Vítězové a poražení války na Ukrajině jsou již známi.

Třetím velkým vítězem je NATO. Po pádu Sovětského svazu přestala mít aliance smysl a ještě za Trumpa byla prohlášena za mozkově mrtvou. Dnes je vojenské spojenectví živější než kdy jindy.

V Evropě přibyli dva příslušníci a počet operačních bojových jednotek se zvýšil ze 40 000 na 300 000. V Asii, ale i na dalších kontinentech, se chystá další expanze, ať už prostřednictvím nových partnerství, nebo zvýšením vojenské přítomnosti.

V posledním čtvrtstoletí vedlo NATO války proti Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Sýrii, které si vyžádaly téměř milion obětí. Díky živé a rozšířené alianci můžeme očekávat mnoho dalších vojenských dobrodružství.

Čtvrtým jasným vítězem jsou Spojené státy. Před pětadvaceti lety napsal Zbigniew Brzezinski, hlavní poradce několika amerických prezidentů, že pro Spojené státy je kontrola nad euroasijským kontinentem nezbytná k udržení jejich hegemonie. Úzké spolupráci mezi Evropou, Ruskem a Čínou je třeba se za každou cenu vyhnout. Jeho slovy: "Tři velké imperativy vojenské geostrategie jsou zabránit vazalům ve spolupráci a zajistit, aby zůstali závislí z hlediska bezpečnosti; udržet podřízené v poslušnosti a chránit je; a zabránit barbarům ve sjednocení.

V posledním desetiletí došlo k posílení hospodářských vztahů mezi Evropou, Čínou a Ruskem. Tato válka tento trend obrací. Například závislost Evropy na ruském plynu klesá stále rychleji, a to především ve prospěch plynu z USA. Sankce přerušily téměř všechny ostatní hospodářské vazby mezi Ruskem a Evropou.

Tato válka je však namířena také proti Číně. Mike Pompeo, bývalý ředitel CIA a ministr zahraničí za Trumpovy vlády, to říká přímo: "Musíme se vyhnout vytvoření paneurasijského kolosu, do kterého bude pohlceno Rusko, ale který povede Čína. Za tímto účelem musíme posílit NATO a nevidíme nic, co by bránilo vstupu Finska a Švédska do této organizace."

V tomto kontextu je třeba vnímat i nedávný projev britské ministryně zahraničí Liz Trussové, která vyzvala k vytvoření "ekonomického NATO". Takový hospodářský blok by do značné míry izoloval Čínu a Rusko od západních ekonomik, znemožnil by euroasijskou integraci a umožnil Spojeným státům pokračovat v prosazování své hegemonie.

Poražení

Zaprvé, invaze těžce zasáhla veškeré ukrajinské obyvatelstvo: tisíce zabitých a zraněných civilistů, desetitisíce zabitých a zraněných vojáků a miliony vysídlených obyvatel. Velká část infrastruktury země byla zničena, úroda se snížila o více než polovinu a země směřuje k totálnímu bankrotu.

Kvůli válečnému stavu byla výrazně omezena demokratická práva. Jedenáct politických stran bylo zakázáno a podle OSN byli novináři "terčem útoků, mučení, únosů, napadení a zabití". Pracovníci to mají těžké: jsou uzákoněny smlouvy na nulovou pracovní dobu a 70 % pracovníků je vyňato z ochrany práce.

Trpí i ruský lid. Desetitisíce ruských vojáků přišly o život a mnoho dalších bylo zraněno. Ruský lid trpí západními sankcemi a zesílenými represemi ve své zemi.

Tato válka již stála na Ukrajině desítky tisíc životů, ale tento konflikt může zničit i miliony životů daleko od bojiště. Válka je obzvláště škodlivá pro celosvětový potravinový systém, který je již oslaben v důsledku kovid-19, klimatických změn a vysokých cen energie.

Naštěstí bylo dosaženo dohody o obnovení vývozu obilí z ukrajinských přístavů. To však nebrání tomu, aby ceny potravin mezitím prudce vzrostly a staly se tak nedostupnými pro stále větší počet lidí. Podle Světového potravinového programu (WFP) je na pokraji hladomoru celkem 50 milionů lidí ve 45 zemích a podle OSN by tento konflikt mohl letos vážně ohrozit výživu dalších 13 milionů lidí.

Dalším velkým poraženým je Evropa a její obyvatelé. Podle Willyho Claese, bývalého generálního tajemníka NATO, jde v podstatě o válku mezi Spojenými státy a Ruskem, v níž Evropa zůstala stranou. Ačkoli se válka vede na evropském kontinentu, není to Evropská unie, ale USA kontrolované NATO, které udává tón. Evropané jen pasivně přihlížejí.

Ještě horší však je, že sankcemi proti Rusku si Evropa prostě střílí do vlastní nohy. V zimě hrozí velký nedostatek plynu, který nejenže způsobí mnoho utrpení, ale také zvýší pravděpodobnost hospodářské recese.

Problémem není jen nedostatek. Cena plynu se oproti loňskému roku zvýšila téměř desetinásobně. Kromě toho, že to vyvolává inflaci, ochuzuje to velké skupiny obyvatelstva. A Rusko mezitím vidí, jak se jeho pokladna plní a rubl posiluje díky astronomickým cenám plynu.

Evropa kvůli této válce ztratila v očích mnoha nezápadních zemí velkou prestiž. Tyto země nemohou pochopit, jak se Unie může téměř úplně vzdát své vnější suverenity a tančit podle melodií a válečných pokřiků Spojených států a Velké Británie.

Dalším velkým poraženým je globální stabilita. Po pádu Sovětského svazu nám dočasně zůstal jednopolární svět, kterému zcela dominují Spojené státy. S vzestupem Číny a dalších rozvíjejících se zemí se zdálo, že se blížíme k multipolárnímu světu. To byl pozitivní vývoj, ale pod vlivem této války a diskurzů, které ji provázejí, se nyní zdá, že směřujeme k rozdělení světa na dva tábory: na jedné straně blok ovládaný Západem, na druhé straně zbytek světa.

Je velmi pochybné, že se to podaří, protože pouze čtvrtina zemí světa byla ochotna podpořit sankce proti Rusku. V každém případě je to však negativní vývoj.

Další obětí tohoto ozbrojeného konfliktu je planeta. Ekologické škody jsou v ozbrojených konfliktech vždy obrovské. Tato válka není jiná. Výměna ohně bude mít značný dopad na městské a venkovské prostředí. V důsledku toho může být Ukrajina a okolní region zatížen toxickým dědictvím pro další generace. Tvrdí to předběžná studie Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a partnerských organizací.

Tato válka však ohrožuje i naléhavý boj proti globálnímu oteplování. Tento konflikt mohl být využit k urychlení velké energetické transformace. Nic se však nedělo, naopak. Staví se nové plynové elektrárny a dokonce se znovu spouštějí uhelné elektrárny.ix Bohužel místo toho, abychom dosáhli snížení emisí CO2, dosahujeme dalšího rekordu v emisích uhlíku.

První obětí války je pravda a v tomto konfliktu je to patrnější než kdy jindy. Média hlavního proudu téměř jednohlasně přijala verzi NATO. Nesouhlasné hlasy z mírového hnutí nebo akademické obce jsou sotva slyšet. Výjimky potvrzují pravidlo, jako vždy.

Mnohé mediální zvraty v posledních měsících byly někdy bolestivé. Před válkou byla Ukrajina označována za "nejzkorumpovanější zemi" v Evropě, dnes je ztělesněním liberálních ideálů.

Před konfliktem byl problém s neonacisty. Později byly tyto skupiny prezentovány jako hrdinové. A tak dále.

Celý článek ZDE: https://rebelion.org/ya-se-sabe-quienes-son-los-ganadores-y-los-perdedores-de-la-guerra-en-ucrania/