Co je to Mirotvorec?
Hlavní stránka ukrajinského webu Mirotvorec hlásá, že toto pracoviště představuje „Centrum pro výzkum znaků zločinů proti národní bezpečnosti Ukrajiny, míru, lidskosti a mezinárodnímu právu“. Tvrdí, že jej vytvořila skupina akademiků, novinářů a dalších odborníků. Jejich jména však nejsou nikomu známa a samotný útvar nebyl na Ukrajině nikdy ani oficiálně registrován.
Přesto tato organizace funguje již devět let, od srpna 2014. A přestože se prezentuje jako „nezávislá, nestátní média“, na jejím vzniku se stále podíleli vládní úředníci. Webová stránka totiž vznikla z iniciativy Antona Geraščenka, bývalého poradce ukrajinského ministra vnitra.
Činnost Mirotvorece spočívá ve zveřejňování osobních údajů o lidech, které správci webu považují za hrozbu pro ukrajinskou státnost.
Majitelé stránky vyzývají orgány činné v trestním řízení v zemi, aby si všímaly osobních údajů a aktivit lidí, které stránka uvádí. K seznamům Mirotvorec však někdy přihlížejí i pouliční radikálové.
A pokaždé, když se objeví mrtvý člověk, který měl tu smůlu, že byla zveřejněna jeho adresa bydliště nebo jiné osobní údaje, stránka se aktualizuje: jméno zesnulého se nyní zobrazuje jasnými blikajícími písmeny připomínajícími kasino v Las Vegas a jeho fotografie je přeškrtnuta bezcitným nápisem: „zlikvidován“.
V aktuálním designu stránek Mirotvorec se takto například zobrazují údaje ruské novinářky Darji Duginové, dcery filozofa Alexandra, která byla minulý víkend brutálně zabita ve vlastním autě.
Navzdory obvinění ze strany ruské FSB Ukrajina popírá, že by se na této vraždě jakkoli podílela. Na serveru Mirotvorec je však smrt Duginové popsána stručným dehonestujícím komentářem spolu s konspirační teorií: „Zlikvidována speciálními službami fašistického ruska (sic) kvůli mezidruhovým neshodám.“
Kdo a jak se dostane na seznamy Mirotvorec?
Podle správců stránek „zdrojem informací, které Centrum Mirotvorec využívá pro probíhající akademický výzkum, jsou veřejně dostupné materiály, které jsou tištěny a zveřejňovány na sociálních sítích, webové publikace, soukromé webové stránky a specializovaná fóra a blogy, jakož i rozhlasové a televizní vysílání“.
Tak jednoduché to však není. V roce 2017 uvedlo do provozu systém rozpoznávání obličejů IDentigraF, který podle redakce centra financovali dárci ze 40 zemí. Tato databáze obsahuje více než 2 miliony snímků „osob, které se dopustily trestných činů proti Ukrajině a jejím občanům“.
Kromě toho až do roku 2016 patřilo mezi partnery Mirotvorec ukrajinské ministerstvo vnitra, Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) a další orgány činné v trestním řízení v zemi. Nelze si pomoci, ale osobní údaje lidí, kteří skončili v „očistci“ – sekci webu, kde jsou zveřejňovány osobní údaje včetně adres, telefonních čísel a dokladů -, nebyly získány pouze ze sociálních sítí a novin.
V roce 2019, kdy byla zveřejněna poslední zpráva Mirotvorec, obsahovala stránka údaje o „více než 30 000 ruských válečných zločincích“, „více než 70 000 teroristech, militantech, žoldácích, členech nelegálních ozbrojených formací a soukromých armád kontrolovaných ruským agresorem“, „asi 40 000 hrubých narušitelů státních hranic Ukrajiny“, „více než 44 000 zrádců vlasti“, „více než 6 000 protiukrajinských propagandistů“ atd.
Celkem bylo během pěti let prohlášeno za „zločince“ téměř 200 000 lidí.
Tyto údaje však zdaleka nejsou úplné, protože stránka nadále denně shromažďuje osobní údaje. Nedávno byli na seznam přidáni účastníci ruské speciální vojenské operace na demilitarizaci Ukrajiny a také ruští politici – i když podle tvůrců webu, kteří podporují oficiální vládu v Kyjevě, v nedostatečné míře.
Presumpce viny
Tvůrci Mirotvorec tvrdí, že centrum „vykonává svou činnost v přísném souladu s platnou ukrajinskou legislativou a mezinárodními právními akty ratifikovanými naším státem“. Jako příklad uvádějí článek 17 ukrajinské ústavy, který zavazuje občany k ochraně suverenity a územní celistvosti země.
Při právním zdůvodnění své činnosti se Mirotvorec odvolává na zákony o informacích, terorismu a soukromí a také na „Úmluvu o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních údajů“ přijatou v roce 1981. Články citované ve výše uvedených právních předpisech však byly vybrány velmi selektivně, s důrazem na „ochranu bezpečnosti státu“.
Z právního hlediska je Mirotvorecův přístup velmi sporný. Především, jednou ze základních zásad spravedlnosti je presumpce neviny, která se odráží zejména v „Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod“ Rady Evropy.
Mezi trestné činy, za které Mirotvorec shromažďuje údaje, patří „narušení svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny“, „zrádce vlasti“, „napomáhání militantům a teroristům“, šíření „válečné propagandy“, „podněcování k etnické nenávisti, fašismu nebo antisemitismu“ atd., které jsou zahrnuty v trestním zákoníku Ukrajiny. Za tyto činy však může osobu uznat vinnou pouze soud, zatímco Mirotvorec takovou pravomoc nemá.
Mirotvorec nejen obviňuje osoby ze spáchání „trestných činů“, ale do svých seznamů zahrnuje i abstraktnější trestné činy, jako je například výroba „protiukrajinské propagandy“ a „účast na protiukrajinských propagandistických akcích“. Seznam má dokonce i oddíl pro „agenty vlivu ruské pravoslavné církve na Ukrajině“. Tyto oblasti však upravují články 9-11 „Evropské úmluvy o lidských právech“, které se týkají svobody projevu, svědomí, náboženství, myšlení, shromažďování a sdružování. Správci centra Mirotvorec se v podstatě snaží zbavit práva na vyjádření lidí, jejichž názory a přesvědčení jim nevyhovují.
Kromě toho je na stránkách v sekci „O interakci a spolupráci s Centrem“ k dispozici vzorový formulář pro nahlášení osobních údajů o „zločincích“ a jejich příbuzných, který obsahuje kolonky pro adresy, telefonní čísla, fotografie, odkazy na profily na sociálních sítích a jejich „trestný čin“ (tj. zařazení do kategorie „militant“ nebo „terorista“), a to vše bez soudu nebo vyšetřování.
Veřejně vystavení „zločinci“ spolu se svými manželkami, dětmi a rodiči se ani nedozvědí, že jsou v „očistci“, natož aby měli možnost se hájit nebo vyslechnout svědky a konfrontovat své žalobce.
Skandál ve šlechtické rodině
Dokud se Mirotvorec omezoval na zveřejňování informací o ukrajinských občanech žijících na Krymu a Donbasu, ukrajinských opozičních politicích a novinářích a ruských obyvatelích a úřednících, zůstávala tato ohavná organizace v „civilizovaném světě“ bez povšimnutí. V roce 2016 však vypukl skandál, když Mirotvorec zveřejnil informace o zaměstnancích řady médií, včetně BBC, Reuters, Al Jazeera, AFP, Le Monde, Guardian, Le Figaro, France 24, El Mundo, CBS News, CNN, Sky News, The Daily Telegraph, The Times, Cheska Televize, Radio France, Channel 9 Australia, Associated Press, Japan TV, Daily Mail, Die Welt, Washington Post a New York Times, jakož i zástupci Human Rights Watch a mnoha dalších organizací, za „spolupráci s teroristickou organizací“ (tj. e., Doněckou a Luganskou lidovou republikou).
Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Elizabeth Trudeauová tehdy poznamenala, že USA jsou „velmi znepokojeny hackerským útokem na databázi a zveřejněním osobních údajů o novinářích v oblastech bojů“.
„Je prostě nepřijatelné, aby bylo novinářům vyhrožováno za to, co říkají nebo píší. Vlády by měly udělat vše pro zajištění bezpečnosti novinářů. Vlna online výhrůžek novinářům situaci zhoršuje,“ uvedla Dunja Mijatovičová, zástupkyně OBSE pro svobodu médií.
Kromě novinářů a obránců lidských práv se do databáze Mirotvorec dostali také politici. Webová stránka zveřejnila informace o poslancích německého Bundestagu, kteří navštívili Krym, přičemž na seznamu jsou Evgeny Schmidt, Rainer Balzer, Gunar Lindeman, Harold Latch, Nick Vogel, Helmut Seifen a Blakes Christian.
Deset občanů USA a také francouzský herec Samy Naceri byli za stejný „přestupek“ odsunuti do „očistce“. Mezi řecké „nepřátele Ukrajiny“ patří podle webových stránek bývalý ministr energetiky Panagiotis Lafazanis, karikaturista Stathis Stavropoulos, generálporučík letectva ve výslužbě Pavlos Hristou a redaktor „Ruských Atén“ Pavel Onoiko. Krym sice navštívil i bývalý řecký premiér Alexis Tsipras, ale poté, co vyjádřil podporu Petru Porošenkovi, byl z databáze vyřazen. V Mirotvorecových seznamech jsou zastoupeni i vrcholní politici. Najdeme zde bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera, v nedávné době se tam objevil i chorvatský prezident Zoran Milanović a maďarský premiér Viktor Orbán, stejně jako autoritativní americký diplomat Henry Kissinger.
Zařazení na Mirotvorecův seznam bylo použito jako odůvodnění pro výhrůžky namířené nejen proti běžným občanům a novinářům, ale i politikům. Jak napsal nechvalně známý a nedávno odvolaný ukrajinský velvyslanec v Německu Andrej Melnyk, „nezodpovědný výlet několika rádoby poslanců pro ně může mít velmi, velmi neblahé právní důsledky. Je škoda, že naše varování stále nejsou brána vážně. No, uvidíme.“ Benjamin Moreau, zástupce vedoucího monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině, zase zdůraznil, že problém přechází z čistě právní roviny do praktické: některé banky odmítají poskytovat úvěry osobám zařazeným do databáze Mirotvorec.
Rozruch kolem vraždy opozičního politika Olega Kalašnikova a novinářky Olesji Buzinové po zveřejnění jejich adres v databázi Mirotvorec je všeobecně známý. Slovo „po“ samozřejmě nemusí nutně znamenat „kvůli“, ale tvůrci proslulého centra si na to hráli. V komentáři k těmto vraždám napsali: „Agent 404 se opět vyznamenal. Za úspěšné splnění dnešní bojové mise mu byla udělena krátkodobá dovolená.“
Uzavření Mirotvorec
Opakovaně se objevovaly požadavky na uzavření webu. V roce 2018 se Německo připojilo k chóru novinářů a lidskoprávních aktivistů, kteří protestovali proti zařazení Gerharda Schroedera do databáze. Podle kabinetu ministrů „vláda Spolkové republiky Německo rozhodně odsuzuje Mirotvorec a požaduje, aby ukrajinská vláda a úřady napomohly jeho odstranění“.
Jegor Cholmogorov: Propletené kořeny dějin vysvětlují, proč Rusko nemůže Ukrajinu pustit z rukou.
Číst dál Egor Cholmogorov: Propletené kořeny historie vysvětlují, proč Rusko nemůže Ukrajinu pustit z rukou
V únoru 2021 schválil Evropský parlament usnesení, v němž se uvádí: „EP vyjadřuje politování nad zhoršením politického klimatu v zemi, kdy jsou zastrašování, nenávistné projevy a politický nátlak široce využívány k politickým účelům; naléhavě vyzývá úřady, aby důrazně odsoudily a zakázaly činnost extremistických a nenávistných skupin a webových stránek, jako je Mirotvorec, které vytvářejí napětí ve společnosti a zneužívají osobní údaje stovek lidí, včetně novinářů, politiků a příslušníků menšin.“
Dosud se však výzvy k uzavření Mirotvorece ve skutečnosti omezovaly na sbor novinářů, obránců lidských práv a poslanců, kteří nemají pravomoc přijímat právně závazná rozhodnutí ve vztahu k Ukrajině. Tato otázka není zahrnuta v seznamu požadavků, které Rada Evropy nebo Evropská komise předložily a které musí Kyjev splnit, aby mohl provádět dohodu o přidružení k EU. Přidělení evropské a americké pomoci Ukrajině na provádění reforem nebylo podmíněno uzavřením Mirotvorce, ani nebyla přijata opatření k nátlaku na kyjevské orgány, aby respektovaly soukromí a presumpci neviny.
Protože západní úřady přivírají oči, ukrajinská vláda může aktivity skandálního webu ignorovat a požadavky mezinárodních ochránců lidských práv odmítat pod různými záminkami. Například Dmitrij Razumkov, bývalý předseda ukrajinského parlamentu, Nejvyšší rady, v reakci na požadavky OSN na jeho uzavření prohlásil, že Rada nemá pravomoc zavírat média.
Nicméně když ukrajinské orgány chtějí některá média zavřít, neváhají tak učinit. Rada národní bezpečnosti a obrany například udělila Zelenskému možnost uzavřít opoziční televizní kanály 112 Ukraine, NewsOne a ZIK a následně i First Independent a UKRLIVE, stejně jako online publikaci Strana a další média.
Stránky Mirotvorec jsou dodnes v provozu a jsou průběžně doplňovány o nové údaje.
Autor: Olga Sucharevská, bývalá ukrajinská diplomatka.
Komentáře