležitost, s indiviuální pamětí systému pro kompletní celoživotní historii každého člověka v systému. Systém o člověku i jeho nejniternějších emocích a potřebách ví všechno a snaží se je maximálně upokojovat a jednotlivce směrovat tak, aby se jeho vnitřní motivace i potřeby dostaly do maximálního souladu s potřebami systému. "Bludiště" hrají už malé děti, mají tam své rádce, učitele, své hry, objevují svůj obor i sebe samy. Nenásilně se jim vštěpuje víra, atlruismus s jistou mírou sebeobětování pro společnost, disciplína a neomezená důvěra v systém, který jim naoplátku uspokojí jakékoliv potřeby přiměřené věku.


8. Práce

Všichni mají svou práci, ale nedělají ji pro peníze (ani je neznají a neumí si je představit), ale dělají ji jak nejlépe umí, pro zvýšení své společenské prestiže a pro osobní životní úroveň. Nejváženější lidé v komunitě i ve společnosti jsou ti, kdo přinesli nějaký výrazný přínos, objev, nebo svou pracovitostí a výsledky jednoznačně předčili druhé. Ti pak fungují jako vzor. Neposuzují to lidé, ale opět centrální počítač v kontextu celkové společenské užitečnosti. Rozhodují pouze výsledky. Opravdu vyjímeční jedinci jsou po smrti zbožštěni a stávají se učiteli a vzory v komplexní hře "Bludiště", kterou hrají všichni a která je alternativou ke každodenní realitě (kybersvět) a vhodně ji doplňuje. U práce není důležitý čas, ani metody, ani žádné normy, ale výsledky. Hodnotí se převážně kreativní činnosti. Vítána je i práce ve službách nebo organizační schopnosti. Práce ale není podmínkou k přežití. Kdo pracovat nechce, ten nemusí. Pokud však není pro kommunitu přínosem, postupně se přesouvá do komunit nepracujících, které mají výrazně skromnější podmínky. Vyhodnocení provádí centrální systém v řádu roků, kdy každému dá dostatek prostoru pro výsledky a výkon úměrný jeho předpokládaným schopnostem na základě testů ve hře "Bludiště" a času, který jeho obor vyžaduje pro dozrání a efektivní výsledky.


9. Uspokojení

Na rozdíl od předchozích systémů, tento nikomu neodpírá základní potřeby, se kterými se narodil. V sexualitě vhodně komplementuje jedince tak, aby jejich profily do sebe téměř ideálně pasovaly, většina psychických potřeb, které nelze uspokojit v rámci komunity, je nasycena v alternativním kybernetickém světě, který je plnohodnotným doplňkem každodenní reality a žijí v něm reálné postavy, pouze nehraje roli vzdálenost. V systému budoucnosti je jednotný světový jazyk, takže bariéry nejsou, ale nejčastěji používané spojení je takzvaná kybernetická telepatie, tedy přímé nervové spojení prostřednictvím počítače a terminálu na libovolnou vzdálenost. Všechny základní lidské potřeby systém uspokojuje maximálně, prioritou je člověk a jeho šťastný život. K dipozici jsou i drogy, včetně tvrdých, nad jejichž dávkováním ale bdí systém a nasadí je jen v případě nutnosti - u umírajících prakticky bez omezení, u ostatních jen pro relaxaci a dbá na odezvu organismu a návykovost, celoživotní návyk na drogy zvyšující výkonnost či tvořivost není žádnou výjimkou, symbióza společnosti a jedince k maximálnímu uspokojení obou je prioritou.


10. Lékařská péče

Diagnostika každého člověka, ranní tělocvik, optimalizace denního režimu, zdravá strava, to vše je řízeno centrálně přes terminál, který je všudypřítomný (na jakémkoliv terminálu kdekoliv vždy naskočí program toho, kdo je přítomen) a rozhranní je koncipováno opět přesně na psychologii člověka, tedy je tam vždy našeptávač "ďáblík" a ochránce "anděl", kteří člověku pomáhají projít životem a řešit veškeré vznikající situace s maximem moudrosti, případně vyvolávají sami podněty odpovídající tomu, co lidská bytost ve své fázi vývoje bude potřebovat poznat, pochopit, čím si musí projít. Terminály suplují dohled, víru, lékaře, psychologa, tatínka s maminkou a učitele zároveň. Jsou bránou do jiných komunit a ke spřízněným lidem. Obvykle jsou i pracovním prostředkem, přes který řídí člověk jakýkoliv stroj někde v dálce, nebo něco tvoří. Lékařská péče je samozřejmě zdarma, je kladen ohromný důraz na prevenci, zdravou životosprávu a včasnou diagnostiku. Při každé komunikaci s terminálem je člověk sledován a jakákoliv odchylka v čemkoliv od normy je diagnostikována případně jsou hned provedena doplńující vyšetření přímo u terminálu. Lidský lékař se vyskytuje jen vyjímečně a jen pro závažné případy, který nezvládne terminál ani univerzální robot, který je příslušenstvím k domu.


11. Sociální systém

Pokud nemůžete pracovat a z jakéhokoliv důvodu (nemoc, zranění, dispozice, či jen vyhoření) vypadnete z pracovního procesu a nemůžete podávat výkony přiměřené tomu, co od vás systém očekával nebo co jste podávali předtím, vždy systém řeší příčinu, možné optimální řešení a výhled do budoucnosti. Pokud je naděje, že se vrátíte k původní produktivitě, tak systém udělá vše pro to, aby vás "podržel" a podporoval, tedy nijak neomezoval, případně vám dá prostor a ideální podmínky pro regeneraci. Pokud je problém trvalý, změní se zařazení či obor a očekávají se výsledky odpovídající schopnostem. S omezeními osobního blahobytu se kalkuluje tak, aby byl každý odměněn adekvátně práci, kterou pro systém vykonal a pokud žil na určité úrovni a zvykl si, aby nestrádal přílišným snížením úrovně, pokud za příčinu neproduktivity nemůže a nemůže ji ovlivnit. Cílem systému jsou produktivní a spokojení lidé. Systém nepodporuje parazity a ty přesouvá do komunit s minimálními potřebami, kde jsou regulováni tak, aby alespoń neškodili. Systém nikomu neupírá právo na sex, jídlo, čerstvý vzduch, odpovídající bydlení, telo, energie a jeho vlastní terminál a kybernetický svět. Právo ukončit svou existenci má kdykoliv kdokoliv po třech sezeních s kybernetickým psychitrem. V systému nikdo nestrádá, i ti s nejnižšími potřebami žijí s dostatkem drog a jídla tak, aby neměli žádnou motivaci dělat problémy z nouze. Práce je odměňována společenskou prestiží a kvalitnějším životním stylem a možnostmi, ale lidé pro práci nevhodní k ní nejsou motivováni, protože škody jimi způsobené by se společnosti nevyplatily. Nejnižší spektrum populace (ti nepoužitelní) prožije svůj život v kybernetickém světě a víceméně mimo realitu aniž by nějak významně zasáhli do života v komunitě.

zdroj:http://www.zpovedka.cz/001798.php