Chřipka může spouštět rakovinu. Přízračná entita virů v evolučním zápase s člověkem

Co je to vlastně chřipka? Zvířecí? Lidská? Lidé dost podceňují právě chřipku, přitom chřipka si ročně vybere své oběti na životech i v ČR.

MVDr. Miroslav Šafář: Nákazy mezi lidmi a zvířaty mohou přerůst v pandemie. Původcem nákazy mohou být jak viry, tak bakterie. Jedni i druzí se dokážou rozšiřovat nejen mezi jednotlivými druhy, ale i mezidruhově. Takový je i virus chřipky, který má mnoho podob a může v průběhu času mutovat. Virová partikule existuje v řadě variant. V čase se transformuje a vyvíjí.

Co tyto mutace způsobuje?

Mutace může způsobit cokoli – dlouhodobá pasáž v určitém organismu či v populaci, dezinfekční a paradoxně i léčebné prostředky, ale také vnější přírodní podmínky, jako je sluneční svit, radiace, apod.

Můžeme říct, že se viry brání svými mutacemi? Resp., že se brání snaze farmaceutických firem tyto viry vymýtit cílenými přípravky, jakými jsou třeba vakcíny?

Viry se nebrání uvědoměle. Mutují evolučně a na základě vnějších tlaků. Většina jich zahyne. Ty, které přežijí, se změní, přizpůsobí se. Kromě vakcín tu máme širokospektrální antivirotika, jakým bylo např. Tamiflu, o němž si myslím, že jeho účinnost nebyla taková, jaká byla prezentována. Látky typu Tamiflu nevykazují dle mého soudu jim přisuzovanou účinnost. Proto část virů časem získá jiné vlastnosti, říkáme, že přestane být citlivá na léčebný postup. Takto rezistentně reagují nakonec na léčiva i bakterie; v polovině 14. století jsme tu měli „černou smrt“, tzn. bakteriální onemocnění. Tento mor měla na svědomí bakterie Yersenia pestis původem z Malé Asie. Tehdy v některých oblastech Evropy populace klesla až o 50 %. Velké úbytky zaznamenala hlavně renesanční Itálie. Tento mor ve svém díle Dekameron krásně popsal Giovanni Boccaccio…

Měli jsme tu i „Justiniánův mor“, bylo to kolem roku 560, který snížil populaci v Konstantinopoli o desítky procent. Zasaženy byly východní provincie Byzantské říše, kdy demografické úbytky byly zaznamenány v Alexandrii, Konstantinopoli… Antiochie se téměř vylidnila, nemoc rozšířili nájezdníci, tzv. černí Hunové. Co nezmasakrovali a neodvlekli, to pomřelo na nákazu.

Virus chřipky je většinou poražen vlastní obranyschopností zasaženého organismu, vlastním imunitním systémem infikovaných lidí a zvířat. Přesto je virus chřipky enormně životaschopný, často mutuje. Naše vítězství nad ním není nikdy úplné a asi ani být nemůže. Tedy na chřipku se opravdu i umírá. Většinou to odnesou lidé starší či oslabení, jinak například osoby, které podstupují léčbu imunosupresivy. Může jít o jinak oslabené lidi (exhaustace, přepracování…).

Proslýchá se, že v jistém procentu případů může chřipka navodit onkologické onemocnění?

Ti, co mají problémy s imunitním systémem, riskují. Jde třeba o alergiky. Tam se opravdu mohou spouštět různé další nežádoucí procesy.

Jedna z nejzajímavějších chřipek byla chřipka španělská, kdy v mé vlastní rodině pradědeček a prababička zemřeli v závěru první světové války v rozmezí několika měsíců… Odešli poměrně záhy z plného zdraví. Dědeček se domníval, že příbuzní zemřeli na viry právě španělské chřipky. Celá populace Evropy byla tehdy oslabena vleklou válkou, narušené bylo zásobování, lidé čelili nedostatku, hlavně v týlových oblastech. Někteří strádali deficitem vitamínů, jiní hladověli. V potravě bylo málo energie. Španělská chřipka tak měla připravené pole. Zahynulo kolem 10 000 000 lidí. Skutečná čísla se dají jen tušit.

Pamatujeme i další závažná onemocnění, která vypukla hlavně v Asii. Jde o ptačí či prasečí chřipku. Vir postihující hospodářská zvířata se přenesl na člověka. Bylo to díky specifickým podmínkám na čínských tržištích a i díky hustotě zalidnění. Ale ohniska jsou i v Africe. Pro srovnání: ebola (bakteriologické onemocnění) se přeneslo z primátů na člověka. Virového původu je i SARS, rovněž závažné respirační onemocnění způsobené koronavirem; člověk se nakazil kvůli klecovému odchovu cibetek, které se v Číně zužitkovávají v kulinářství.

Celkově, jde-li o závažné zoonózy, které se dostaly do Evropy, většina těchto onemocnění pocházela a pochází z Asie. Je to dáno způsobem tamního života, přelidněním a tlakem na životní prostředí, který je větší než v Evropě. Nebezpečím je poškozování životního prostředí, bližší styk člověka s divokými zvířaty, se kterými by se běžně nestýkal, viz africká bakterie Ebola. Za nebezpečí nepovažuji ani tak technickou civilizaci, jako civilizační tlak do oblastí divoké přírody a přelidnění, což s sebou zřejmě nese možnost zcela nových onemocnění.

Říká se, že léčená klasická chřipka trvá 7 dní a neléčená jakbysmet (také 7 dní). Očkovat? Neočkovat? Vyležet, či chodit do práce?

Pracujme na své imunitě, aby se nás tyto choroby týkaly co nejméně. Sám jsem se neočkoval, závažné projevy chřipky jsem neměl mnoho let. Co vím, mnozí kolegové veterináři i „normální“ lékaři se spíše dotují vitamíny, spoléhají na imunitní reakci vlastního těla. Někdy i po očkování byly průběhy chřipek u některých lidí dost drsné. Já tedy nejsem příznivcem očkování, je to má preference, ať se každý samozřejmě rozmyslí dle sebe, při veškeré úctě k farmaceutickým firmám…

Jak moc nebezpečná by byla případně chřipka bezpříznaková, pokud by taková v rámci mutujících virů nastala?

Opakuji, jde o složitou věc životního prostředí a obranyschopnosti toho kterého pacienta. Rozhodně nedoporučuji chřipku přecházet. Lepší je zalehnout do postele a kurýrovat se osvědčenými domácími prostředky. Tedy, jak to dělaly babičky? Babičky by udělaly medový čaj se slivovicí a daly by do toho citrón.

Co zhoubný vliv reklamy? Jsme chřipkami zbytečně mediálně strašeni?

To ne. Protože pro část populace je chřipka opravdu nebezpečná. Pokud bych měl mluvit za sebe, medikamentózní léčba antivirotiky má spíše placebový, psychologický účinek. Osobně pochybuji o účinnosti takovýchto preparátů.

Co by se dalo ještě říct o (korona)virech. Jsou viry živé organismy či „komplikované makromolekuly“, když sestávají hlavně z genetické informace?

Viry jsou uniklou genetickou informací, která proniká do živé buňky, kde se množí a vyvolává chorobu. Viry stojí na pomezí, jsou nejjednoduššími články živé hmoty. U některých se dá konstatovat, že jsou pouze genetickou informací. Jiné jsou docela složité a konkurují bakteriím. Osobně se domnívám, že existují snad miliony virů, z nichž známe a identifikujeme jen malé procento. Jak člověk proniká do dosud nepřístupných oblastí, do sibiřských hor či deštných pralesů, můžeme se tak dostat do styku s dosud nám neznámými viry. Výsledek může být stejný, jako když indiáni potkali Španěly, kteří byli nakaženi neštovicemi. Vymřely civilizace indiánů, nikoli jenom mečem, ale na evropské nemoci… Říká se, že my jsme od indiánů získali naopak příjici, říká se to, 100 % to jisté není…

Závěrem bychom mohli konstatovat co?

Člověk vede s viry neustálý boj. Tento boj nemůže nikdy definitivně vyhrát. Jak se zahušťuje planeta obyvateli, může nastat pandemie, již způsobí neznámé mutace virů. Vše souvisí také kromě jiného s počasím, o čemž bychom si mohli popovídat příště. Viry i různé vrtochy počasí nás provázejí odedávna, od dob vzniku člověka. Nebezpečné pro člověka nejsou jen viry. Nelítostným zabijákem jsou také plísně, třeba invazivní mykózy.

Vladimír Franta, Sputnik.cz