Je Sokol jen nadstranický, nebo i apolitický?

Podrobnosti

Z domova / Vaše free zóna|

1. červenec 2012|

Ivo Antušek|

7396 x

Letos vzpomínáme  na založení Sokola před 150 lety a připomínáme si jeho úlohu při národním probuzení a u zrodu samostatného státu, Československé republiky. Tisíce sokolů padlo na frontách první světové války. V předvečer té druhé stáli sokolové pevně připraveni hájit ČSR proti nacistickému ohrožení.

 

Výrazem této vůle byl X. Všesokolský slet. Za války sokolové dále čelili nacismu. Mnozí byli zatčeni a popraveni, Česká obec sokolská byla zakázána.  V pražském povstání na sklonku války to byly právě sokolské písně, které mobilizovaly obyvatele k obraně města. Četní sokolové padli na barikádách, jiní už dříve na východní i západní frontě.

Za národ, drahou vlast!

Po válce se Sokol stal opět uznávanou národní organizací a desetitisíce občanů se zapojilo do jeho činnosti. Poválečný rozvoj vyvrcholil XI. Všesokolským sletem. Komunisté nelibě nesli některá demonstrativní vystoupení svých politických protivníků na sletu. Příznivci KSČ ovládli vedení ČOS. Někteří významní sokolští představitelé emigrovali, jiní  byli zavřeni či vystěhováni z Prahy, aby nemohli nadále ovlivňovat veřejnost. Politikou KSČ bylo po sovětském vzoru centralizovat tělovýchovu, aby ji mohli lépe ovládat a řídit. Tak došlo k opětnému zákazu vzpurné organizace.

V roce 1968 se opět Sokol snažil o své obnovení, ale okupace vojsky Varšavské smlouvy tento vývoj přerušila.

Tužme se!

Je nutno objektivně přiznat, že vše, co se hodilo ze sokolské minulosti totalitní režim využíval. Proto se také spartakiády staly celonárodními slavnostmi, v nichž vystupovaly desetitisíce cvičenců, i když mnozí ne právě dobrovolně.  Komunisté využívali masových tělovýchovných vystoupení pro svoji propagandu, a tato skutečnost způsobila, že po převratu 1989 hromadná vystoupení upadla ve společnosti v nemilost. Dodnes však mnozí účastníci spartakiád na ně vzpomínají v dobrém.

Po r. 1989 sokolové svou organizaci obnovili. Čtyřicet let však nešlo lehce překlenout, mnozí odešli na věčnost a mnozí další v seniorském věku vykazovali více nadšení než reálných schopností. Možnost obnovit někdejší postavení a slávu Sokola byla vznešenou ideou, ale v nové realitě nedosažitelnou.   To se projevilo zejména ve sporech o navrácení sokolského majetku. Byly to tvrdé boje, někde sokolové zvítězili, jinde se staré struktury ČSTV  už pevně zabydlely a nehodlaly  sokolovny a hřiště opustit.

Kupředu, kupředu, zpátky ni krok!

XII. všesokolský slet měl světu demonstrovat obnovení Sokola.  Byl však připravován s nadměrnou velkorysostí, avšak bez rozmařilých státních příspěvků jako za spartakiád, a dokonce bez nemocného ekonoma. Ten trpěl rakovinou a  vedení ČOS nejmenovalo nového, aby mu nesebralo víru v uzdravení. Náklady na slet, např. na ozvučení Strahovského stadionu, předčily veškerá očekávání, sokolové naštěstí díky konexím dostali bankovní půjčku. Diváků bylo málo, slet byl prodělečný a organizace se na léta zadlužila. Vidiny zašlé slávy však způsobily, že všechny sletové plány a přípravy volení zástupci jednot a žup bez velkých výhrad schvalovali.

I za těchto okolností byl cíl sletu splněn. Do Prahy přijely desetitisíce cvičenců a radostně prošli Bránou borců aby ukázali, čemu se po měsících nácviku naučili. (Byl jsem mezi nimi). Také zahraniční sokolové pocítili, že jejich stará vlast je na nové cestě obnovy a že Sokol vstal z mrtvých.

Rok po sletu se konal sjezd ČOS.

Podivnými zákulisními čachry byl nečekaně zvolen novým starostou ČOS JUDr. Jiří Jánoš, jak se časem ukázalo, dvojnásobný agent Stb Květoň. Byl to někdejší sokolský činovník, člověk s vybraným chováním, rozsáhlými konexemi a schopnostmi vydobýt si autoritu. Brzy se mu doneslo, že se šéfredaktorovi sokolského tisku nelíbilo, jak po svém zvolení svévolně nedodržel schválený program sjezdu. Postupně začal omezovat vliv tiskového odboru, např. tím, že nejmenoval novou redakční radu, tiskovou komisi atp. Když šéfredaktor ve svém komentáři napsal, že nebude volit ODS, protože premiér Klaus odmítá finančně podporovat sport a ministr Ruml nechce vrátit sokolům pražskou sokolovnu U Studánky, kterou držela Rudá Hvězda ministerstva vnitra, svolal bývalé vrcholné spartakiádníky, zvyklé poslouchat, místostarostu Žižku, cvičenci oblíbenou sestru Žitnou a další, a oznámil jim, že šéfredaktora okamžitě odvolává z funkce. Svolaní členové předsednictva mu to na místě odsouhlasili. Toto nedemokratické porušení svobody tisku zahájilo kariéru agenta StB Jánoše, který měl podle některých pramenů (http://www.sinagl.cz/phpbb2/viewtopic.php?t=1775) tajný úkol,  po svém zvolení starostou ČOS zajistit udržení někdejších sokolských majetků v rukou ČSTV.

Další období vývoje bylo poznamenáno bojem sokolských jednot o zachování právní subjektivity. Tu získaly jednoty po r. 1989, kdy začala probíhat živelná obnova jednotlivých sokolských jednot. Pro vrcholové činovníky ČOS se tím omezovaly řídicí pravomoci, a proto usilovali centralizaci, která by jim dávala větší možnosti řízení a ovlivňování jednot prostřednictvím finančních toků. Tady je zajímavý postup pozdějšího starosty ČOS Bernarda, který byl jako starosta Sokola Vršovice pro zrušení právní subjektivity jednoty.   Valná hromada jedné z největších jednot  Sokol Praha - Vršovice neoblíbeného starostu na sjezd nevyslala a on chytrácky přestoupil do Boleslavi, kde ho delegovali, aby  mohl být zvolen starostou ČOS. (To není nic nového, ani JUDr. J. Jánoš nebyl svou smíchovskou jednotou delegován, a na sjezdu, kde byl zvolen, byl jako host. Někteří tenkrát dokonce pochybovali, zda je vůbec ještě členem Sokola). I tady se nabízí otázka, které síly v pozadí měly zájem na Bernardovo zvolení a řídily jeho kroky. A také např. otázka, kdo se nyní přičinil o zařazení mše, celebrované kardinálem Dukou, do oficiálního programu sletu. Vystoupení představitele instituce, tlačící na neúměrné vracení majetku, instituce, kterou ČOS odsoudila již na svém sjezdu v r. 1926. Komu to prospěje?

Věčný ruch, věčná nespokojenost!

Na letošním květnovém předsletovém vystoupení na ČT4 s moderátorem O. Černým padl dotaz, proč ČOS nezabránila pádu Sazky, vedené panem Hušákem. Sestra starostka ČOS i bratr náčelník to vysvětlili tím, že Sokol byl jen 13procentním akcionářem Sazky, a že tudíž neměl potřebný vliv. Toto vysvětlení je vhodné pro veřejnost, avšak uvnitř své organizace by se sokolové měli zabývat tím, jak jejich zástupci vystupovali, a také, zda nemalé odměny představitelům ČOS v Sazce skončily v pokladně ČOS,  anebo v kapsách činitelů, kteří sokoly zastupovali. (Podobně jako to dělají zastupitelé v Praze, bez ohledu na stranickou příslušnost).

Ni zisk, ni slávu!

Sokol je organizací nadstranickou, ale jak vyplývá z jeho minulosti, kterou jsme si na začátku ve stručnosti připomněli, nikoliv nepolitickou. Je proto ku podivu, že hlasitě nezazněl sokolský hlas při rozdělení státu, za jehož existenci mnozí položili své životy.  Že nebyl slyšet hlas ČOS při pokusu vybudovat na území republiky vojenskou základnu cizí, byť spřátelené, mocnosti.  Že  ČOS mlčí i nyní, kdy korupce a úpadek slušnosti je každodenním námětem diskusí.  Že Sokol nepodporuje občanské iniciativy, které staví hráz bezmezné honbě za ziskem, bez ohledu na jakoukoli morálku. Že ČOS veřejně nezaujala stanovisko k církevním restitucím, což je při srovnání historie církve a historie Sokola, a jeho zkušeností s restitucemi, zvlášť podivné. A to vše za okolnosti, že patří mezi nejpočetnější občanské organizace, údajně se 180 000 členy. Kde je zakopaný pes?

Sokolu zřejmě scházejí osobnosti, které by si sám vychoval, a které by byly schopny citlivě reagovat na mínění členstva. Nemělo by ale nic bránit tomu, aby jednoty navázaly aktivní spolupráci s občanskými iniciativami v místě, kde působí, a vedení s osobami požívajícími důvěry veřejnosti, jako je např. prof. V. Dvořáková nebo mladá ekonomka doc. I. Švihlíková aj.

Jedinec nic, celek vše!

Současná vláda ve své politice podporuje individualismus, ziskuchtivost, kryje korupci,  apod. Šoubyznys ukradl lidem sport, hazard, neodpovědnost a bezohlednost vůči sobě i okolí se vystavují na odiv.  To vše je v rozporu s tradičními sokolskými hodnotami.  Vypadá to, že sokolové a jejich vedení proti tomu neprotestují, snad spoléhají na vzdělavatele, kteří však obvykle jen vzpomínají Tyrše, Fügnera, Masaryka a Beneše, ale dnešní problémy jim unikají.

Za pár dnů bude po XV. Všesokolském sletu a v sokolském životě dojde k uvolnění po tak náročné akci zasluhující všeobecný obdiv. Skutečnost, že se v době hospodářské krize vypraví desetitisíce lidí do Prahy na vystoupení cvičenců, kteří měsíce nacvičují a trénují, aby si ze svého zaplatili veškeré související náklady ukazuje, že prostí sokolové se drží tradičních hodnot, a že je o koho se opřít při snahách o lepší a spravedlivější společnost.

Mgr.  Ivo Antušek,

(V l. 1994-5 vedoucí tiskového odboru ČOS a šéfredaktor Sokolského věstníku)

Komentáře