BKP: Východisko ze současné duchovní krize – domácí církev

Jaká je perspektiva pro lidstvo, které pravdu nechce přijímat? I když je stokrát oklamáno, dále věří lži, která ho vede k vlastnímu sebezničení časnému i věčnému. Jaké je řešení pro křesťany, kteří chtějí zachovat víru a spasit duši? Jedinou cestou záchrany je pravdivé pokání a vytrvalá modlitba. Mnozí se ptají: Co se máme modlit, jak a kdy?

Podáváme zde krátký návod pod názvem „domácí církev“, jehož základem je tzv. svatá hodina, a to denně od 20 do 21 hodin.

Křesťanské duchovno je spojeno se základními pravdami víry a zachováváním Božích přikázání. Je to život, v němž denně počítáme s živým Bohem, s realitou boje s hříchem a duchem lži, a pamatujeme na věčnost, smrt a Boží soud. Je třeba obzvlášť usilovat o osobní kontakt s Bohem, o živé spojení s naším Pánem a Spasitelem, z něhož křesťan čerpá na každý den světlo a sílu, aby Pánu zůstal věrný. K tomu je nutné, aby se ve svém osobním životě řídil Božími zákony a Kristovými přikázáními. Skromnost, ke které nás nabádá evangelium, je dnes mimořádně aktuální. Je protikladem materialismu, tedy otroctví věcem a pýše života.

Bůh hledá pravdivé křesťany, aby se stali solí a světlem, novým kvasem, který pak může prokvasit paralyzovanou katolickou církev. Dnes je navíc do duchovního vakua, které vytváří konzumní společnost zahlcená duchem tohoto světa, nasáváno pohanské pseudoduchovno. V žádném případě křesťan nemůže modlitbu nahradit tzv. orientálními meditacemi zenu či jógy či jiných psychotechnik a praktik New Age. To by byla duchovní sebevražda. Svatí se stali svatými především vytrvalou modlitbou, a to platí i dnes.

Doporučujeme tento vyzkoušený program pro domácí církev, jehož základem je svatá hodina od 20 do 21:00:

(program s hypertextovými odkazy na modlitby či texty zde: vkpatriarhat.org/cz/?p=51549)

Pondělí 20:00-21:00 

5 minut vyznáváme hříchy, po každém krátkém vyznání se pronese: „Pane, smiluj se!“ a ostatní řeknou rovněž „Pane, smiluj se!“ 
5 minut děkujeme Bohu a každý zakončí děkování slovy: „Děkuji Ti, Pane“ a ostatní rovněž zopakují: „Děkuji Ti, Pane.“ 
5 minut prosíme, prosbu zakončíme slovy: „Prosíme Tě, vyslyš nás,“ ostatní zopakují totéž. 
15 minut zpěv 
Asi 25 minut modlitba svatého růžence 
Hodina končí modlitebním zastavením a věřící přijímají požehnání, které ve 21:00 udělují biskupové a kněží.

Úterý 20:00-21:00

Tentýž program

Středa 20:00-21:00

Asi půl hodiny modlitba jednoty a moci dle Mk 11,23 
Modlitba růžence
Nakonec modlitební zastavení a přijetí požehnání.

Čtvrtek 20:00-21:00

Rozjímání o utrpení Páně a křížová cesta 
Nakonec modlitební zastavení a přijetí požehnání.

Pátek 20:00-21:25

Jeden týden rozjímání – 1.-4. slovo z kříže
Druhý týden rozjímání – 3., 5., 6. a 7. slovo z kříže

Ve 21 hodin je modlitební zastavení a přijetí požehnání a dále pokračuje rozjímání.

Program k prožívání svaté hodiny je možné měnit podle období. Například ve vánoční době půl hodiny zpíváme koledy a půl hodiny se modlíme růženec. Je také možné například jeden, popřípadě dva dny v týdnu věnovat celou hodinu zpěvu náboženských písní, zvláště pokud někdo má možnost i doprovodu na hudební nástroje. Často se ve zpěvu lehce otevřeme Duchu Božímu a můžeme i tímto způsobem prohloubit svůj osobní vztah k Nebeskému Otci, k Ježíši a k Jeho i naší Matce.

Ideální je snažit se navrhovaný program zachovat po celý rok a až pak je možné zavádět různé změny. Hlavně ale musíme hlídat, aby změna neuhášela Ducha osobního vztahu k Bohu a aby skrze ni nepronikl duch světa. Velmi užitečné je například po ukončení svaté hodiny si ještě aspoň jednou či dvakrát za týden číst z životopisů mučedníků a svatých. Svatá hodina se nám má stát součástí každého dne. Začátky jsou nejtěžší, ale každý kdo vytrvá, uvidí pozitivní plody.

Svatá hodina je doslova nutnou podmínkou k zakořenění rodiny v křesťanském životním stylu uprostřed tlaků světa. Zcela se pak mění atmosféra v rodině. Tato hodinová modlitba vnáší Boží pokoj a harmonii a má blahodárné uzdravující účinky na lidské duše. Ježíš řekl: „Nemohli jste alespoň hodinu se mnou bdít?“ Tato Ježíšova prosba nám má být prvořadou motivací v každém dni.

Čas, který vyčleníme modlitbě, je konkrétním darem Bohu. Zároveň je pro nás obětí živou a svatou, je to naše duchovní bohoslužba (srov. Ř 12,1). Požehnání z tohoto času je pro nás velké. Ježíš nás vybízí: „Shromažďujte si poklady v nebi, kde je ani mol, ani rez neničí a kde je zloději nevykopávají a nekradou.“ Proto je třeba začít a vytrvat.

Program na víkend zahrnuje i obnovené svěcení neděle, které začíná už v sobotu večer.

Sobota 20:00-21:20

Prorocká modlitba dle Ez 37  
Ve 21 hodin je modlitební zastavení a přijetí požehnání a dále pokračuje modlitba.

Začíná svěcení neděle:
Sobota 21:20-22:20

Rozjímání o pravdách vzkříšení – první hodina 

Neděle 5:00-7:00

Rozjímání o událostech vzkříšení z nedělního rána a zpěvy

8:00-9:00

Rozjímání a znovu o přijetí Ducha svatého  

Účast na liturgii

Kdo nemůže být přítomen na liturgii, může prožívat liturgii duchovně podle brožurky

Odpoledne:

Bratrské společenství asi 3‒5 rodin, nejlépe muži zvlášť a ženy zvlášť, trvá přibližně 1-2 hodiny. Může končit rozjímáním o zjevení Ježíše emauzským učedníkům – 20 minut 

20:00-21:00

Rozjímání – Ježíš se zjevuje apoštolům bez Tomáše a pak apoštolům i s Tomášem 
Nakonec modlitební zastavení a přijetí požehnání.

Toto je současný model svěcení dne Páně, tedy dne Kristova vzkříšení a seslání Ducha svatého. Snažíme se zde realizovat ideu čtyř základních principů první církve v Jeruzalémě: 1) modlitba, 2) apoštolské učení, 3) liturgie, 4) bratrské společenství (viz Sk 2,42).

Model svěcení dne Páně, tedy dne Kristova vzkříšení a seslání Ducha svatého, zahrnuje realizaci čtyř základních principů první církve v Jeruzalémě, a to: 1) modlitba, 2) apoštolské učení, 3) liturgie, 4) bratrské společenství (viz Sk 2,42).

Pro domácí církev také doporučujeme každodenní modlitební zastavení 3–5 minut dle staré církevní tradice v těchto časech: při vstávání, v 9:00, 12:00, 15:00, 18:00, 21:00 a před spánkem. 

O prvních křesťanech je řečeno, že se scházeli v chrámě a po domech (Sk 5,42). Apoštol Pavel mluví o domácích církvích: „Velice vás v Pánu pozdravuje Akvilas a Priska spolu s církví, která se shromažďuje v jejich domě.“ (1Kor 16,19) „Pozdravujte bratry v Laodikeji i Nymfu a církev, která se shromažďuje v jejím domě.“ (Kol 4,15) Základ domácí církve tvoří rodina, která je malou církví. Zdravá křesťanská rodina je živou buňkou církve, která má svůj modlitební řád.

Do současné krize víry zasáhla doslova smrtelná rána v podobě Fiducia supplicans. Tím už nejen duch světa, ale přímo prokletí proniklo katolickou církev. Je tak transformována na anticírkev New Age, která nevede ke spáse, ale do zavržení. Teď záleží na každém biskupovi, jestli svou statečností a věrností Kristu sejme tento mrak duchovní temnoty z duší, které mu Bůh svěřil, anebo mu naopak dá prostor. Zde je rozhodující právě modlitba věřících. Je proto třeba klást na první místo obrodu rodiny skrze domácí církev. Všechny ostatní akce, které by suplovaly modlitbu, jsou buď nepodstatné, zavádějící, nebo dokonce škodlivé.

Může nastat situace, že se věrný biskup postaví proti Bergogliově sektě, ale bude doslova násilně zbaven úřadu a jeho místo zaujme heretický biskup, který bude držet diecézi pod prokletím Fiducia supplicans. Co má dělat tento pro Krista perzekvovaný biskup? Ať se skupinou čtyř až pěti kněží začne žít formou řeholního života v obyčejném domě na vhodném místě v diecézi. Zároveň se tak stanou duchovním centrem, odkud budou řídit a povzbuzovat věrné kněze i aktivní laiky a rodiny. Odtud budou konat i zevnější misii dle daných možností. K obrodě církve rovněž slouží systém učednictví. Je to něco podobného, jako byl dříve v církvi tzv. katechumenát.

Takže pro dnešní pravověrné biskupy jsou dvě možnosti: buď zachrání diecézi a zůstanou v úřadu, odděleni od apostatické struktury Bergoglia, anebo přejdou do katakombální církve. Ta rovněž potřebuje biskupa i skupinu kněží. Realita je taková, že když se od Bergogliovy sekty oddělí jen jeden biskup v daném národě, v úřadu těžko obstojí, protože homo-síť, která okupuje katolickou církev, mu nedovolí realizovat obrodné hnutí. Kdyby se od apostatické struktury oddělily dvě nebo tři diecéze, biskupové by mohli snadněji pro obrodné hnutí zachránit i chrámy, kláštery, exerciční domy, popřípadě i jiné prostředky ke katechezi a duchovnímu působení. Musíme ale dnes vážně počítat i s druhou formou, a to s formou katakombální církve. Mějme však na paměti, že stále platí a platit bude, že brány pekelné Kristovu církev nepřemohou!

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
                                                                                                                                                12.2.2024