Nikdo nesmí zobrazit jiného člověka v pytli na odvoz lidských ostatků (držím se faktů, opravdu, nikde žádné přání smrti nebylo, tak nemohu napsat, že nikdo nemůže přát druhému smrt, zvlášť v zemi, kde je zrušen trest smrti. A už vůbec ne státní instituce, třeba ministerstvo vnitra.
Je mi líto, ale objevení se tak nedůstojného obrazu na státní budově pokládám za výraz toho stavu, který francouzský sociolog Émile Durkheim nazval anomií, situace, kdy jsou oslabeny pravidla a normy (pojem pochází z řečtiny, a znamená ne a nomos je zákon).
V anomickém stavu se neběžné věci stávají běžnými, třeba rabování v obchodech a a bytech lidí. K tomu chceme dospět?
Uvědomujeme si, že vytváříme náročné dilema pro lidi s např. základním vzděláním je velmi těžko odlišitelné, proč oni sami nemohou napsat nenávistný komentář nebo natočit video (s čímž nesouhlasím, jsem velmi pro vstřícnost a přijímání uprchlíků a pro nenásilí), a přitom že tento akt, v dnešním případě dokonce státu a dokonce ministerstva vnitra je v pořádku, není to trestný čin? Ani já tomu nerozumím. Může mi to někdo vysvětlit?
Zlobíme se, že děti jsou ovlivňovány filmy a agresívními hrami a že nerozpoznají rozdíl mezi hrou a skutečností.
Dlouho jsem pochybovala, jak je možné, že reklama je účinná, když jsem si sama nikdy na základě reklamy žádný výrobek, až jednoho dne jsem si uvědomila, že ale filmy mě ovlivňují. Ačkoli se na televizi moc nedívám, určité chování z filmů najednou "pokládám za normální"...
Prosím, hlídejme si tu jednoznačnost. A vyjadřují nesouhlas s činy Ruska, ale v listopadu 1989 jsme volali "nejsme jako oni". Opravdu? Platí to stále?
Co nám Rusko asi tak udělá, když takovým způsobem bombarduje Ukrajinu? A za co?
Známe typy osobností, které maličkou věc trestají nekonečně a mnohem mnohem více, než co člověk, který do takového člověka náhodou a omylem třeba vrazil, udělal...
Komentáře