BKP: Čtyři základní Bergogliovy hereze

1. oblastí je hlásání falešného milosrdenství

V Písmu svatém je přijetí Božího milosrdenství vždy spojeno s pokáním. Vyjadřuje to podobenství o marnotratném synu. Hlásání falešného milosrdenství ale tuto podmínku ke spáse, kterou je pokání, vyřazuje. Ježíš naléhavě zdůrazňuje: „Jestliže nebudete činit pokání, všichni zahynete.“ (Lk 13,3)

Bergoglio hlásá hereze a uzurpovanou papežskou autoritou je veřejně učí. Tento zločin koná vědomě a dobrovolně. Vyžaduje následování, tedy realizaci svých herezí. Staví na systému lži, který je velmi účinný. To proto, že ho skládá z velmi živých, citlivě podaných pravd, které se dotýkají srdce. Například vysvětluje, že Ježíš je milosrdný a odpouští, a proto proti kajícímu hříšníkovi je ďábel bezmocný. Jenže kající hříšník má zároveň upřímnou snahu se s hříchem rozejít. To však Bergoglio nechce ani nedovoluje. Proto termín „kajícnost“ a jiné biblické termíny jsou v jeho ústech jen manipulačními frázemi. Potom ne ďábel, ale Pán Ježíš, který odpouští, je bezmocný, protože hříšník odpuštění nepřijímá, odmítá ho. Bergoglio totiž učí nepokládat hřích za hřích a setrvávat v něm. Sodomitům zahlušuje svědomí frázemi jako „Bůh tě miluje takového, jaký jsi, i ty se tak miluj.“ Tím jim zabraňuje ve spasitelném pokání.  

V katechismu kardinála Tomáška z roku 1955 jsou vyjmenovány hříchy proti Duchu svatému:

Jako první uvádí: nadměrné spoléhání na Boží milosrdenství. Bergoglio hříšníkům záměrně a jednostranně zdůrazňuje Boží milosrdenství s cílem, aby se od hříchu neodvrátili a měli, jak říká svatý Basil, větší odvahu hřešit, protože pravda o věčném zavržení se hlásat nesmí. Bergoglio udržuje hříšníky na cestě do záhuby záměrně nadměrným zdůrazňováním Božího milosrdenství.   

Jako druhý hřích proti Duchu svatému katechismus uvádí: odpírání poznané křesťanské pravdě. Bergoglio, kromě jiného, odpírá i pravdě o sodomii, která je v Písmu svatém jasně odsouzena jako donebevolající hřích, který svolává oheň z nebe.  

Jako další hřích proti Duchu svatému katechismus uvádí: zatvrzelé srdce až do smrti. Bergoglio zaváděním žehnání homosexuálních svazků a zdůrazňováním věrnosti v hříšném vztahu, který nazývá láskou, vytváří podmínky, aby hříšníci zůstali v tomto hříchu zatvrzelí až do smrti. Tímto Bergoglio nejen že sám páchá hříchy proti Duchu svatému, ale i jiné učí je páchat a vytváří k těmto hříchům podmínky.    

2. oblastí, kde se Bergoglio dopustil hereze je církevní legalizace homosexuality

Na otázku ohledně homosexuality odpověděl protiotázkou: „Kdo jsem já...?“ Tím dal zároveň odpověď, že je zjevný heretik. Totiž, kdyby byl křesťan, a tím více kdyby byl papež, byl by povinen jasně nazvat hřích homosexuality hříchem a hříšníkovi ukázat nutnost spasitelného pokání. On ale jako zjevný heretik sledoval cíl odstranění Božího zákona a legalizování hříchu.

Zjevnou herezí, která se nyní plně projevila v jeho synodální LGBTQ cestě, se už dávno vyloučil z církve, a proto nemůže být její hlavou. Tuto pravdu zdůrazňuje sv. Bellarmin i jiní církevní učitelé a otcové církve, a to na základě samotné podstaty Kristova učení. Bergoglio po celý čas, co okupuje nejvyšší úřad, otevřeně, při každé příležitosti, slovem, gestem i aktivitami propaguje sodomii. Biskupům v USA nedovolil v roce 2018, když ho o to žádali, řešit problém sodomie. Kardinála Müllera vyhodil z místa prefekta Kongregace pro nauku víry proto, že odmítl nespravedlivě obhajovat homosexuála. Dalšího prefekta Kongregace vyhodil i s jeho sekretářem, protože vydali prohlášení, že církev nemůže žehnat hřích homosexuality. Sám demonstrativně líbal nohy transsexuálovi, a to jako součást obřadu na Zelený čtvrtek. Umývání nohou je spojeno s poslední večeří. Ježíš neumýval nohy nepřátelům církve ani ženám či transsexuálům, ale svým vyvoleným apoštolům. Tímto gestem Bergoglio prozradil, kdo jsou jeho apoštolové LGBTQ ideologie.

Zneužitou papežskou autoritou de facto schválil transsexualismus i se zločinem přeoperovávání pohlaví. Navíc Bergoglio nejenže umýval nohy, on je i líbal, a to je gesto latrie, tedy úcty k jedinému Bohu. Tímto gestem jednak otevřel dveře nečistým LGBTQ démonům, a jednak se dopustil modlářství. V papežské autoritě přijal pro církev jiného boha a pak se i sám nechal ostentativně zasvětit v Kanadě satanu. Stalo se to v roce 2022, tedy už v čase synodální cesty. Vytyčil tak všem katolíkům vzor cesty apostaze od Krista.

Co se týče morální čistoty, připomeňme si Ježíšova slova: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla...“ (Mt 5,27-29)

Když je třeba se s takovým radikalismem stavět k přikázání nesesmilníš, co teprve říct o zvrácené sodomii či celé LGBTQ synodální cestě? Připomeňme alespoň, že Boží slovo jasně varuje před tímto hříchem trestem časného ohně (2Pt 2,6) a také trestem věčného ohně (Juda 7).

Fráze na synodě, že Duch svatý jim nyní zjevil, že už sodomie není hříchem, je ďábelská lež a rouhání Duchu svatému. Tuto lež jim nezjevil Duch svatý, ale duch ďábelský, duch nečistý.    

3. oblastí jsou hereze proti Eucharistii

Smysl přijímání Těla a Krve Kristovy je posilnit se v boji proti hříchu, a ne se v hříchu utvrzovat. Bergoglio přikazuje, aby eucharistii přijímali lidé bez zpovědi, bez lítosti a bez ochoty si vůbec hřích přiznat a konat pokání, tedy osoby LGBTQ. To je veřejné navádění ke svatokrádeži. Písmo jasně varuje, že takový člověk sobě odsouzení jí a pije (1Kor 11,31).

Navíc Bergoglio v závěrečném dokumentu Synody o Amazonii zavádí pohanské rity a pohanského ducha přímo do liturgie. Jde o snůšku herezí proti Eucharistii. Kardinál Brandmüller se vyjádřil, že to nejsou jen hereze, ale přímo stupidita.

Při prosazování pseudopandemie Bergoglio nařídil, aby kněží drželi Nejsvětější svátost v gumových rukavicích. Rovněž k degradaci Nejsvětější svátosti i svátosti kněžství vede prosazování svěcení žen na diákonky, potažmo na kněžky a biskupky.   

4. oblastí jsou hříchy proti 1. přikázání

Kromě herezí vztahujících se na dogmatické pravdy v oblasti věrouky, se Bergoglio dopouští i veřejného modlářství. Aktivně se zúčastnil pohanského rituálu ve vatikánských zahradách s čaroději a čarodějnicemi. Pak slavnostně intronizoval démona Pačamamu v chrámu sv. Petra. Vrcholem jeho modlářství je veřejné zasvěcení se satanu pod vedením šamana v Kanadě. Toto jsou zjevné hereze. V tomto duchu Bergoglio razí internáboženský dialog, což je rovněž zjevná hereze.  

Heretické vyjádření, které Bergoglio podepsal v Abú Dhabí, obsahuje herezi, že pluralita náboženství je vůlí Boží, to znamená, že uctívání démonů v pohanství je prý vůle Boží. Tento zjevně heretický postoj likviduje pravdivou misii a z misionářů činí pouze kulturní a sociální pracovníky.

Bůh trestá za modlářství až do 3.‒4. pokolení (Dt 5,9). Modláři nebudou mít účast v Božím království (1Kor 6,9; 1Tim 1,10, Zj 21,8).

Ukázali jsme na čtyři základní oblasti Bergogliových herezí. Je naprosto jasné, že Bergoglio je mnohonásobný a zjevný heretik, který zneužívá papežství k prosazení herezí do nitra církve. Jediné řešení je, aby se od něj biskupové a kněží oddělili, protože on a jeho sekta okupované církevní úřady dobrovolně neopustí. Největší překážkou záchranného kroku, tedy oddělení se od heretika, je sebevražedná hereze papalatrie!

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři