BKP: Co musí dnes udělat každý Kristův  apoštol – biskup?

BKP: Reflexe na kritiku kard. Müllera kontinentálního synodálního setkání v Praze (5.‒12. 2. 2023)

Kardinál Müller v rozhovoru pro Kath.net kritizoval projev biskupa Bätzinga v Praze i německou synodální cestu, kterou označil za sektu. Kardinál řekl: „Kontinentální fázi Synody v Praze využili – jak se očekávalo – protagonisti německého alternativního katolicizmu. Všem tam prezentovali svou pociťovanou, ale nedokázanou, morální a duchovní nadřazenost nad východním tradičním katolicizmem.“

Kardinál vysvětlil, že protože je německá synodální sekta „diametrálním protikladem katolického vyznání víry... přivede křesťanství v Německu k tomu, že se vypaří. Vidíme tam vystoupení milionů z církve,“ řekl „a také odkřesťanštění zůstávajících katolíků... Celé to nastolení německo-katolické ekleziologie je falešné a sebevražedné.“

Za co Müller konkrétně Bätzinga kritizoval? 
Kardinál se odvolal na Bätzingův výrok, slovy: „Největšího terna v Praze dosáhl předseda biskupské konference Německa tím, že se o apoštolské víře církve vyjádřil, že ho vyrušuje (vadí mu)“ a dále kardinál uvedl citát apoštola Pavla Timoteovi, kterým Bätzinga přirovnal k těm, kdo nesnesou zdravé učení: „Neboť přijde doba, kdy nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“ (2 Tim 4,1-4).

Kardinál Müller dále kritizoval německou synodální sektu za to, že „vyhlásila křesťanskou víru za náboženství svobody a vykoupení“, které je v protikladu takzvanému zafixování se na hříchy. Tento německý, heretický postoj, jak říká kard. Müller, zcela popřel apoštolské vyznání, že Kristus zemřel za naše hříchy (1 Kor 15, 3). A ohledně vyjádření o svobodě zdůraznil, že „povolání k svobodě je spojeno s napomenutím: ‚Tuto svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte tedy pevně a nedávejte se znovu zapřáhnout do jařma otroctví (hříchu).‘“ Německá synodální sekta hlásá falešnou svobodu, která je ve skutečnosti otroctvím hříchu. Kardinál Müller proto vyzývá: „Nemáme využívat svobodu na smilstvo, nečistotu, chlípnost, modloslužbu...“ (srov. Gal 5,1.13-25).

A jak se kard. Müller vyjádřil o genderové ideologii, která propaguje LGBTQ? 
„Ideologie, jako je gender, protiřečí každé přírodovědecké, filozofické a teologické antropologii. Tyto ideologie nahradily v tzv. jinakosti (zvláštnosti) německé synodální sekty hermeneutiku katolické víry. Nadpřirozená a spásonosná víra však přichází ze slyšení Božího slova, a ne ... z hlasu lidu a jeho tribunů.“

Kardinál Müller dále řekl, že neschvaluje úsilí biskupů, kteří podlehli transhumanistickým tendencím a usilují o přivítání LGBTQ osob v církvi. Nevyžadují ale od nich, a dokonce jim ani nedovolují, pravdivé pokání, které je podmínkou spásy. Kard. Müller říká: „Lidé s erotickými tendencemi k osobám stejného pohlaví nepotřebují pokrytecké úsilí o začlenění do církve, které vyvíjejí biskupové a kněží, kteří se už necítí být věrnými služebníky Božího slova. Takoví jsou spíš zástupci transhumanistické lobby.“

Co se ještě týče toho, jakým způsobem se každý člověk začleňuje do Kristovy církve, je to kromě křtu osobní obrácení, pokání a přijetí záchrany v Ježíši Kristu. Kardinál říká: „Všichni lidé jsou stvořeni z Boží lásky a Kristovou krví vykoupeni z hříchů. Kristus přišel, aby zachránil hříšníky a skrze pokání a obrácení je vedl na cestu spásy.“ Dále kardinál vysvětlil, jak je možné kráčet po cestě spásy, po cestě Božích přikázání, která jsou spojena se zapíráním sama sebe, nesením každodenního kříže a následováním Krista: „Pomocí Boží milosti je možné plnit Boží přikázání, zvítězit nad nezřízenými sklony, vyhýbat se hříchu a konat přirozené a nadpřirozené dobro.“ Těmito slovy kard. Müller vyvrací mylné tvrzení o tzv. vrozené homosexualitě. Tento omyl se ideologicky vnucuje do veřejného mínění s cílem odstranit pokání, jako by ho hříšníci už nemohli, a dokonce nesměli konat.

Kardinál rovněž vyvrací současné heretické postoje, které se přikrývají jakoby Boží láskou, aby mohly bagatelizovat hřích: „Kristus nepřišel, aby dále interpretoval a bagatelizoval hřích s odvoláním se na Boží lásku, ale aby vytáhl jeho smrtelný osten (hřích) ... a aby nám umožnil život ‚nového člověka, který je stvořený podle Boha ve spravedlnosti a pravé svatosti, následováním Krista.‘“ (Ef 4, 24)

Kard Müller k vysvětlení otázky hříchu a odpuštění cituje list apoštola Jana: „Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není... Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy.“ (1J 1,10) Tento a podobné citáty z Písma svatého synodální cesta naprosto bojkotuje.

Kard. Müller přiznává, že mnozí biskupové už zradili své poslání a říká: „Mnozí biskupové v rozporu s povahou svého úřadu popírají sebeničivou moc hříchu, a to že odvádí od Boha... Církev prezentují jako změnitelnou. Takoví nepochopili tajemství vykoupení z hříchu a selhali ve svém povolaní jako nástupci apoštolů.“

Biskup Bätzing se v Praze vyjádřil, že vnímá podstatné napětí v církvi. Kardinál Müller na to odpovídá, že: „Důvod ‚podstatného napětí‘, které vnímá biskup Bätzing, podpředseda synodální cesty v katolické církvi, nespočívá v kulturních odlišnostech národů. Toto napětí je vyvoláno heretickým protikladem vůči katolické nauce víry.“

Kardinál Müller označuje synodální cestu za „věroučně nekompetentní a církevnoprávně nelegitimní“. Vysvětluje, že „je v zjevném (eklatantním) rozporu s naukou o podstatě a univerzálním poslaní Kristovy církve“. Müller doslova říká, že Bätzingova „analýza je otřesná“. Bätzing se totiž na pražském setkání vyjádřil tak, že odmítl Boží zjevení svěřené církvi slovy: „Toto není moje víra, toto není můj Kristus, ani obraz církve.“ Realita je taková, že Bätzingova víra a jeho falešný Kristus a heretický obraz církve je v diametrálním rozporu s učením katolické církve, tedy s učením Písma svatého a celou Tradicí. Takže Bätzingova víra a jeho falešný Kristus nezabezpečuje jemu ani nikomu jinému odpuštění hříchů a spásu. Jít touto synodální cestou, kterou Bätzing představuje, znamená jít do záhuby.  

Žádné závěry této falešné synodální cesty nijak věřící nezavazují, protože evidentně protiřečí Božímu zjevení. Věřící nesmí poslouchat ani biskupa, ani papeže, pokud se odchýlili od učení církve, daného Božím zjevením. Kardinál Müller se na toto téma vyjádřil: „Věřící jsou v otázkách víry a morálky zavázáni ‚náboženskou poslušností‘ biskupům pouze tehdy, když Římský velekněz – anebo biskupský sbor spolu s ním – definuje nějakou pravdu v souladu s Božím zjevením...“ Každému katolíkovi je jasné, že rušení Božích přikázání legalizací LGBTQ či veřejným modlářstvím s Pačamamou či zasvěcením se neplatného papeže Františka v Kanadě démonům jasně protiřečí Božímu zjevení. Navíc stahuje na ty, kteří se zpronevěřili Božímu zjevení, Boží anathemu, vyloučení z církve dle Gal 1,8-9.  

Kardinál Müller se o učitelském úřadu církve vyjádřil: „Učitelský úřad není nad Božím slovem, ale slouží mu, protože učí jen to, co bylo odevzdané, tedy zjevené Bohem...“

Synodální cesta je důkazem, že v současné době byl zneužit učitelský úřad proti pravdám zjeveným Bohem. Církev je dnes ve stavu sede vacante. Podobně je v současné církvi absence učitelského úřadu reprezentovaného vatikánskou kongregací, která je pod vládou neplatného papeže.

Připomeňme si, jak kardinál Müller hodnotí kontinentální shromáždění v Praze: „Kontinentální fázi Synody v Praze využili – jako se očekávalo – protagonisti německého alternativního katolicizmu.“

Jak tuto pražskou pseudosynodu, která prosazuje sodomistické antievangelium, hodnotí Bůh? „Kdo by hlásal jiné evangelium, i kdyby to byl anděl z nebe, budiž proklet.“ (Gal 1,8-9) Na předsedy biskupských konferencí Evropy i na ostatní účastníky dopadla Boží anathema.

BKP – hlas volajícího na poušti 
                                                                                                                                         21. 2. 2023