Překvapuje mne, že na politické scéně je klid po pěšině, snad vyjma Babišova návrhu na mírovou konferenci v Praze, který nejspíše opsal z mého projevu určeného Jaltskému mezinárodnímu fóru v Moskvě, kde jsem navrhoval to samé už na podzim. Jinak se ale nikdo nebouří proti zvažovanému vyslání vojsk na Ukrajinu. Přitom není vážnější téma – tady už přestává veškerá legrace. Sankce, posílání zbraní na Ukrajinu, vyvěšování Putina v pytli na letenské kachlíkárně – to vše je špatně a nikdy se to nesmělo stát, ale vyslání vojáků – pod jakoukoli záminkou a v rámci jakékoli mise – je vlastní červenou linií, kterou by Česká republika překročit neměla. Říká to někdo? Varuje před tím někdo?
Minimálně by se o tom mělo hlasovat ústavní většinou v parlamentu, ale i to by podle mne bylo za hranou, protože připustit o tomto diskuzi není o nic méně bláznivější, než to – podobně jako Fiala, Řehka a Černochová – přímo podporovat. Je to tak vážná a riskantní věc (podílet se vojensky na konfliktu Rusko-Ukrajina), že by měl existovat jasný konsensus, že to pro naši zemi vůbec nepřichází v úvahu. Naneštěstí to vypadá, že existuje konsensus přesně opačný. Vláda i Hrad jsou naladěni proválečně, v obou komorách mají většinu, mediální proválečná masáž jede naplno už třetím rokem a hlasy volající po míru jsou „hlasem volajícího na poušti“, nebo, jak se dnes módně říká, hlasem dezolátů, které nikdo nebere vážně.
Pokud si vláda myslí, že se vše vyřešilo tím, když před nějakým časem parlament schválil nasazování vojsk do zahraničí v obecné rovině (jak nám tehdy říkali, aby se mohli vojáci účastnit případných misí), nemělo by jí to projít. Mělo by se hlasovat o tomto konkrétním případě, o kterém tu Macron a další blouznivci už několik týdnů debatují. A poslanci by neměli rozhodovat z tepla a pohodlí svých poslaneckých lavic, kde mají pocit, že se jich to netýká, ale měli by jít mezi lid, jehož jsou volenými zástupci a zeptat se, jestli si lidé přejí jít do války, posílat své děti na vojnu apod. A protože to politici nikdy neudělají, měli bychom to udělat sami. Měli bychom našim politikům napsat, že si zahrávají s ohněm nad sudem střelného prachu a že jsme jim k ničemu takovému nedali mandát.
Snad i voliči SPOLU by mohli upřímně přiznat, že tuto zpropadenou pětikoalici, když jí tenkrát ten hlas do urny házeli, nevolili určitě proto, že by chtěli jít do války s jadernou mocností. Jistě, tehdy o válce na Ukrajině nikdo nemohl nic tušit, ale právě proto – tato vláda nemá mandát rozhodovat o tom, zda se naše země zapojí do války na Ukrajině. Zmrvila toho už tolik, že i kdyby teď odešla, bude trvat roky a desetiletí, než se věci vrátí do pořádku. Ale pokud začne ještě navíc hrozit vysláním vojsk na Ukrajinu, měla by dostat okamžitou stopku. Ale okamžitou. Spolu s evropskými volbami by měly proběhnout předčasné volby a voliči by měli rozhodovat podle toho, která strana je pro mír a která je pro válku. Dobře ale víme, že nic takového není možné, protože vláda demisi podávat nebude a předčasné volby nikdo nevyhlásí.
Co nám tedy zbývá? Traktory? Obávám se, že traktory Hňupovi posloužily pouze k tomu, že dvě miliardy údajně slíbené zemědělcům odkloní nejspíše na válečné účely. Tahle vláda se ničeho nebojí, jen svých západních páníčků. Dokonce i toho směšného Macrona. Už nelezeme do zadku jen Americe, Německu, Ukrajině či Izraeli, už lezeme do řiti i Francii. Macronovi se hroutí jeho postkoloniální impérium v Africe, jsou ohroženy francouzské ekonomické a mocenské zájmy, Francie sama nemá sílu si je vojensky vyřešit, a tak hledá užitečné idioty, aby jí s tím pomohli. Tak hluboko jsme klesli, že už neděláme poskoky a podržtašky jen Američanům, ale dokonce i Frantíkům. Těm, kteří nás v roce 1938 hanebně zradili…
Je mi z toho všeho – jaro nejaro – k blití. K dlouhému výčtu cizích zájmů, které Fiala hájí před těmi českými, si teď může připsat i francouzské. Nebo, abychom byli přesnější, ty české nejsou až na posledním místě, ony tam totiž nejsou vůbec…
Takže ano – mírová konference je dobrý nápad. Ale hned po ní také soudní tribunál…
Vlasti zdar!
Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie
Zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-159-na-co-nezapomenout-po-mirove-konferenci/:
Komentáře