BKP: Jaký trest čeká Bergoglia a jeho sektu za to, že ruší Boží zákony a legalizují hřích?

Lžipapež Bergoglio církevní legalizací sodomie spojenou se zaváděním žehnání homo a queer párům nejenže sám těžce hřeší, ale rušením Božích zákonů a stíráním vědomí hříchu zároveň způsobuje, že už se neodlišuje zůstávání v těžkém hříchu od stavu Boží milosti. Je tím zabráněno spasitelnému pokání, které duši zbavuje hříchu, a zůstává pak už jen široká cesta do záhuby. To je ta Bergogliova, tzv. synodální, LGBTQ cesta. Jde o hrubé zneužití papežské autority, spojené s neomylností a požadavkem poslušnosti a výsměch dogmatu o papežské neomylnosti (z 18. 7. 1870). Nejvyšší zneužitá autorita strhává masy křesťanů do věčné záhuby. Bergoglio nejenže ruší, že sodomie je hřích, on ho i legalizuje a všechny nutí, aby Boží zákony nahradili jeho herezemi. To je vrcholná vzpoura proti Bohu Stvořiteli, je to přímo veřejná satanizace církve pod zneužitou papežskou autoritou. Bergoglio se skutečně postavil na místo Boha, Zákonodárce.

V listě k Soluňanům je řečeno: „...člověk nepravosti, Syn zatracení, ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha.“ (2Sol 2,3-4)

Bergoglio je nepravý papež, ale usedl v chrámu Božím, kterým je církev, a vydává se za Boha, tedy za nejvyššího zákonodárce. Boží zákony ruší a místo nich zavádí antizákony, které vedou k masovému odpadu od Boha, s cílem, aby se po jeho příkladu každý katolík nechal zasvětit satanu a ani si přitom neuvědomoval, jakého zla se dopouští. Bergoglio transformuje apoštoly Kristovy na apoštoly antikrista. Pokud si někdo dovolí se proti jeho teroru postavit a hájit Kristova přikázání, okamžitě je zbavován úřadu a na jeho místo je dosazen agent Bergogliovy sekty.

Vrcholem všeho je, že při legalizaci donebevolajících hříchů se Bergoglio a jeho sekta odvolává na nové zjevení Ducha svatého dle zneužitého výroku Bible: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.“ (Zj 2) Jenže tento výrok je v Písmu spojen s výzvou k pokání pro biskupy i s hrozbou trestu. Na to už Bergoglio uši k slyšení nemá. Připisování Duchu svatému legalizování hříchu je kolosálním rouháním. Navíc jde o nejtěžší hřích, a to hřích proti Duchu svatému. Ten nebude odpuštěn ani v tomto, ani v budoucím věku. (Mt 12,31-32)

Největší tragédie a znak duchovní slepoty je, že většina biskupů a kněží to vůbec nevidí. Tato duchovní slepota je ovocem stažení prokletí za Bergogliovo falešné evangelium dle Gal 1,8-9. Mnozí současní pastýři proto nejsou schopni rozlišit Bergogliův duchovní zločin, i když zjevně odděluje duše od Krista a vede k časnému i věčnému trestu. A už vůbec nejsou tito pastýři schopni se sjednotit a postavit se po příkladu Krista, dobrého Pastýře, za ovce, které jim byly svěřeny. Když jim arcikacíř Bergoglio pohrozí, zbaběle utíkají a nechávají Kristovo stádo napospas dravým vlkům, kteří pak stádo trhají.

Ptáme se: Kde duchovní infekce těchto herezí začala? Kořen sahá až k II. vatikánského koncilu, který otevřel dveře herezím modernismu, zpochybňujícím základní pravdy věrouky – Kristovo Božství, Jeho historické a reálné vzkříšení i samotnou inspiraci Písma. To všechno pod pláštíkem vědy a vědecké úrovně, která diktuje nový přístup k Písmu svatému. Koncil navíc konkrétně vyhlásil herezi synkretismu s pohanstvím. Ovocem bylo, že pravá misie byla vyřazena a do nitra církve se doširoka otevřely dveře antimisii hinduismu, buddhismu a pohanství. Vše pod vznešeným pojmem „úcta k jiným religiím“, ve skutečnosti úcta k jejich démonům.

Do centra se dostal tzv. „internáboženský dialog“ a misie byla odsouzena jako přetahování neboli proselytismus, který je nežádoucí. V důsledku byla jediná cesta ke spáse, neboť „v nikom jiném není spásy“ (Sk 4,12) než v Ježíši Kristu, postavena na stejnou rovinu s pohanskými kulty, tedy démony! Tímto duchovním zločinem byl de facto likvidován i osobní vztah ke Kristu ukřižovanému a vzkříšenému. To jsou kořeny současné bergogliánské apostaze.

Plná zodpovědnost proto dopadá na koncilní a pokoncilní papeže, kteří byli povinni, i dle dogmatu o papežské neomylnosti, bránit učení víry a mravů. Neotevírali sice dveře herezi vyhlášeními ex cathedra, ale prakticky dali prostor k jejímu masovému rozšíření. Vytvořili podmínky, aby arcikacíř Jorge Bergoglio mohl uchvátit papežský úřad a zneužívat ho už přímo provokativním způsobem proti jeho podstatě. Bergoglio je tím synem zatracení, o kterém se zmiňuje apoštol Pavel. 

Na falešném základě není možné budovat ani bojovat proti hříchu. Ovoce věroučných herezí je morální rozklad. Bergoglio je jenom vrcholem ledovce.

Chceme-li konat pravdivé pokání, nestačí si jen přiznat chyby, nestačí se jich odřeknout a nestačí ani hlásat pravdivé učení. Nutné je ve svém soukromém životě postavit na první místo Boží řád a život modlitby. Bez pravdivé modlitby nedostaneme milost, abychom poznali pravdu, abychom z ní žili, ji hlásali a také za ni třeba i život obětovali.

Polož si otázku, kolik času denně věnuješ modlitbě, a kolik internetu a smartphonu! Máš sebekritiku a kázeň, abys je používal jen k splnění svých pracovních či školních povinností? Navíc je třeba i radikální časové omezení, pokud chceš použít tyto prostředky ke svému duchovnímu užitku. Konkrétním řešením ohledně řádu modlitby je zavedení do svého soukromého života tzv. svaté hodiny, a tím i programu domácí církve (https://vkpatriarhat.org/cz/?p=50686). Pro služebníky Kristovy a horlivé křesťany je bezpodmínečným požadavkem desátek času, to je 2,5 hodiny. Navíc modlitba musí sloužit k našemu osobnímu spojení s Bohem. Je třeba v ní usilovat o osobní vztah k ukřižovanému Spasiteli. On zemřel za mé hříchy a bez víry v Něho není spása. Denně si krátce ve své modlitbě uvědom svou smrt, Boží soud a věčnost.

Jen krátce k vyzkoušenému programu pro domácí církev:

Základ tvoří svatá hodina od 20 do 21 hodin. Během týdne má tuto náplň: v pondělí a úterý vyznávání hříchů, děkování, prosby a růženec. Ve středu biblická modlitba zvedání duchovních hor dle Mk 11,23 a růženec. Ve čtvrtek rozjímání o utrpení Kristově a následně křížová cesta. V pátek rozjímání o posledních slovech na kříži. V sobotu je to prorocká modlitba dle Ezechiel 37 a v neděli rozjímání o Kristově vzkříšení. V sobotu po svaté hodině je ještě hodina modlitby, kterou vstupujeme do svěcení dne vzkříšení. V neděli od 5 do 7 hodiny ráno je rozjímání se zpěvy, vztahující se ke vzkříšení.

Každý čtvrtý týden je modlitební stráž – každý dodržuje svou hodinu. Kromě toho se přes den krátce zastavujeme v 9:00, 12:00, 15:00, 18:00. Kající den v měsíci je tzv. fatimská sobota (novoluní).

Kdo si takto vyčlení čas na Boha a svou duši, brzy rozliší, co je hřích, co je Kristova cesta ke spáse a co Bergogliova synodální cesta do zavržení.

Jaký trest čeká Jorge Bergoglia a jeho sektu za to, že ruší Boží zákony a legalizují hřích?

Sv. Basil Velký odpovídá: „Ve věcech určených Písmem nemá nikdo dovolené dělat to, co je zakázané... Člověku, který se k něčemu podobnému odváží, zůstává ‚jen hrozné očekávání soudu a sžírající oheň, který pohltí Boží protivníky‘ (Žid 10,27).“

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři