Rose: Další otázka — o situaci na Ukrajině. Co hodláte dělat ve vztahu k Ukrajině?
Putin: Hned vám to řeknu. Myslím si, že Rusko i další členové mezinárodního společenství, mimo jiné i normandská čtyřka, samozřejmě za aktivní účasti USA musí usilovat o úplné a bezpodmínečné splnění těch dohod, které byly uzavřeny v Minsku. Minské dohody je třeba plnit. Co znamená plnění Minských dohod? To nejdůležitější, co je třeba udělat pro to, aby se situace na Ukrajině změnila zásadním způsobem, je realizace politických změn.
A teď bod číslo dva: je třeba — a to se píše v Minských dohodách — implementovat zákon o zvláštnostech místní samosprávy na těchto územích, který už by na Ukrajině přijat. Takže zákon přijat byl, jeho uplatnění ale bylo odloženo. Minské dohody tedy nebyly splněny.
Za třetí: měl být schválen zákon o amnestii. Jak je možný dialog s lidmi z Donbasu, z Luhansku a Doněcku, jestliže jsou všichni trestně stíháni? Zákon přijat nebyl.
Když jedna strana, dnešní kyjevské úřady tvrdí: my jsme Minské dohody splnili, pak to neodpovídá skutečnosti, protože všechno musí být realizováno po dohodě s Doněckem a Luhanskem, A nic takového se nestalo.
Proto hájíme úplné a bezpodmínečné splnění Minských dohod oběma stranami, ovšem ne tak, jak to vykládá jedna ze stran, ale tak, jak je tam psáno.
Víte co, přejdeme k další otázce — pobaltské státy a Vaše záměry vůči nim.
Chtěli bychom s nimi utvářet přátelské, partnerské vztahy. Zije tam velice mnoho ruských lidí ještě z dob existence Sovětského svazu. A jejich práva jsou tam omezována. Víte, že v mnoha pobaltských státech bylo vynalezeno něco nového v oblasti mezinárodního práva. „Neobčané" tu říkají lidem, kteří žijí po celá desetiletí na území pobaltských států, jsou ale zbaveni celé řady politických práv. A to všechno se přechází mlčením, jako kdyby to bylo v pořádku.
A co se hospodářských styků týká, máme stabilní, velice rozvětvené kontakty s těmito zeměmi. Přece jen mě ale některé věci, jak by se to dalo říct co nejmírněji, přivádějí do rozpaků.
Všichni, zdá se, mluví o sbližování Ruska a Evropské unie. Co se ale děje ve skutečnosti, v praxi? Ze společného systému zásobování energií, který existuje ještě z dob Sovětského svazu, hodlají vyjmout pobaltské státy a zařadit je do evropského systému. Pro nás to znamená, že se mezi některými oblastmi Ruské federace objeví pásma, kde budou chybět elektrická vedení, protože dřív šlo všechno po kruhu, přes pobaltské státy. A teď tedy budeme nuceni budovat tento systém úplně od začátku, utratit miliardy dolarů a stejné miliardy dolarů budou muset vydat i naši evropští partneři, aby zapojili pobaltské země do svého energetického okruhu.
Jaký to má smysl? A totéž se děje i na mnoha jiných směrech: říkají jedno a ve skutečnosti dělají něco úplně jiného.
Proto jsem hluboce přesvědčen o tom, že se musíme vzdát fobií patřících minulosti, musíme se dívat do budoucna a jednat na základě mezinárodního práva a tak budovat dobré sousedské a rovnoprávné vztahy.
A musíme samozřejmě zrušit sankce.
Když se někomu líbí pracovat za pomoci sankcí, pak prosím, ať pracuje. To je ale dočasné. A pak je to také v rozporu s mezinárodním právem, to za prvé. No a za druhé, řekněte mi, kde byla tahle sankční politika efektivní? Nikde, a proto bude jen sotva efektivní i vůči takové zemi jako Rusko.
Dokáže si Rusko poradit se sankcemi?
Samozřejmě, o tom nelze vůbec pochybovat, o tom není vůbec třeba diskutovat. Má to i určitou kladnou stránku. A ta spočívá v tom, že mnohé věci, hlavně se to týká vysocetechnologických sfér, jsme dříve raději kupovali za petrodolary.
A dnes, protože už tyhle sankce existují, už je buď nemůžeme koupit, nebo se obáváme toho, že pro nás bude něco nepřístupné, a proto jsme byli nuceni začít realizovat celé programy rozvoje vlastní vysocetechnologické ekonomiky, průmyslu, výroby a vědecké sféry.
A to je ve skutečnosti právě to, co jsme stejně museli udělat, bylo to pro nás ale složité, protože naše vnitřní, vlastní národní trhy byly přeplněny zahraniční produkcí a v rámci WTO pro nás bylo velice složité podporovat naše vlastní výrobce. A teď, když byly tyto sankce zavedeny a naši partneři dobrovolně opustili náš trh, nám to poskytuje šanci k rozvoji.
Chtěl bych vám položit ještě pár otázek. Byl jste prezidentem, pak premiérem a teď opět prezidentem. Jak dlouho chcete zůstat u moci? A co byste po sobě chtěl zanechat? To je první otázka.
Jak dlouho to bude, záleží na dvou okolnostech. Tak za prvé bezesporu existují pravidla předpokládaná ústavou a ta nebudou z mé strany dozajista porušena.
Jaké byste chtěl po sobě zanechat Rusko?
Rusko musí být efektivní, schopné konkurence, musí mít stabilní ekonomiku, vyspělý sociální a politický systém, musí být pružné, pokud jde o změny uvnitř země a kolem ní.
A musí hrát hlavní roli ve světě?
Musí být schopné konkurence, jak jsem už řekl, musí být s to obhájit své zájmy a ovlivňovat ty procesy, které pro ně mají význam.
Mnozí říkají, že jste všemohoucí člověk, že dostanete všechno, co se vám zachce. Co tedy chcete? Prozraďte Americe a světu, co chce Vladimir Putin.
Chtěl bych, aby Rusko bylo takové, jak jsem ho právě popsal. To je moje nejdůležitější přání. A aby tu byli lidé šťastní a naši partneři na celém světě by chtěli a snažili se rozvíjet vztahy s Ruskem.
Děkuji. Moc vám děkuji.
I já děkuji.
