Klausovo počínání coby předsedy vlády nemůže žádný vlastenec a národovec hodnotit jako pozitivní. I když se o tom vedou spory (Klausovi nepřátelé na něj pro kuponovou privatizaci apod. útočí a on se tomu ve svých brožurách za pomoci svých kolegů spolupracovníků brání), jisté je, že této zemi bylo za jeho éry puštěno žilou. Bylo to možné i proto, že zdaleka nešlo jen o nějaký český experiment – byl to důsledek Gorbačovovy perestrojky, kdy se procesy z rozpadajícího Sovětského svazu okopírovaly do zemí východního bloku. Mohli bychom to nazvat Divokým Východem, kdy „kovbojové“ ze Západu objevili nový Klondike. A Václav Klaus nemůže popřít, že o tom nevěděl…
Klaus ale dostal novou šanci, když byl zvolen prezidentem. A v této roli si počínal skutečně dobře. Asi nemůžeme říci, že by tím „devadesátá léta“ úplně odčinil, ale snažil se. Zaplať pánbůh, že jsme na Hradě měli jeho a ne třeba nějakého Švejnara. I proto jsem ho jako novinář kdysi podporoval – byl mi sympatický jeho odpor k Evropské unii, boj proti Lisabonské smlouvě apod. V závěru prezidentského období to „pokazil“ amnestií a ostatně i tím potupným podpisem Lisabonu, který si mohl odpustit, ale zase nemůžeme říci, že by tyto přešlapy jeho prezidentování jako takové úplně zdiskreditovaly. To jen tak na úvod.
Aby si někdo nemyslel, že pro Klause horuji z nějaké nostalgie po časech, kdy svět byl ještě rozumnější, nebo proto, že jsem ho kdysi podporoval, připomínám, že posledních sedm let jsme se neviděli. Naposledy jsem s ním mluvil, když jsme s kolegy zakládali Národní demokracii. Pozval si mne na Hanspaulku a chtěl slyšet podrobnosti, ale byl skeptický k tomu, že bychom (bez peněz) uspěli. V tomto mu dávám za pravdu – bez peněz se do politiky prorazit téměř nedá a byl jsem naivní, když jsem si myslel, že ano.
Když byl v Národní demokracii proveden první pokus o puč, vinil jsem z toho Petra Hájka a zprostředkovaně i Klause. Byl jsem na něj naštvaný, i proto jsem pak do médií řekl něco, co se asi Klausovi (pokud to četl), nelíbilo. Dnes si myslím, že o té „hájkovině“ Klaus ale ani vědět nemusel a že jsem mu možná křivdil. Klaus zase – když byl na mou osobu, která byla tehdy soudně stíhána za údajný antisemitismus, zpovídán novináři – řekl také několik výroků, které se mi nelíbily. Ale je zase pravda, že to byly věty spíše diplomatické. Necítil jsem v nich nějakou zášť nebo něco takového. Proto jsem to vždy bral tak, že jsme se nikdy nerozešli úplně ve zlém.
Pro přesnost také dodávám, že se mi nelíbí ani to, jak Klaus před každými volbami naříká, že tu není strana, kterou by stálo za to volit. Častokrát také vysílá signály, jakoby se chtěl do politiky vrátit (naposledy letos na jaře, kdy volal po sjednocení vlasteneckých stran), ale jsou to jen slova, po kterých nenásledují činy. Samozřejmě chápu, že těmito výroky do médií pouze testuje terén, protože si nechce znovu naběhnout, jako tomu bylo kdysi s Hlavou vzhůru. To vše píši proto, aby mi někdo z vlastenců nepředkládal, že jsem naivní nebo že si některé věci neuvědomuji či nepamatuji. Uvědomuji a pamatuji. Ale přesto si myslím, že by byl Klaus nejlepším prezidentským kandidátem a také že by s přehledem všechny své konkurenty porazil. Kdyby do toho ale šel.
Že Klaus chce být znovu prezidentem, bylo jasné už od chvíle, kdy skončilo jeho druhé prezidentské období. Otázka spíše je, jak je na tom zdravotně, protože je už pokročilého věku (letos slavil 80 let). Jenže i v tom pokročilém věku je na tom pořád ještě dost dobře na to, aby tuto funkci mohl vykonávat. Rozhodně je na tom několikanásobně lépe, než současná hlava státu (která je o tři roky mladší), nebo o rok mladší Joe Biden, kterému to už nemyslí. Masaryk byl počtvrté zvolen prezidentem ve svých 84 letech a už tehdy na tom byl opravdu zdravotně špatně, že se nemohl ani podepsat a místo podpisu používal razítko. Klaus ve srovnání s těmito zmíněnými prezidenty stále vypadá jako jura a hlavně mu to pálí, což musí vidět každý, kdo vidí či slyší nějaký jeho rozhovor pro televizi či rozhlas.
Druhá otázka jsou finance. Tvrdí se, že měl přislíbeny peníze od Petra Kellnera a mluvilo se i o konkrétní částce. To by na kampaň jistě stačilo, navíc, prezident Klaus jistě není chudý, takže otázku financí bych bral spíše jako věc podružnou. Na druhou stranu je jistě pochopitelné, že Kellnerova smrt mohla zamíchat kartami více, než tušíme. Protože o tom ale nic nevím, nemá smysl to rozebírat.
Další věcí je kandidatura Andreje Babiše, která se svého času zdála Klausovu kandidaturu ohrožovat, ba přímo vylučovat. Není mi jasné, zda šlo o kalkul nebo o nějakou dohodu, ale věc se ještě před pár týdny měla tak, že když Babiš neuspěl ve volbách, míří „alespoň“ na Hrad a za takové situace Klaus kandidovat nebude. Jenže od té doby se vše zase změnilo, ale o tom zase za chvíli…
Nyní si řekněme něco o tom, proč si myslím, že by Klaus kandidovat měl. Uvědomil jsem si to před několika týdny, kdy to vypadalo, že do boje o Hrad vytáhne Babiš (zastánce očkování) a proti němu – s účelově hraným odporem proti očkování – se postaví Karel Janeček. Že Janeček takovou ambici má a že očkování nebo spíše (předstíraný) odpor k němu chce využít jako téma pro získání hlasů proti Babišovi, o tom snad nikdo nepochybuje. V takové situaci jsem si říkal, že my – vlastenci a národovci – nemůžeme dopustit, aby při tak důležité volbě jako je volba prezidentská, byl lid obelháván takovou komedií, kdy proto sobě stojí zastánce očkování a proti němu odpůrce očkování, který ale takový postoj nemyslí vůbec vážně. Chce to, aby lidé měli možnost volit někoho, jehož postoj je autentický, neměnný, tedy volit někoho, komu můžeme jeho odpor proti očkování věřit. To Klaus bezesporu je.
Víme to nejen z jeho vyjádření či knih věnovaných covidu apod., z jeho kritiky vládních opatření, z jeho odporu k nošení roušek a k vakcinaci proti covidu. Toto vše by se dalo nazvat pouhými slovy, kdežto pro Klause mluví i činy. Schválně zapátrejte na internetu, jak se v roce 2010 stavěl k prasečí chřipce a ke snahám očkovat některé vybrané profesní skupiny občanů ČR. Máme někdy krátkou paměť, ale nezapomínejme, že tehdy byla situace také poměrně vyostřená a farmakolobby žádala povinné očkování zdravotníků, vojáků apod. Klaus to tehdy kritizoval, ba přímo rezolutně odmítal, dokonce by se dalo říci, že do toho svými kroky hodil vidle. Jako vrchní velitel ozbrojených sil například odmítal, aby byli očkováni vojáci. Z očkování tehdy sešlo. Tímto svým postojem tehdy potvrdil, že mu zájmy občanů nejsou cizí a že se dokáže postavit i proti mocným zájmům farmaceutického průmyslu. To o sobě rozhodně nemůže říci současný prezident, který je dost chytrý na to, aby věděl, o jak velký podvod se jedná a přesto od samého počátku hraje tvrdě covidovou kartu. Jeho láska k Izraeli, kde se trasuje, lockdownuje a očkuje o sto šest, mu zaslepuje oči a zatemňuje mysl. V tomto je Klaus mnohem pragmatičtější – s Rothschildy se zkrátka před určitou dobou rozešel a některé jejich globalistické hrátky hrát nehodlá. I když bych měl k němu i v této věci nějaké výhrady (například to, kolik pozornosti věnoval rouškám, než aby mluvil o něčem, co je mnohem nebezpečnější a co je „za“ covidem – viz Great Reset a jeho přátelé-nepřátelé z Davosu), ale to nechme na jindy, protože nikdo není dokonalý a protože bychom zase příliš odbíhali od tématu a větvili tento nedělník až k neučtení. Jinými slovy, měl-li by se případný prezidentský souboj odehrát na pozadí myšlenkového střetu o očkování, pak by bylo fér, kdyby na straně odpůrců stál skutečný odpůrce, ne jen někdo, kdo chce hlasy odpůrců zneužít pro své cíle. Právě proto a pro nic jiného jsem před pár týdny řekl, že si myslím, že by Klaus byl dobrým kandidátem. Byl by totiž schopen porazit nejen Janečka, ale i Babiše.
Někdo by teď mohl namítnout, že vlastenecká scéna by měla vygenerovat vlastního kandidáta, více vlasteneckého, nám, vlastencům a národovcům, více bližšího. Klaus se v jistém období svého prezidentování o hlas vlastenců politicky skutečně opíral (viz spolupráce s DOSTEm apod.), ale skutečný národovec to není. Pouze se z liberála „na stará kolena“ stal konzervativcem, ale jeho učiteli a vzory jsou stále ti „velcí ekonomové“, von hayekové, friedmanové, von misesové a další. Proto by někdo mohl říci, že bychom raději měli podporovat skutečného národovce. Po mé zkušenosti s Petrem Hannigem, kterého jsme podporovali v minulé prezidentské volbě, musím ale říci, že letos si tento „luxus vlastního kandidáta“ vlastenecká scéna nemůže dovolit. A to nemyslím proto, že nás s Petrem Hannigem momentálně rozdělil názor na covid, ale proto, že tenkrát jsme věděli, že nemůže uspět, ale šlo nám alespoň o získání mediálního prostoru, protože i to nám stálo za to. Stejně jsme pak nakonec (Hannigovými ústy) podpořili Zemana (coby menší zlo). Neptal jsem se letos Petra Hanniga, zda chce kandidovat znovu, ale beztak vím, že na vlastenecké scéně jsou i další, kteří na prezidentský post pomýšlejí, nebo alespoň ti, kteří jsou k úvahám o tomto vybízeni a k těmto úvahám tlačeni. Jakub Olbert už svoji kandidaturu oznámil. Podobné ambice má i europoslanec za SPD Hynek Blažko. Nic proti tomu. Oběma bych to přál. Před volbami jsme se s Jakubem Olbertem nakonec nepohodli, ale to neznamená, že bych si ho neuměl představit jako prezidenta. Hynek Blažko mi pomohl zprostředkovat před volbami jistou politickou schůzku a za to jsem mu vděčný (i když to nakonec nebylo nic platné). Při osobním jednání na mne udělal dojem, i když někteří naši političtí partneři si zase stěžovali, že se k nim choval nevhodně. U toho jsem sice nebyl, ale nemám důvod o tom pochybovat. Jeho veřejná vystoupení jsou totiž mnohdy zmatená a výroky protichůdné, což často pramení z generálova nejednoznačného vztahu k SPD (nebo, abychom byli přesnější a spravedliví, spíše z neférového vztahu SPD k němu). A není žádným tajemstvím, že i nadále probíhá další „vytipovávání“ a „hledání“ dalších prezidentských kandidátů.
Jenže tentokrát potřebujeme, abychom skutečně vyhráli. V sázce je příliš mnoho. Jak jsem už napsal, nemůžeme si dovolit ten luxus, hledat do poslední chvíle ideálního kandidáta a na poslední chvíli do boje poslat někoho, na kom by se sice nakrásně shodla vlastenecká scéna (i když i to je spíše z říše sci-fi), ale koho nezná (a tudíž nebude volit) široká veřejnost. Vždy jde totiž v posledku o souboj dvou mužů. Jakkoli je dvoukolová volba nefér, musíme si přiznat, že „vlastenecký“ kandidát (alespoň v tuto chvíli) do druhého kola nikdy neprorazí. Petr Hannig nebyl sice poslední (byl předposlední) a my se tak mohli utěšovat tím, že s téměř nulovou kampaní porazil kandidáta ODA, který měl k dispozici deset milionů korun od Pavla Sehnala, ale tentokrát bude v sázce mnohem více, než abychom měli za cíl jen „!čestně prohrát“. Musíme vyhrát. Musíme udělat něco podobného jako se Zemanem (i když jsme posledních několik let poznávali, že Zeman nás vlastně podvedl a oklamal a nikdy mu o národní zájmy nešlo, tedy, pokud tím nemyslel národní zájmy Izraele). Nicméně pořád musíme brát v úvahu, že Klaus není Zeman, což mimo jiné znamená, že byl-li Zeman Izraelem fascinován, u Klause tomu tak, naštěstí, není.
Ale vraťme se zpět k mé úvaze. Vlastenci by tak podle mého soudu měli vsadit na někoho, kdo jejich zájmy reprezentuje, i když není nutně „jeden z nich“ a kdo má zároveň možnost uspět, protože je kandidátem silné váhy. Klaus někým takovým je. Co se očkování a podobných proticovidových nesmyslů týče, naše zájmy – jsem přesvědčen – by hájil. A vyhrát by mohl. Na rozdíl od Hanniga, Olberta či Blažka. Média sice nejsou na jeho straně a nemají ho ráda, ale nikdo Klausovi nemůže upřít zkušenosti a charisma. Jinými slovy to, že je kandidátem těžké váhy.
Tuto úvahu jsem v mysli spřádal, když to vypadalo, že Babiš má cestu na Hrad téměř jistou. Nemůžeme mu to nechat, říkal jsem si. A když se Janeček o totéž přihlásil svou antitezí (neočkovat), říkal jsem si, že jediná cesta z tohoto podvodu na voliče by bylo vsadit na nějakého kandidáta, který by dovedl vyšachovat oba zmíněné. Vrátit do hry Klause. A pro pořádek a pro přesnost dodávám, že nejde o názor Národní demokracie (nijak jsem to s kolegy nekonzultoval), ale o můj soukromý názor. Věci se mohou ještě hodně změnit.
A to, že se mohou měnit skutečně dramaticky, vidíme i na událostech posledních dní. Jmenovaná vláda (ještě se k ní vrátím v příštím nedělníku), respektive okolnosti jejího jmenování, mnohé z věcí mění. Ukázalo se, že Fiala překvapivě udržuje se Zemanem dobré vztahy a že mezi nimi není žádné nepřátelství, jak jsme se mohli domnívat. A ukázalo se také, že tuto partii Andrej Babiš pěkně projel. A to až tak, že na svoji cestu na Hrad může zapomenout. Tím netvrdím, že nebude kandidovat, ale i to je možné. Situace se tím zásadně mění. To ale nic nemění na mé úvaze. I kdyby totiž Babiš nakonec nekandidoval (protože by to vzdal, podobně jako to vzdal se snahou o sestavení vlády), téma očkování, které tolik rozděluje společnost, bude i tak tématem prezidentských voleb. Jednak nemůže nebýt, druhak Janeček na údajném odporu k němu svoji kampaň stavět bude. Když to hodně zjednoduším, jeden z kandidátů, který postoupí do druhého kola, bude jistě pro očkování. A v tomto smyslu je jedno, zda jím bude Babiš nebo kdokoli jiný. S ním by se pak mohl utkat Janeček coby odpůrce očkování. Stále tedy hrozí scénář, kterému bychom měli zabránit. To se nám může podařit jen tím, že tento fingovaný souboj odhalí a sympatie veřejnosti na svou stranu strhne skutečný odpůrce očkování. Jistě – dnes nejsou žádná jména ještě vůbec jistá. Janeček své „ano“ ještě neřekl. Babiš, jak jsme si před chvíli uvedli, se dostal do nevýhodné pozice a není vůbec jasné, zda se souboje nakonec zúčastní (ale předpokládejme, že ano). A Klaus také ještě vůbec neřekl, zda do toho půjde. Vlastně nikdo ještě nic neřekl, takže jde o jednu velkou spekulaci. Přesto je potřeba se nad prezidentskými volbami začít zamýšlet…
Ve skutečnosti totiž i ony změny (které dobře popsal Petr Hájek zde), hrají v Klausův prospěch. Jak? Pakliže se Klaus (z různých důvodů) zdráhal kandidovat proti Babišovi, Babišova neschopnost sestavit vládu, Babišova neschopnost zabránit sestavení Fialovy vlády a Babišovo „zrada“ Zemana může znamenat i konec jeho vysněného prezidentského křesla. Ať už si o něj řekne, nebo to předem vzdá. Klause bychom v našem vlastním zájmu měli vrátit do hry, protože nám ji může vyhrát. A protože Babišovy chyby z posledních týdnů zásadně mění situaci a Klausovi umožňují, aby do toho šel, i když poslední týdny váhal.
Nezapomeňme. Hraje se o očkování (neboli označkování) občanů, o uzmutí svobod nejen těm, kdo očkování odmítnou (ale samozřejmě i těch, kdo se očkováním nechali oblbnout), hraje se o Green Deal, o migraci či o budoucnost tradiční rodiny. Na všechna tato témata má Klaus silný názor, který se blíží tomu našemu. Alternativa by měla v tomto případě vsadit na jistotu a podpořit silného kandidáta, který má šanci porazit pravdolásku na jedné, i představitele těch stran, které jsou vystaveny spíše jako podnikatelské projekty (Babiš, Okamura) na straně druhé. Když vsadíme na kohokoli jiného, prohrajeme.
Prezidentské volby jsou přitom důležité. V tom zápase o naši svobodu, který nás čeká, potřebujeme alespoň na Hradě člověka, který bude stát na naší straně. Současný prezident nestojí. A nově jmenovaná vláda, ačkoli se tváří, že bude lepší, bude z hlediska vakcinačního teroru ještě brutálnější. To víme všichni už řadu měsíců. Na Hradě je proto potřeba mít odpůrce očkování, který bude vetovat nesmyslné zákony a působit jako pojistka proti těm největším zhovadilostem. Klaus by to uměl a měl by i šanci se tam dostat.
Otázka ale je, zda do toho vůbec chce jít. Pro případ, že to celé pouze zvažuje, je tento můj text příspěvkem do debaty, proč by tomu tak být mělo. Proč by do toho jít měl. Proč bychom měli „vrátit Klause do hry“. Už i proto, že by měl odčinit ten podpis Lisabonu…
Omlouvám se, že byl tento nedělník tak dlouhý a popřeji vám klidné Vánoce a Nový rok. V roce 2022 nás čeká mnoho práce, ale právě proto bychom nyní měli načerpat klid a pokoj – jak říká pan VK – „v kruhu rodinném“ a volný čas využít k tomu, abychom popřemýšleli, jak tento rodinný kruh ochránit.
Požehnané či šťastné a veselé (podle toho, jak to kdo máte) svátky vám přeje
Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie
zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-67-vratit-klause-do-hry/
